Kdo seje vítr

Mistrovské drama Stanleyho Kramera. Podobně jako u pozdějšího "Norimberského procesu" tu všechno stojí na dialozích a všechno to skutečně je. Tento film není tak mrazivý, jako jeho o rok starší bráška, je zábavnější a napínavější. Výslech obžaloby je geniální scéna a ukázka hereckého mistrovství Spencera Tracyho a Fredrica Marche, podpořené vynikajícím dabingem dvou českých velikánů, Bohuše Záhorského a Martina Růžka. (07.02.2007)

Tento film jsem si vždy nesmírně přál spatřit a konečně jsem se dočkal. Nadčasové téma filmu o svobodě myšlení je podáno brilantně ve formě soudního dramatu podle skutečné události "Opičího procesu" z roku 1925. Spencer Tracey v roli racionálního právníka Henryho Drummonda hájí středoškolského učitele J. T. Scopese (tedy to bylo skutečné jméno Bertrama Catese), který studenty učí o Darwinově evoluční teorii. Jeho famózní výkon podtrhuje vynikající a skutečně inteligentní scénář se skvělými dialogy (ostatně film je adaptací divadelní hry), kdy slovo nepadne zbytečně. Zvláště tím vyniká ve srovnání s mnoha současnými "díly" plnými plytkých frází a trivialit pronášených jako velké pravdy. O tom, že téma zdaleka není minulostí, svědčí neustálá snaha kreacionistů buď výuku evoluce zakázat nebo učit též kreacionismus (či dnes, po soudním zákazu, tzv. Intelligent Design, ID - dveřmi je vyhodí, oknem se vrátí). Tvůrci navíc věděli, že svoboda myslet neznamená pohrdat vším a každou hloupost povznášet na pravdu, tedy varování před postmoderním marasmem, jehož jsme dnes svědky (poslední scéna se Tracym a Kellym). Jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl, a nesmírně aktuální i dnes, hlavou státu za mořem je totiž muž přesvědčený o tom, že koná vůli boží stejně jako o tom byl přesvědčen žalobce Brady. Update: Dnes je 20.10.2015, 90 let od skutečného opičího procesu a já mám pocit, že se doba nepohnula. V Americe jsou na veřejných místech stále stejní fundamentalisté, kteří mají moc, ne však rozum, abych parafrázoval jednu z vět Spencera Tracyho. A do Evropy se valí bandy nevzdělaných ignorantů, pro které existuje jen jediný zdroj poznání a tím je Alláh (aniž by o jeho slovu měli větší povědomí). Rozum čelí velké zkoušce a nejsem si jistý, jestli zvítězí. Blbost je velmi těžké porazit za situace, kdy jí přiznáváme stejné postavení a úlohu jako rozumu. Update: S ohledem na dnešní opakování v televizi jsem si pročetl pár zdejších nenávistných komentářů od potrefených hus, kterým vadí, že věřící líčí převážně jako "naprosto tupé, nenávistivé blby." Na což zbývá jen dodat: Jestli vás tohle trápí, tak jste se o sobě konečně něco dozvěděli. (22.04.2006)

Další z řady a la these vystavěných soudních dramat. Kramer tentokrát těží hlavně z výtečné divadelní předlohy J. Lawrence a R. E. Leeho. Ze začátku ironické hlášky brzy mizí pod tlakem vážného tématu. Pointu filmu lze označit za ideální kompromis mezi dvěmi rozdílnými přístupy ke klíčové otázce lidské existence. 80% Zajímavé komentáře: flanker.27, RAiken (23.04.2006)

Společně s 12 rozhněvanými muži zřejmě nejlepší soudní drama, navíc natočené, nejen podle divadelní předlohy, ale, ač se to dnes zdá k nevíře, i podle skutečných událostí. V podstatě jedna místnost a argumentační válka s bigotním katolíkem, ve které se vynikající Spencer Tracy jako obhájce rozumu a pokroku musí probít přes klacky pod nohama a ještě svého soka položit na lopatky jeho vlastními zbraněmi, přičemž stíhá žertovat na účet svůj i svého soka. Strhující, místy až dech beroucí herecký koncert s bravurními slovními přestřelkami, který je dnes řadou paralel i vyslovených argumentů stejně aktuální jako v roce 1925, kdy se tzv. Opičí proces odehrál i v roce 1960, kdy byl film natočen. Škoda, že žádnou z pěti nominací na Oscara neproměnil. Zasloužil by si to. (07.03.2020)

Na začiatku pri rozhovore v súdnej sieni, keď jedna postava je a vzápatí zahodí jablko, ako jeden zo symbolov rajskej záhrady, som si povedal, že Kto seje vietor bude zrejme rovnako geniálny, ako táto scéna. Nemýlil som sa. Film začne ako boj dvoch ideológií, z ktorých jedna musí bojovať o svoje miesto na zemi a o právo na slobodné myslenie, aby sa v druhej polovici začali riešiť aj iné témy, ako napríklad dôležitosť presvedčenia človeka vo vlastný názor, nech je akýkoľvek. Tým dostávajú jednotlivé postavy plastickejšie charaktery a jediný človek, ktorý bude svojim spôsobom odsúdený, je niekto úplne iný, ako by divák, navyknutý na didaktické rozprávanie, čakal. Množstvo sarkastických, vtipných a zároveň pravdivých myšlienok, ktorých interpretom je Tracey, sadne ako detská riť na šerbel. Kto seje vietor je jedna z najlepších a najlepšie zahraných súdnych drám, aké boli kedy natočené. Pokiaľ nesúhlasíte tak vedzte, že mám právo slobodne myslieť a vám ho tiež neberiem. V opačnom prípade sa môžme stretnúť v súdnej sieni. (26.09.2013)