Norimberský proces

Místy úchvatné (Janningova zpověď), většinu času ale docela nuda. Chválit herecké obsazení nemá smysl (ale přesto – Schell s Lancasterem jsou lahůdkoví!), to samo o sobě dělá tuhle rekonstrukci dobrým filmem. Ale to, co by tohle "dílko“ mělo povýšit na umělecké dílo – vypiplaný scénář a pevné režijní vedení – trochu zaostává. Jak už jsem napsal u "Kdo seje vítr“, Kramerovy filmy zrovna nevyhledávám, a tento je další, který mi potvrdil, proč to tak je – jen málokdy totiž dokáže postavy představit tak, aby vám skutečně padly do oka (nebo naopak), jen málokdy dokáže vygradovat scény do toho nejnesnesitelnějšího napětí, jen málokdy dokáže diváka nefalšovaně emočně sejmout nebo mu nějakým podmanivým způsobem nabídnout silné podněty k přemýšlení. A jen tak na okraj – vizuálně mě vyloženě nestrhl snad nikdy. Celkově vzato solidních 70 %, ale je to hlavně za ty herce. P. S. Novější zpracování z roku 2000 s Alecem Baldwinem a Brianem Coxem v hlavních rolích na mě zapůsobilo o dost víc. (29.04.2006)

Dokonalé rozprávačské umenie scenáristov, skvelé výkony hercov robia z tohto filmu umelecké dielo. Plní úlohu informatívnu, takmer s dokumentárnym razením, dokáže pobaviť, nadchnúť, zamraziť, i dojať. Spencer Tracy sa vo filmoch, ktoré sa odohrávajú v súdnej sieni doslova vyžíva, a o rok neskôr, po dokonalom výkone v 'Inherit the Wind' predvádza niečo podobné. 90%. (09.09.2009)

Doporučuju u tohoto filmu vydržet i přes dlouhou stopáž. Pokud jste unaveni tím, jak jsou už i v dějepise Němci podávání jako buď zlí nebo zmanipulovaní, tak tady vám ukážou, že velká část z nich moc dobře vědělá co dělá (skvělá zpověď Burta Lancastera) a po válce jen všechno nechali vyšuměť do ztracena. Ono je moc jednoduché prostě říct, že Hitler byl šílenec. Někteří nacističtí zločinci žijí dodnes, někteří dokonce získali světové úznaní na poli vědy. Něco podobného jsme zažili i my po pádu socialismu. Spravedlnost zkrátka neexistuje. Tenhle film se to nebojí říct natvrdo. (21.05.2006)

V roce 1948 již u veřejnosti hlavní vlna zájmu o soudní procesy s nacistickými pohlaváry výrazně ochabla. Smrtí posledních známých jmen „Hitlerových“ mužů rukou exekutivy, se v očích veřejnosti tato část dějin uzavřela. Přesto proces s bývalými soudci Třetí říše, znamenal pro vypořádání se s minulostí mnoho. Teprve zde se začínají objevovat některé zásadní otázky. Můžeme soudit lidi, kteří se řídili v tu dobu platnou exekutivou? Výklad práva není vždy stejný. I právo je jen nástroj v rukou člověka. Jak se ukázalo, není nedotknutelné. Zde šlo o obžalobu nacismu jako celku. Odsoudit tak bylo třeba všechny jeho reprezentanty. Moc soudní nevyjímaje, protože i ta se stala v Třetí říši jedním z pilířů hrůzovlády. O kolektivní vině není pochyb. Prokázat ale individuální pochybení, je věc mnohem choulostivější. Dalo by se říci, že podobným přístupem by se dalo odsoudit 90% Němců. V procesu tedy šlo spíš o jakousi morální očistu, kterou Německo muselo podstoupit, aby mohlo začít znovu žít. Ernst Janning význam tohoto okamžiku během procesu pochopil. Jeho plamenné doznání bylo jedním z nejsilnějších momentů filmu. Bylo o to silnější, že k němu došlo až na základě uvědomění si vlastního pochybení, spojeného s citovým pohnutím nad chybami let minulých, jehož iniciátorem se stal případ Feldstein. Síla dialogů ze soudní síně i mimo ni, je nosným pilířem celého snímku. Myšlenkové poselství je natolik významné, že lze přehlédnout i poněkud zkreslené, takřka učebnicově vzorové charaktery postav. O dokument rozhodně nejde. Film je pouze inspirovaný skutečnou událostí, má humánní poselství a je plný promyšlené empatie. Závěrečný dialog mluví za vše. „Netušil jsem, že to může dojít až tak daleko. To mi musíte věřit!“ „Doktore Janingu, tak daleko to došlo již v tom momentě, kdy jste odsoudil prvního člověka, o kterém jste věděl, že je nevinný.“ S. Kramer se ve svém filmu dotkl velmi citlivého tématu individuálního pochybení a viny každého jednotlivce, problematiky vypořádání se s minulostí v kontextu národním i mezinárodním. Provedl to s neuvěřitelnou grácií, citem a pochopením ke všem zúčastněným stranám. 88% (29.09.2011)

Norimberský proces pochopitelně využívá zajímavé a emotivní téma válečných zločinů a jejich potrestání a částečně je vysoké hodnocení způsobeno i tím. Na druhou stranu je scénář kvalitní a plně využívá všech možností, které daná látka poskytuje. Pracuje se všemi konflikty a dilematy, které se v oné době vyskytovaly, a i když není zcela historicky přesný, dává dobrou uměleckou výpověď o tomhle fenoménu světových dějin. Drobné historické chybičky se pochopitelně najdou, např. scéna, kde Beneš dává demisi a na základě toho dochází k mobilizaci amerických jednotek. Ty byly mobilizovány během únorových událostí. Beneš odstoupil o několik měsíců později, když už byla situace plně "stabilizovaná" a Američané zůstali pochopitelně v klidu. Z režijního hlediska si Kramer situaci usnadnil výběrem herců, kteří plně odpovídají stereotypům, které divák na postavy soudního dramatu klade. Kdyby byl odvážnější a postupoval stejně jako Forman, který v Přeletu nad kukaččím hnízdem obsadil pohlednou herečku s nevinnou tváří do role hlavní záporné postavy, byl by i tento film zajímavější. Nicméně odpovídá době svého vzniku. Celkový dojem: 80 %. Mimochodem, podstata vypořádání se s nacistickou minulostí spočívala opravdu v kompromisu s tehdejší německou politickou elitou a např. nacističtí generálové vyvázli se směšně nízkými tresty a byli za velmi krátkou dobu propuštěni. V tomhle ohledu ťal film do živého... (17.04.2008)