Guess Who's Coming to Dinner
Hádaj, kto príde na večeru
Guess Who's Coming to Dinner
Režie:
Stanley KramerScénář:
William RoseKamera:
Sam LeavittHudba:
Frank De VolHrají:
Spencer Tracy, Sidney Poitier, Katharine Hepburn, Katharine Houghton, Cecil Kellaway, Beah Richards, Isabel Sanford, Roy Glenn, Virginia Christine (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Spencer Tracy a Katharine Hepburnová se nemohou smířit s nečekaným partnerem své dcery. Přitažlivá, sympatická intelektuálka Joey Draytonová jednoho dne oznámí svým liberálně uvažujícím rodičům, že má poměr s lékařem Johnem Prenticem, černochem, za něhož se také hodlá provdat. Je to pro ně pořádný šok, který ustupuje pouze velmi pomalu, i když charakter a vědecká erudice nápadníka jim imponují... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (262)
Ačkoli na mě dýchla moje milovaná atmosféra klasických hollywoodských dramat, nakonec jsem se neubránil zklamání. Nechybí obvyklé krásné rozhovory, ale chybí dobrý příběh. Zcela chápu hrdiny v tom, co cítí, ale ačkoli zastávám názor, že milovat se musí naplno a bez přemýšlení, nechápu, proč se za každou cenu chtějí brát už po deseti dnech a důrazně odmítají jakýkoli náznak odkladu. Joey je pak i přes svou roztomilost a půvab neskutečně protivná svým přístupem "rychle nám to schvalte, my odlétáme za tolik a tolik hodin". Závěrečné rozřešení je sice milé, ale v rámci pochopitelného zachování nekonfliktnosti je celý problém příliš zjednodušen. Rasismus a etnicita nejde s romantickou komedií dohromady, zůstávají tak jen bravurní herecké výkony. ()
Poměrně přeceňované romantické drama o jednom velkém otřesu ve dvou amerických rodinách, když si černoch přivede bílou holku a naopak. Jo, téma zajímavé, ale přes takové herce jsem necítil vůbec nic a bylo tak nějak docela jedno, jestli se vezmou a jaký bude "rozsudek soudce" Tracyho. Poitier ať hrál kohokoliv nebo cokoliv, měl svůj styl sice vymakanej, ale hrál chladně a úplně bez emocí, alespoň na mě to tak působí. Ta mladá kočenka trošku přehráva. Tak trošičku větší nuda, no. Hlavně prvních třicet minut se mi zdálo jako polovina dne. ()
Moderní divák bude možná marně soupeřit s naivitou a s formálním zpracováním. Ale jsem přesvědčen, že po projekci bude jeho objektivní posouzení více, než kladné, protože tento film je stejně impozantní, jako jeho autor či protagonisté. Asi je zde zapotřebí trocha staromódního vkusu vzhledem ke spisovné angličtině a kulturně-společenským mravům, v čemž bych na druhou stranu viděl i pozitivum, neboť si novodobý divák udělá obrázek o éře gentlemanství a sociálních formalitách. Sršící charisma a sympatie z legendárního Spencera Tracyho povyšují hereckou stránku do výšin, což lze konstatovat jak o přesvědčivém S. Poitierovi, tak o razantní dámě Katharine Hepburn. Totéž platí o dialozích, jejichž vysoká úroveň má největší podíl na skvělém zážitku. Je z nich cítit určité poselství a nutkání zamýšlet se nad rasovou diskriminací. Závěrečný Tracyho epilog je nezapomenutelný. Jedná se sice o čirou konverzačku, avšak její svižná režie vylučuje jakýkoliv špatný dojem. Hádej, kdo přijde na večeři je zářným prototypem mistrně zvládnuté filmařiny, která v rámci žánru moc konkurentů nemá. Alespoň u mě ne. 85% ()
90%. Mám rád pozitivním humorem zlehčená eticky kontroverzní témata, miluji šedesátá filmová léta a počátek éry postklasického Hollywoodu. Guess Who's Coming to Dinner je velmi energická komedie, která krásně ukazuje, jak se dříve hledaly problémy i tam, kde nejsou, a v kontextu dnešní doby trochu naznačuje, že mezirasová morální dilemata jsou i dnes považována za nutná k řešení, přestože už jde dávno (a vlastně vždycky šlo) o přežitek. Stanley Kramer je přes společenská dogmata expert a společně s inteligentním scénářem Williama Rose dokázali na pár metrech čtverečních (protože film je prakticky sitcom) brilantní konverzačkou bavit diváka téměř dvě hodiny. Tradičně perfektní Sidney Poitier, tradičně skvělá Katharine Hepburn, velmi překvapivý Spencer Tracy a můj osobní novohollywoodský objev Katharine Houghton, to jsou klíčové kvality, kterými se Guess Who's Coming to Dinner může chlubit. Navíc je kreativně a hravě zrežírován. Dnes už řekl bych kultovní film, který je zároveň vtipnou nadlehčenou konverzační komedií postavenou na skvělém scénáři, zároveň jemně a nenásilně moralizujícím "dokumentem" poskytujícím náhled na vlastní Já a (často zbytečná) dogmata, která se v nás skrývají, a zároveň ukázkou kvalitní filmařiny s encyklopedickým nádechem atmosféry postklasického Hollywoodu, období kinematografie, které mám ze všech nejraději. I guess it's goona be my new favourite comedy. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (16)
