Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladý středoškolský profesor Bertram Cates chce své studenty seznámit s učením, podle kterého se člověk vyvinul z opice. V té chvíli však do třídy vstoupí řada ctihodných občanů, kteří Catese odvedou do vazby. Proč? Teorie Charlese Darwina totiž odporuje zákonu. Je rok 1925 a zbožné jižanské městečko Hillsboro se chce stát poslední baštou, která bude proti vědcům bránit učení o tom, že člověka stvořil Bůh přesně tak, jak je to psáno v Bibli. Žaloby proti "drzému" učiteli se dobrovolně ujme elitní právník Matthew Harrison Brady. Hillsborští občané jej přivítají jako národního hrdinu. Pro Bradyho totiž neexistuje pojem "evoluce", nýbrž jen "zlovoluce". Avšak protistrana nezůstane mlčet: pokrokový list Baltimore Herald zaplatí Catesovi obhájce, který se s Bradym může směle měřit. Je to jeho dávný přítel Henry Drummond. V tomto konfliktu jde o mnohé. Na lavici obžalovaných se totiž ocitla přirozená lidská zvídavost, zdravý rozum a právo na vlastní názor. Proces nesledují jen občané Hillsboro, ale prostřednictvím novin a rozhlasu celý americký národ. Začalo to jako docela malicherná pře. Její výsledek však nakonec ovlivní kulturní dějiny celé země... Vynikající film režiséra a producenta Stanleyho Kramera vznikl podle divadelní hry Jeromeho Lawrence a Roberta E. Leeho. Předlohou pro toto drama se však stal skutečný případ z města Dayton v Tennessee, známý jako tzv. opičí proces. O aktuálnosti jeho tématu výmluvně hovoří i fakt, že hra byla po filmové verzi zpracována ještě třikrát pro televizi, a to v letech 1965, 1988 a 1999. Poslední verze (r. Daniel Petrie), v níž hlavní role ztvárnili Jack Lemmon a George C. Scott, byla u nás k dostání na videu pod zavádějícím názvem Krotitel větru. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (191)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Na začiatku pri rozhovore v súdnej sieni, keď jedna postava je a vzápatí zahodí jablko, ako jeden zo symbolov rajskej záhrady, som si povedal, že Kto seje vietor bude zrejme rovnako geniálny, ako táto scéna. Nemýlil som sa. Film začne ako boj dvoch ideológií, z ktorých jedna musí bojovať o svoje miesto na zemi a o právo na slobodné myslenie, aby sa v druhej polovici začali riešiť aj iné témy, ako napríklad dôležitosť presvedčenia človeka vo vlastný názor, nech je akýkoľvek. Tým dostávajú jednotlivé postavy plastickejšie charaktery a jediný človek, ktorý bude svojim spôsobom odsúdený, je niekto úplne iný, ako by divák, navyknutý na didaktické rozprávanie, čakal. Množstvo sarkastických, vtipných a zároveň pravdivých myšlienok, ktorých interpretom je Tracey, sadne ako detská riť na šerbel. Kto seje vietor je jedna z najlepších a najlepšie zahraných súdnych drám, aké boli kedy natočené. Pokiaľ nesúhlasíte tak vedzte, že mám právo slobodne myslieť a vám ho tiež neberiem. V opačnom prípade sa môžme stretnúť v súdnej sieni. ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Pryč jsou ty časy, kdy se filmy točily výhradně bez peněz a pro lásku k řemeslu, kdy myšlenka díla byla důležitější než všechna efektní pozlátka a kdy tvůrci dovedli napsat takové dialogy, že z nich naskakovala husí kůže a mozek diváka pracoval na plné obrátky. V USA dříve takové filmy opravdu vznikaly a, světe div se, nebály se vzít si od základu na paškál i víru v samotného Boha, což je jedině dobře, protože si ztěží dokážu představit něco odpornějšího než úlisného pánbíčkáře, který vás při zmínce o opici začne mlátit krucifixem po hlavě a odříkávat jako v transu pasáž o stvoření světa. Stanley Kramer byl výjimečný režisér a jeho Inherit the Wind je pro mě i dnes jedním z nejinteligentnějších a nejbrilantněji napsaných snímků, jaký jsem kdy se souhlasem církve zhlédl. -- Ode mě to možná zase tolik neznamená, ale při vší skromnosti to za úplně nicotnou pochvalu také nepovažuji :-) 95% ()

