Na břehu

Takové vlažné drama o posledních dnech lidstva po atomové válce. Radioaktivní mrak se blíží a s ním i nevyhnutelná záhuba. Mělo to mít nejspíš jakýsi varovný podtón, ale ten se míjel účinkem. Skvělí herci předvedli to nejlepší, co jim ve velmi těsných mantinelech bylo dovoleno. Avšak film skončí a v divákovi toho z něj moc nezůstane. (24.01.2007)

Zdejší komentáře mě připravily na nudu, patos, režijní bezradnost, ale já jsem asi sledovala jiný film, mě se Na břehu líbilo moc. Jestli někde na začátku katastrofy byla nějaká hysterie, film vplul už do klidných a vyrovnaných vod očekávání nevyhnutelného. Skupinka našich lidiček užívala své poslední měsíce jak chtěla, měla či mohla. Někdo se v pohodě s občasnými propady do melancholie a bilancování upíjel, jiný si plnil sen a zazávodil si v autě, další sháněl "lék", aby, až půjde do tuhého, jeho rodina netrpěla nemocí z ozáření, ale jen tiše usnula, našel se i prostor pro lásku a nejen tu romantickou. Čekání na smrt, srovnávání se s dosavadním žitím a budoucím prázdnem snad ani dynamické být nemělo nebo ano? Nevím, jestli by se mě to v tom případě tak hezky smutně dotklo. (23.01.2007)

Režijní styl Stanleye Kramera není příliš nápaditý a sází zejména na silné příběhy. V jiných jeho dramatech to zas až tak nevadí a jsou velmi dobré, ale tady se až příliš projevuje absence dramatických momentů, rozvláčné tempo a neúměrně dlouhá stopáž. Zatím nejslabší kramerův film, který jsem viděl. (03.07.2006)

Není to vyloženě špatné, svoji myšlenku to předat umí, kamera zde vyloženě kouzlila snad v každém záběru (a v jedné přímo odkazovala na filmařský styl Bergmana) a nemalý počet scén mi přišel zajímavý a napínavě vystavěný, ale ani tohle všechno nezachraňuje fakt, že navzdory tomu, že je to celé o konci světa a fatálních následcích jaderné války, tak je to celé až moc umírněné, bezproblémové a do jisté míry i nefunkční. Místy to i působí jako dva rozdílné filmy, přičemž jedním je ta sci-fi, ale tím druhým je obyčejné romantické drama, které s onou sci-fi zápletkou začne nějak souviset až v samotném závěru, ale do té doby funguje i bez něj, sama o sobě a sci-fi zápletka v ní je tím pádem jaksi zbytečná. A právě kvůli rozpadajícímu se scénáři to celé moc nefunguje a i přes velký potenciál si to takhle nejen neskutečně ubírá možnosti silnějších dojmů, ale také spoustu šancí být skvělým a propracovaným seriózním postapem, které svoji dvouhodinovou stopáž vytěží na maximum. I s ohledem na dobu vzniku to mohlo být mnohem lepší. Jenže to se nestalo a tak výsledek sice není zrovna špatný, ale ani dobrý. Slabé 3* (06.11.2022)

Postkatastrofický film "Na břehu" ve své době byl určitě silnou satirou na jadernou válku a lidem otevíral oči, co se může stát. Dnešnímu člověku se toto téma nebude zdát už tak aktuální, byť má pořád co říci. Stanley Kramer se po skvostu "Útěk v řetězech" vrátil opět k ne tak progresivnímu vyprávění, které však opět získal svými dalšími snímky. Příběh je silný a dojemný, zpracování se mi zdá dosti sterilní a nevýrazné. Šedesátá léta 20. století jsou pryč, studená válka také, nám zbývá tento film. Docela dobrá a příjemně civilní podívaná s kvalitními hereckými výkony Gregoryho Pecka, Freda Astaira a Anthonyho Perkinse. (16.04.2006)