- Spencer Tracy (Matt Drayton) zemřel 17 dní po natočení posledního záběru. (Kulmon)
- Natáčelo se v Los Angeles a San Franciscu. (Varan)
- Snímek byl natočen za pouhé 4 miliony amerických dolarů a dokázal vydělat 70 milionů dolarů. (Varan)
Související novinky
Zemřel herec Sidney Poitier
Dnes přišla smutná zpráva z bahamských ostrovů. Ve věku 94 let zemřel nejstarší herecký držitel Oscara za hlavní roli, floridský rodák Sidney Poitier. Médiím zprávu sdělil přímo bahamský předseda… (více)
Joey Drayton je mladá, sympatická 23. ročná žena, ktorá bola relaxovať na Havaji, na tom by nebolo nič zvláštne, keby tam nestretla doktora, ktorý tam prednášal na Havajskej univerzite. Volá sa John Wade Prentice, má 37. rokov, je extrémne vzdelaný, múdry, ale kameň úrazu je, že je čiernej pleti, Afroameričan ! Zamilovali sa do seba, ale takéto páriky neboli v Spojených štátoch amerických v 60. rokoch 20. storočia, zrovna v obľube, aby žena bielej pleti tvorila pár s mužom čiernej pleti. Vracajú sa spolu do San Francisca, kde v úvodnej scéne vidím pristávať lietadlo za prispenia fantastickej pesničky GLORY OF LOVE, autora Billyho Hilla, kde famózne spieva Jacqueline Fontaine. Blížia sa k Joey domov, kde by mali byť jej rodičia, áno, budú, pričom dostanú veľký šok, akoby schytali 230. voltov striedavého prúdu ! Sú z toho nejako vykoľajení, nevedia sa z toho spamätať, pričom John naznačí Draytonovcom, že sa milujú, chcú sa vziať, ale ak jeden z nich nebude súhlasiť so sobášom, nebude nič, s tým, že Joey nevie o tejto dohode nič. Matt a Christina sú ľudia, ktorí zvažujú, čo to bude pre nich znamenať, keď sa zoberú, aké následky to bude mať pre nich a nebodaj, čo si pomyslia ľudia ? Christina postupne zisťuje, že im nebude brániť v tom, že sa milujú, miska váh sa preváži na tu pozitívnu stranu, pričom Matt je zaťatý, nesúhlasí s tým ! John volá medzitým so svojimi rodičmi, ktorí sa čírou náhodou dostanú k Draytonovcom na večeru ( samozrejme Joey nalieha na Johna a dielo bude hotové... ), že nevedia sprvoti o tom, že Johnova priateľka nie je tmavej pleti, tak duševný kopanec sa opakuje znovu, medzi Draytonovcami a Prenticovcami prebiehajú intenzívne rozhovory, kde ani Johnov otec nechce, aby sa to stalo ! Svokry skôr rozumejú citom, lebo ešte vedia, čo znamená láska, veď aj ONY boli raz mladé, zamilované + na večeru sa prikmotrí priateľ Draytonovcov, istý Monsignor Ryan, ktorý Mattovi prehovorí do duše, taktiež John povie otcovi, že ho má plné zuby ! Vôbec nie je jasné, ako to dopadne, Joey sa už išla hore baliť, zatiaľ sa dole rieši čo a ako, a aby na záver Matt preniesol úžasnú, záverečnú REČ... Režisér Stanley Kramer je rovnako kvalitný tvorca, ako jeho menovec Stanley Kubrick, obaja majú podobné štýly, Kramer sa venuje rasizmu, taktiež sa ich filmy zdajú byť kontroverzné, Kubrick si o ľudskej povahe nemyslí absolútne nič dobrého, skrátka vedia prísť radikálne na koreň veci. Mám rád Kramera, lebo vie presne zachytiť tému, o ktorej hovorí, má k tomu excelentné obsadenie, Spencer Tracy je vynikajúci, Kramer ho už predtým obsadzoval, bohužiaľ, toto je posledná rola, zakrátko zomrel, Sidney Poitier je vôbec prvý Afroameričan, ktorý ako prvý dostal Oscara za hlavný výkon, tým pádom zmenil pohľad na herectvo černochov, ktorí bývali zobrazovaní vo filmoch ako druhoradí, sluhovia, slúžky a cetera. Rok 1967 je jeho ROKOM. Katharine Hepburn a Katharine Houghton sú z rodiny, druhá menovaná je NETEROU slávnej Katharine Hepburn, ktorá dostáva za výkon Christiny Drayton Oscara za hlavný výkon, a to po dlhých rokoch, a tak ešte sa stihne stať v neskoršom veku, svetovou rekordmankou, čo by som to bol za človeka, že by som nepochválil brilantný scenár, ktorý je v tej dobe priamoúmerný, dnes je to trochu inak... () (méně) (více)