Hry lásky šálivé

Dvě středověké povídky o lásce, tělesném potěšení a o nevěře. První povídka vypráví o starém hradním pánovi, který vymění 15 minut se svou krásnou ženou za nádherného arabského hřebce. Jak těchto 15 minut, kdy může pouze hovořit s paní domu, statný mladík využije? Druhá povídka je také o starém hradním pánovi, který se zakouká do mladičké služebné. A rád by, jenže už to nejde. Jeho paní je už také postarší a marně touží po nočních hrátkách a po potomkovi. V zámku je ještě k mání mladý čeledín. A jak to všechno dopadne, uvidíte v této zábavné televizní komedii. (06.06.2020)

Dvě vztahové partie, které v ostré fázi normalizace rozehrála skvadra Krejčík, Liška, Šofr, Pištěk, sice nejsou suverénním vítězstvím umění nad ideologií, ale přinejmenším remízu se pánům uhrát podařilo. Hlavně díky jejich talentu byly dva převážně interiérové příběhy televizního charakteru povýšeny na úroveň filmu pro kina, který vyniká bohatě zdobenými kostýmy, autenticky středověkým hudebním doprovodem a promyšlenou práci s barvami. Vyznění decentnější první povídky sráží necharismatický Jozef Adamovič, nedávající velkou příčinu k lítosti nad tím, oč Sandra vinou svého nesvobodného postavení přichází. Druhá povídka je kultivovanější variací teenagerské komedie o zásunu, v níž Sovák zaskakuje za vilné středněvěké soudruhy ze schůzovacích exploatací typu Muže na radnici. Sexuální narážky jsou příliš okaté a ochota služebné nechat se ohmatávat příliš poplatná tužbám vyžilých proutníků. Laťka vkusu nicméně není snížena zdaleka tolik, abych tento víceznačný diptych o předstírané potenci a oklamávání krátkozrakých mocipánů spláchnul do téže normalizační žumpy, kam patří filmy od Steklého nebo Balíka. 60% (26.02.2016)

Poměrně povedeně zpracované, ne nijak originální, to ale v případě adaptace poměrně dlouho starých příběhů nevyžaduji. Co mi přišlo rušivé, ale neshazuje to samozřejmě celkovou kvalitu, bylo rokokové vyobrazení ve ztvárnění povídky Markéty Navarrské, ale hádám, že se tvůrci jen snažili vizuálně obměnit prostředí povídek a navíc v případě příběhů, které můžeme adaptovat do víceméně všech historických období, je nějaká kostýmová přesnost nepodstatná. (25.05.2020)

Perfektní komedie, mne baví zejména druhá povídka. A ty řeči, že je to rozvláčné a mělo se to zkrátit? To už jste opravdu z amerických rádoby komedií někteří tak zblblí, že po komedii vyžadujete, aby na vás humor sypala od počátku do konce jak tatra písek z korby? Inu pro každého to asi není, zvláště ne pro ty, kteří neradi přemýšlí a nevyhledávají i skrytý humor, nebo jen úsměvy. Jejich chyba. Ale protože to nechápou, neznamená to ještě, že je to špatný film. Pan režisér Krejčík věděl moc dobře, co činí a výsledek stojí za to! (16.10.2014)

Krejčík se měl stát spíš chirurgem nebo zavařovačem okurek než režisérem. Jeho díla jsou perfektně řemeslně zpracovaná, nicméně hodně sterilní, není v nich život a tedy ani humor. První povídka hezky ukázala trudný život středověké dámy zavřené neustále na zámku, s nikým se nestýkající, která tak podlehne nejapnému vábení floutka, kterého by každá trochu zkušenější žena za jeho kecy poslala do míst, kam se lidi posílají často, ale jen málokdo tam skutečně jde. Druhá povídka zase krásně ukázala lenost šlechty, neboť kdyby se Sovák jen trochu snažil a zapojil fantazii, určitě by Budínovou neodmítl, neboť ta ve svém věku vypadala výborně. (23.02.2014)