Čintamani & podvodník

Myslel jsem, že už žádný ze starých českých filmů nemůže rozhodit můj žebříček a to hned na nejvyšších místech. To proto, že jsem Čintamany viděl hodně, hodně dávno a nyní po mnoha letech na DVD. Nádherné, skvělé, bezchybné. Ten film má srdce, které sametově a teple lidsky pulsuje do všech stran a laská příznivce všech žánrů. Díky naprosté propracovanosti všech reálií, má spolu s Hříšnými lidmi i značnou vypovídací schopnost o krásném období první republiky. O hereckých výkonech je v tomto případě zbytečné mluvit, stačí si přečíst jména. Zfilmovat Karla Čapka představuje pro režiséra značné riziko. Může předlohu ještě umocnit nebo slušně řečeno vyvolat rozpaky (Lotrando a Zubejda). Jiřímu Krejčíkovi se povedlo to první. (17.05.2008)

„Tak Vám řeknu, Mistře, nikdo si nedovede představit, co to je za fušku ta Vaše práce. To radši operuju ledvinu nebo žlučník.“ První povídka Čintamani a ptáci byla takový lehký nadprůměr. Slyšet Šmerala nebo Jiráskovou překládat z angličtiny překvapí, ale jde tu o něco jiného, totiž honbu za získáním koberce. Vzrůstající sběratelská posedlost stejně jako ošetřování při „přípravě“ byly fajn, ale nejvíc mě bavil celý ten „nehlučně“ provedený čin, který si pro sebe ukradl Hlinomazův „profesionál“. Druhá povídka Příběhy sňatkového podvodníka se mi líbila ještě o něco víc. Zábavný byl již zástup zhrzených na policii, ovšem pořádnou šťávu to dostane až s příchodem Sovákova světáckého houslisty, jeho vztah s policistou mě moc bavil. Celkově ani 1 z povídek nebyla kdovíjak narvaná fóry, ale zvláště druhá z nich byla úsměvná a pohodová. Hodnotím solidními 4*. „Všechno zaplať, protože já si potrpím na pořádek. Ono je to poznat hned na ksichtě člověku, víte? Když nemáte dluhy, tak se můžete klidně každému podívat do očí.“ (17.02.2018)

Vladimír Šmeral se může v první povídce snažit jak chce (a pozor! hraje skvěle!), jenže co je mu to platný, když pak přijde na scénu lupič Josefa Hlinomaze. Najednou je jasný, kdo tu hraje hlavní roli. Sledovat vylupování obchůdku se starožitnostmi v podání týhle legendy vedlejších postav je skutečně jeden z vrcholů Čintamanů. Úžasnou práci zde odvedl i scenárista s dramaturgem, kteří krátkou povídku málem rozvedli do zábavného celovečerního filmu. Škoda, že nešli dál až za rámec Čapkovy povídky. Kdyby totiž všechny načaté motivy dotáhli byť i do vymyšleného konce, ukousli by si Čintamani celou metráž pro sebe aniž by to vypadalo jakkoliv násilně. Podvodník už je problematičtější. O co vlastně jde hlavním postavám se divák přesně nedoví. Sovákův podvodník je nepoučitelný a nijak se neposune ani detektiv pana Brodského. Zápletka na chalupě postrádá v rámci děje smysl a celé to trochu působí jako několik peripetií naskládaných na sebe bez pointy. Velká škoda. Můžeme zde ovšem vypozorovat prazáklad legendární mordparty vrchního rady Vacátka, která to naplno rozjela o pět let později v seriálu Hříšní lidé města pražského. Hádám, že právě tenhle film měl na výběr herců do hlavních rolí seriálu velký vliv. (16.01.2013)

Dve slusne zfilmovane povidky. V obou mi sice chybi nejaka pointa, lepsi zaver. Ale i tak jsem se bavil. V prvni povidce musim ocenit z hercu Olgu Scheinpflugovou a predevsim Josefa Hlinomaze. Ten v roli zlodeje byl vyborny. Povidka o kobercich ma take velmi dobrou atmosferu. Ve snatkovem podvodnikovi zase exceluje Jiri Sovak, ktery tahne celou povidku. (12.12.2010)

Za téppichy v podstatě nic moc, téma je prima, ale provedení má své drobné i větší mouchy. Atmoška kolem sňatkového podvodníka je ale dost přijatelnější a nebýt té Bohdalové hrající si na díblíka, ačkoli v té době už měla doma devítiletou Simonu... propadla bych tomu. Samozřejmě zcela díky apart epizodce s Věrkou. Lituji jen, že Olga tak dlouho nehrála do filmu, přišli jsme o mnoho. (18.02.2009)