Božská Ema

Ac preferuji zivotopisne filmy, ktere mapuji cely zivot dane osoby, tak v tomto pripade jsem byl spokojeny. Krejcik si zrejme umyslne vybral obdovi v zivote Emy Destinove, ktere mapuje jeji problemy s urady a policii za Rakousko-Uherska... Myslim, ze Destinova dodnes u nas neni docenena a nezmenil to ani tento film, ani dvoutisicova bankovka (vsadim se, ze minimalne tretina naroda by nevedela, cim vlastne byla). Misty jsem mel pocit, ze se divam pouze na televizni film. Jako nejvetsi slabinu filmu vsak vnimam v obsazeni Juraje Kukury. Nechapu, proc v ceskoslovenskem a ceskem filmu je tak malo mista pro zivotopisny zanr (asi skutecne neumime ocenit nase osobnosti z let minulych)? (14.04.2013)

Obecně filmy o opeře a jejích tvůrcích nepatří k nejpovedenějším, hlavně když chtějí autoři příliš poučovat. (Výjimkou třeba seriály o Verdim či Berliozovi). A film o Emě Destinové. Turzonovová byla překvapivě distingovanou představitelkou, i ten zpěv se jí dal věřit. Bylo to mimořádně dobře skloubeno, a Beňačková nazpívala a party ještě dostatečně mladá a tudíž s ještě skvostným hlase. Co naplat, i operní divy stárnou. Žena, kterou miloval celý svět, a která se doma dočkala jen ústrků a překážek. Vezměte si, že v Národním divadle v Praze pro ni nikdy neměli stálé angažmá, jen hostování. Pro ženu, která zpívala v MET po carusově boku! My Češi si fakt nevážíme vlastních hvězd, až když nám je ukáže svět, Pecková by mohla vyprávět. Jeden z filmů, které je těžké slovně hodnotit, je nutné se dívat – a poslouchat. (18.06.2008)

Film inspirovaný nejtěžšími roky života světoznámé operní pěvkyně Emy Destinnové má skvělý scénář Zdeňka Mahlera i precizní režii Jiřího Krejčíka. Zdeněk Mahler je znám nejen jako výtečný znělec historie českého hudebního umění, ale také jako člověk, jehož tvorba je spjata s láskou k českému národu. Je to zde zdůrazněno hlavně v druhé části, kde přichází internovaná Destinnová na český venkov a obyčejným prostým lidem zpívá nádherné árie, při nichž mi ukápla nějaká ta slza stejně jako při jejím přijetí v Národním divadle. Přitom však Mahlerovo vlastenectví není šablonou, zvláště v úvodní polovině jsou ukázány některé negativní stránky naší národní povahy. Film si evidentně trošku dloubl i do normalizační doby, zvlášť patrné je to v místech, kde policejní komisař laboruje s možností nechat Emu odejít za podmínky spolupráce s rakouskou policií. Božidara Turzonovová předvedla výtečný výkon a zpěv Gabriely Beňačkové musel být potěšením pro každého, kdo film shlédl a má nějaký vztah k vážné hudbě. Přesto do plných pěti hvězdiček něco chybí, dávám čtyři. (08.11.2014)

S ťažkým srdcom som dal tomuto filmu, ktorý nie je životopisným filmom, ale fantáziou, iba tri hviezdičky. Nebolo to primárne preto, že opera je mimo môjho záujmu, ale pre niekoľko scén, ktoré ma rozladili. Inak spev Gabriely Beňačkovej bol aj pre mňa zážitkom, Božidara sa úlohy zhostila so cťou a Krejčíkovi patrí uznanie za to, ako v najtuhšom normalizačnom období vybral zo života Emy Destinnovej také pasáže, pri ktorých sa museli normalizátori nervózne mrviť. (05.04.2023)

Československý životopisný film o naší nejslavnější operní zpěvačce a vlastence, kterou ve své životní roli skvěle ztvárnila půvabná B. Turzonovová. Po návratu mezinárodní pěvecké hvězdy do vlasti v roce 1916, pro něhož si nezvolila zrovna vhodnou dobu, začíná vlna persekucí na její osobu, neboť se stala podezřelou ze špionáže a také se vřele staví za českou otázku. Je internována na svém zámečku ve Stráži nad Nažárkou a tam pečlivě hlídána. Když nedostane svolení vystupovat v Národním divadle, rozhodne se pro veřejná vystoupení pro obyčejné lidi na náměstích a v přírodě, přičemž do repetoáru zařadí pouze české skladby v čele s Kde domov můj. Film vznikal ve složitých podmínkách a byl nakonec uložen do trezoru, neboť lidé dokázali najít paralelu v útisku za Rakouského císařství a v tehdejší době. Výborný životopisný film s řadou kvalitních hereckých výkonů, z nichž si tentokrát dovolím vyzdvihnout pouze hlavní hrdinku. (28.05.2012)