Kdo seje vítr

Na začiatku pri rozhovore v súdnej sieni, keď jedna postava je a vzápatí zahodí jablko, ako jeden zo symbolov rajskej záhrady, som si povedal, že Kto seje vietor bude zrejme rovnako geniálny, ako táto scéna. Nemýlil som sa. Film začne ako boj dvoch ideológií, z ktorých jedna musí bojovať o svoje miesto na zemi a o právo na slobodné myslenie, aby sa v druhej polovici začali riešiť aj iné témy, ako napríklad dôležitosť presvedčenia človeka vo vlastný názor, nech je akýkoľvek. Tým dostávajú jednotlivé postavy plastickejšie charaktery a jediný človek, ktorý bude svojim spôsobom odsúdený, je niekto úplne iný, ako by divák, navyknutý na didaktické rozprávanie, čakal. Množstvo sarkastických, vtipných a zároveň pravdivých myšlienok, ktorých interpretom je Tracey, sadne ako detská riť na šerbel. Kto seje vietor je jedna z najlepších a najlepšie zahraných súdnych drám, aké boli kedy natočené. Pokiaľ nesúhlasíte tak vedzte, že mám právo slobodne myslieť a vám ho tiež neberiem. V opačnom prípade sa môžme stretnúť v súdnej sieni. (26.09.2013)

Pryč jsou ty časy, kdy se filmy točily výhradně bez peněz a pro lásku k řemeslu, kdy myšlenka díla byla důležitější než všechna efektní pozlátka a kdy tvůrci dovedli napsat takové dialogy, že z nich naskakovala husí kůže a mozek diváka pracoval na plné obrátky. V USA dříve takové filmy opravdu vznikaly a, světe div se, nebály se vzít si od základu na paškál i víru v samotného Boha, což je jedině dobře, protože si ztěží dokážu představit něco odpornějšího než úlisného pánbíčkáře, který vás při zmínce o opici začne mlátit krucifixem po hlavě a odříkávat jako v transu pasáž o stvoření světa. Stanley Kramer byl výjimečný režisér a jeho Inherit the Wind je pro mě i dnes jedním z nejinteligentnějších a nejbrilantněji napsaných snímků, jaký jsem kdy se souhlasem církve zhlédl. -- Ode mě to možná zase tolik neznamená, ale při vší skromnosti to za úplně nicotnou pochvalu také nepovažuji :-) 95% (24.08.2013)

Mám slabost pro ty černobílé filmy, kde všechny postavy hrají jako z partesu a šaramantně si vyměňují komplikované repliky a bonmoty, v nichž jedna jemně vybroušená pointa střídá druhou dřív, než první dozněla, kde si hlavní hrdinové vzájemně vidí až do žaludku a zároveň se každý z nich pro sebe vědoucně a tajemně usmívá, a přitom nakonec vlastně každý odchází ze scény sám vlastní cestou a hvízdaje, jako by se nic nestalo, vesele i smutně smířený s tím, že na světě se nikdy nic tak docela nevyřeší a žádné vítězství není víc než fouknutí do hrsti peříček. *** Víte, ty filmy, které vás nechtějí přesvědčit, že lidé mohou i doopravdy mluvit jako na divadle a nebo že i naživo je můžeme zastihnout, jak předvádějí základní dilemata morálky a etiky či paradoxy a pasti demokracie v geometricky přesných scénách jako tanečníci světového baletu, a vy v to přesto doufáte a na chvíli šťastně přistoupíte na tu útěšlivou iluzi, že jsou mezi lidmi takové klenoty, znalé umění mluvit, chovat se a včas přicházet i odcházet jako v románech Dostojevského nebo Shakespearových hrách. *** Tenhle snímek je právě jednou z oněch šalebných, mámivých přehlídek z lidské společnosti, z oné velké a ve své podstatě neměnné Lidské komedie předváděné na vybraném případě v celém svém lesku i bídě tak svižně a bravurně, jak toho v reálu lidé právě nejsou nikdy schopni. Soudní případy bývají těmto dílům vděčnou příležitostí. *** Vědomý rozpor takto výsostně nastrojených představení o nátuře různě omezených lidí a z něj plynoucí zálibná ironie, s níž se kochají světem, mě vždycky dokáží nadchnout a rozradostnit. *** Přestože role jsou sehrány mistrovsky, a to nejen role dvou hlavních právníků, ale i přísedících a novinářů, tu a tam jsem pocítila, že některá řeč mohla být sepsána ještě přesvědčivěji a že nebyla tak pádná (byť projev byl úchvatný vždy), jak se nás film pokouší přesvědčit. Ale to je tak minoritní poznámka, že ji ani netřeba brát v potaz - to jen moje srdeční chlopně pocítily jemnou nedomykavost, ale ten šílený spektákl s bouřlivými a strhujícícmi výstupy byl pořádným prubířským kamenem. (24.01.2014)

89%? Možná před padesáti či třiceti lety... V současné době mě nijak neoslovilo divadelně přemrštěné herectví, laciné kulisy, černobílost charakterů, fraškovitá muzikálnost a nakonec i to téma mi přišlo vcelku absurdní - náboženský fanatismus popírající vědecké poznatky je ve 20. století hodně hloupý a pro mě absolutně nepochopitelný. Vážně někdo může být tak bigótně zabedněný? Věřící přece nemusí nutně znamenat netolerantní a hloupý... Za první polovinu filmu by to byla jedna hvězdička, druhá půlka už více připomínala soudní drama, nadhodila pár (zastaralých) otázek, nabídla pár chytrých právnických fint, ale stejně tu třetí hvězdičku dávám jen proto, abych tady nebyla za úplného kreténa;-D. Tak promiňte, že vám kazím hodnocení, mě to na zadek opravdu neposadilo, v roce 2009 mi to nedalo nic nového. 51% (30.11.2009)

Podle komentářů jsem čekal, že se bude jednat o "dialogově" minimálně stejně vypiplaný skvost jako v "Hádej, kdo přijde na večeři". Bohužel jsem se mýlil. Ne, že by film nebyl dostatečně dobrý. je to určitě skvost a jeden z kultovních amerických filmů. Ale něčím trošku jiným, než se nabízí. Ale to posuďte sami. Každopádně Spencer Tracy byl opravdu neuvěřitelný herec a asi si s ním seženu co nejvíc filmů to jde. (19.11.2011)