Reklama

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Mám slabost pro ty černobílé filmy, kde všechny postavy hrají jako z partesu a šaramantně si vyměňují komplikované repliky a bonmoty, v nichž jedna jemně vybroušená pointa střídá druhou dřív, než první dozněla, kde si hlavní hrdinové vzájemně vidí až do žaludku a zároveň se každý z nich pro sebe vědoucně a tajemně usmívá, a přitom nakonec vlastně každý odchází ze scény sám vlastní cestou a hvízdaje, jako by se nic nestalo, vesele i smutně smířený s tím, že na světě se nikdy nic tak docela nevyřeší a žádné vítězství není víc než fouknutí do hrsti peříček. *** Víte, ty filmy, které vás nechtějí přesvědčit, že lidé mohou i doopravdy mluvit jako na divadle a nebo že i naživo je můžeme zastihnout, jak předvádějí základní dilemata morálky a etiky či paradoxy a pasti demokracie v geometricky přesných scénách jako tanečníci světového baletu, a vy v to přesto doufáte a na chvíli šťastně přistoupíte na tu útěšlivou iluzi, že jsou mezi lidmi takové klenoty, znalé umění mluvit, chovat se a včas přicházet i odcházet jako v románech Dostojevského nebo Shakespearových hrách. *** Tenhle snímek je právě jednou z oněch šalebných, mámivých přehlídek z lidské společnosti, z oné velké a ve své podstatě neměnné Lidské komedie předváděné na vybraném případě v celém svém lesku i bídě tak svižně a bravurně, jak toho v reálu lidé právě nejsou nikdy schopni. Soudní případy bývají těmto dílům vděčnou příležitostí. *** Vědomý rozpor takto výsostně nastrojených představení o nátuře různě omezených lidí a z něj plynoucí zálibná ironie, s níž se kochají světem, mě vždycky dokáží nadchnout a rozradostnit. *** Přestože role jsou sehrány mistrovsky, a to nejen role dvou hlavních právníků, ale i přísedících a novinářů, tu a tam jsem pocítila, že některá řeč mohla být sepsána ještě přesvědčivěji a že nebyla tak pádná (byť projev byl úchvatný vždy), jak se nás film pokouší přesvědčit. Ale to je tak minoritní poznámka, že ji ani netřeba brát v potaz - to jen moje srdeční chlopně pocítily jemnou nedomykavost, ale ten šílený spektákl s bouřlivými a strhujícícmi výstupy byl pořádným prubířským kamenem. ()

Phobia 

všechny recenze uživatele

89%? Možná před padesáti či třiceti lety... V současné době mě nijak neoslovilo divadelně přemrštěné herectví, laciné kulisy, černobílost charakterů, fraškovitá muzikálnost a nakonec i to téma mi přišlo vcelku absurdní - náboženský fanatismus popírající vědecké poznatky je ve 20. století hodně hloupý a pro mě absolutně nepochopitelný. Vážně někdo může být tak bigótně zabedněný? Věřící přece nemusí nutně znamenat netolerantní a hloupý... Za první polovinu filmu by to byla jedna hvězdička, druhá půlka už více připomínala soudní drama, nadhodila pár (zastaralých) otázek, nabídla pár chytrých právnických fint, ale stejně tu třetí hvězdičku dávám jen proto, abych tady nebyla za úplného kreténa;-D. Tak promiňte, že vám kazím hodnocení, mě to na zadek opravdu neposadilo, v roce 2009 mi to nedalo nic nového. 51% ()

frashmaker 

všechny recenze uživatele

Podle komentářů jsem čekal, že se bude jednat o "dialogově" minimálně stejně vypiplaný skvost jako v "Hádej, kdo přijde na večeři". Bohužel jsem se mýlil. Ne, že by film nebyl dostatečně dobrý. je to určitě skvost a jeden z kultovních amerických filmů. Ale něčím trošku jiným, než se nabízí. Ale to posuďte sami. Každopádně Spencer Tracy byl opravdu neuvěřitelný herec a asi si s ním seženu co nejvíc filmů to jde. ()

Galerie (58)

Zajímavosti (6)

  • Opičí proces se dostal i do seriálu Simpsonovi – konkrétně do 21. epizody 17. série, která nese název Opičí proces. Ve škole se má učit i teorie kreacionismu. Líza chce, aby se učila jen jedna teorie. Při hlasování je však rozhodnuto, že se bude učit teorie kreacionistická. Po zatčení Lízy – poté, co tajně učí evoluční teorii – následuje opičí proces, kde se nakonec Homer díky Marge stane důkazem potřebným pro vítězství evoluční teorie. (VMa)
  • William Jennings Bryan, jehož jméno bylo ve filmu změněno na Matthew Harrison Brady (Fredric March), ve skutečnosti nezemřel v soudní síni, jak je prezentováno ve filmu, ale pět dní po skončení procesu ve spánku na mrtvici. (Chegi)
  • Film vznikl podle divadelní hry, kterou napsali Jerome Lawrence a Robert E. Lee. Ta měla premiéru na Broadwayi v roce 1955. (kowalski)

Reklama

Reklama