Až tam nezbyl žádný

Atmosférický nejhutnější minisérie v nedávné paměti, která z adaptace známé detektivky dělá tříhodinovou, psychologicky věrohodnou paranoiu, v níž uzemní precizní pointa. V záplavě repetitivních kostýmních dramat malé zjevení na poli produkce BBC a zároveň ukázka, jak se dá moderně uchopit archaická, několikrát zpracovaná látka klasické literatury. Famózní práce s gradací a napětím. (15.01.2017)

Říkanková vyvražďovačka božské Agathy patří k tomu nej v detektivním žánru. Myslela jsem, že sovětskou adaptaci z roku 1987 nemůže nic ohrozit. A tahle minisérie od BBC ji ještě několikanásobně překonala. Tady je psychologická stránka postav výborně rozpracovaná a herci hrají fantasticky. Krásná lokace Černochova ostrova a domu, který jen tuto lahůdku umocňuje. Má to až hororový nádech, hlavně druhá půlka, kdy se počet zúčastněných smrskne na třetinu, je neuvěřitelný psycho. V podstatě se už zdržují jen mimo dům. Nervy, strach a zoufalství je dohání k likvidaci mezi sebou a na toho rádoby posledního, co to přežil, čeká po návratu do domu neuvěřitelný šok. Z některých postav mi tedy bylo hodně šoufl, hlavně ta Mirandina byla nechutná. A Lombard se těmi svými zločiny vyloženě chlubil a také moc dobře věděl, že ho jeho minulost a zkaženost dožene. A ta mladá učitelka, ta jančila nejvíc. Z té mi běhal mráz po zádech. A Agatha, kdyby to mohla vidět, byla by určitě nadšená, jak se tahle adaptace moc povedla. (22.02.2018)

A pak že může soudit jen Bůh.. Doverské ostrovní klima svědčící alibi zahradníků, perfekcionismus výpravy made in BBC, vzrůstající paranoia dobře zahraných viníků a hororový nádech, jako kdyby do Agathy vstoupila Mary Shelley. Znalost toho, kdo stojí za anihilací desetičlenné nevzrostlé roty, co byla dříve skupinou malých původních Američanů a ještě předtím dětí tmavé pleti, není přítěží. Apropo, je zajímavé, jak se ta změna říkanky pod vlivem politické korektnosti zároveň stala spoilerem.. „Věřte v Boha…ale možná bychom se také měli zamknout..“ (06.07.2022)

Agatha Christie není můj šálek kávy, takže Deset malých černoušků jsem znal jen rámcově a díky tomu byla pro mě minisérie napínavá až do samotného konce. K dokonalosti přispívala i výborná sychravá atmosféra opuštěného ostrova a samozřejmě vynikající obsazení s řadou osvědčených jmen, z nichž se mi nejvíc líbili pro mě neznámá Maeve Darmody a ne tak okoukaný Burn Gorman. Dokonalost sama. 100% (07.01.2016)

Raději si přečtěte knížku. 1) Klasické detektivky nejsou mým oblíbeným žánrem ani v knižní podobě a tudíž ani ve filmové. Knížku jsem během dospívání četl. Pokud si vzpomínám, tak se mi docela líbila, když vezmu v potaz své výhrady k žánru. Nedalo mi to a do knížky jsem znovu nahlédl. Uviděl jsem přirozené hbitě odsýpající dialogy a pořád se něco zajímavého dělo. A to je přesně to, co ve filmu postrádám. Herci, pravda, snaživě třískají do gongu a vrhají po sobě zavilé pohledy, venku blesky stíhají blesky, mořské vlny narážejí na útesy a charismatuprostý film se klopýtavě vleče dál. Ve snaze vytvořit hrůzyplnou atmosféru stvořili tvůrci jenom kopu nudy._____ 2) 32letý Aidan Turner (hledač diamantů v Africe Filip Lombard) a 23letý Douglas Booth (bezohledný řidič Anthony Marston) tu jsou, aby potěšili mé zvrhlé oko, zatímco herci jako třeba 68letý Sam Neill (generál MacArthur) nebo 69letý Charles Dance (soudce Wargrave) uspokojí i můj herecký apetit._____ 3) Těm, co raději čtou, než se dívají na filmy, nabízím duchaplné zamyšlení Iva Fencla o povaze a historii říkanky o deseti malých černoušcích. A ještě tady na doplnění. (01.08.2016)