Divine Ema
VOD (3)
Obsahy(1)
Působivý film scenáristy Zdeňka Mahlera a režiséra Jiřího Krejčíka z roku 1979 byl volně inspirován významnou epizodou ze života světoznámé české operní pěvkyně Emy Destinnové. Tvůrci se soustředili na zlom v jejím osobním i profesním životě, na dramatický předěl mezi vrcholem slávy a počátkem sestupu. Zpěvaččina cesta k mezinárodnímu věhlasu trvala dvacet let. V roce 1916 se však Ema osudově rozhodla strávit léto v rodné zemi. První světová válka je v plném proudu, přesto Destinnová opouští Ameriku a přes varování všech přátel odjíždí do Prahy. Do vlasti se vrací s „vlastizrádnými“ protirakouskými materiály a je policejními orgány zadržena. Internují ji v ústraní na jejím zámečku ve Stráži, kde má svou velkou životní lásku – správce lesů Viktora. Může se fingovaně provdat za čecho-amerického manažera Samuela nebo zazpívat pro rakouský Červený kříž a byli by ji pustili nazpět do Ameriky. Destinnová však odmítá bojovat stejnými zbraněmi, jaké jsou používány proti ní, tj. přetvářkou, lží a pokrytectvím. Válečná mašinérie tak určí počátek konce její kariéry. Vztah s Viktorem navíc končí tragicky. Destinnová zůstává sama, její osobní tragédie je však symbolem obecného údělu… Titulní roli ve filmu ztělesnila vynikající slovenská herečka Božidara Turzonovová, které v pěveckých partech propůjčila hlas významná operní umělkyně současné doby, Gabriela Beňačková. (Česká televize)
(více)Recenze (90)
Režisér Jiří Krejčík natočil nádherný. pravdivý životopisný film. Ano tak to skutečně bylo, tak si my, český národ, odjakživa "vážíme" našich význačných lidi. Cizina je oslavuje, uznává a my ! malí závistivci ! dokážeme zprotivit lidem svou vlast. U nás se úspěch neodpouští. Film má výbornou kameru (čemuž se nemůžeme divit, protože za ní stál Miroslav ONDŘÍČEK, kameraman,kterého si vybral i Miloš Forman pro svého AMADEA). Film je vůbec skvostně obsazen. Samé hvězdy... o tom nemůže být nejmenších pochyb. Ema Destinová si zasloužila aspoň takové zvěčnění. Těch téměř 30 let nic na kráse filmu neubralo. Ba naopak... ()
Obrazy ze života Destinové s tváří Turzonovové podle Mahlera. Takto si kritické roky z počátku 20. století vyložil Krejčík. Oslnivá koláž z nejslavnějších rolí v nejlepších kostýmech je chytře vložená na počátku celého vyprávění, jeden triumf střídá další a další. Ema zpívá, operní domy ji milují. Ale ona chce domů. A to se jí stává osudným. Národní divadlo jí nepřeje, přichází zákaz Prahy a konec milostného poměru. Pád velké divy hraje Božidara s vědomim velkého emočního vypětí a přesto nepřehrává, velice přirozeně se pohybuje v secesních róbách, v obyčejných šatech, hubuje i flirtuje a co je hlavní, skvěle markýruje na Beňačkovou. Kultura, Kopecký a Adamira vhodně sekundují. Jakoby to celé ale nebylo důležité. Hlavní jsou Eminy manifestační koncerty po zemích českých s českou hudbou a tak zní repertoár naší kultuře polik povědomý a drahý v kombinaci s ideálním zasazením do přírody odpovídající námětům že Škroupa, Smetany nebo Dvořáka. Obrazy soustředěné na symbolický rám tváře Emy v širokém klobouku, jejíž pád jde ruku v ruce s pádem monarchie. Silný film, pocitový manifest. Srovnatelný jen se Lvem s bílou hřívou. ()
S ťažkým srdcom som dal tomuto filmu, ktorý nie je životopisným filmom, ale fantáziou, iba tri hviezdičky. Nebolo to primárne preto, že opera je mimo môjho záujmu, ale pre niekoľko scén, ktoré ma rozladili. Inak spev Gabriely Beňačkovej bol aj pre mňa zážitkom, Božidara sa úlohy zhostila so cťou a Krejčíkovi patrí uznanie za to, ako v najtuhšom normalizačnom období vybral zo života Emy Destinnovej také pasáže, pri ktorých sa museli normalizátori nervózne mrviť. ()
Film inspirovaný nejtěžšími roky života světoznámé operní pěvkyně Emy Destinnové má skvělý scénář Zdeňka Mahlera i precizní režii Jiřího Krejčíka. Zdeněk Mahler je znám nejen jako výtečný znělec historie českého hudebního umění, ale také jako člověk, jehož tvorba je spjata s láskou k českému národu. Je to zde zdůrazněno hlavně v druhé části, kde přichází internovaná Destinnová na český venkov a obyčejným prostým lidem zpívá nádherné árie, při nichž mi ukápla nějaká ta slza stejně jako při jejím přijetí v Národním divadle. Přitom však Mahlerovo vlastenectví není šablonou, zvláště v úvodní polovině jsou ukázány některé negativní stránky naší národní povahy. Film si evidentně trošku dloubl i do normalizační doby, zvlášť patrné je to v místech, kde policejní komisař laboruje s možností nechat Emu odejít za podmínky spolupráce s rakouskou policií. Božidara Turzonovová předvedla výtečný výkon a zpěv Gabriely Beňačkové musel být potěšením pro každého, kdo film shlédl a má nějaký vztah k vážné hudbě. Přesto do plných pěti hvězdiček něco chybí, dávám čtyři. ()
Lehce patetická politická paralela. Jenom dvě poznámky. 1) Vždycky jsem si myslel, že národnostní patos je typický jen pro americké filmy. 2) Film patrně reflektuje i dobu svého vzniku v jednání již nepříliš důsledné rakouské policie - podobnost s československou státní bezpečností je dost patrná. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (11)
- Nejen diváci, ale také doboví cenzoři pochopili, že obraz života nezávislé ženy pod policejním dohledem odkazuje k normalizačnímu Československu, a film byl uváděn hlavně v okrajových kinech. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Natáčet se původně mělo na zámku ve Stráži nad Nežárkou, ve kterém byla Destinnová rakouskými úřady internována. Ten však v té době sloužil jako ústav sociální péče pro mentálně postiženou mládež, nahradil jej proto zámek Štiřín nedaleko Prahy. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Na dýmnici parní lokomotivy je vidět obrys po sejmuté rudé hvězdě. (Ganglion)
Související novinky
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)
Reklama