Obsahy(1)
Glorie
Úředníku banky Slavie Šemberovi se narodila dvojčata. Kolegové mu gratulují a starý účetní Knotek odnese jeho kontokorent nadřízenému. Práce je však vyhotovena špatně a prokurista Knotkovi přede všemi vynadá. Knotek se brání jen chabě, nechce nováčka Šemberu shodit. Je však velmi nazlobený a doma si stěžuje svému jedinému příteli - psovi. Rozhodne se napsat prokuristovi vysvětlující dopis. Navštíví ho však Šembera s velikými díky a buchtami. Knotek se rozhodne vinu mladého muže neprozradit. Od té chvíle má nad hlavou svatozář. Jasně svítící gloriola mu však působí samé potíže. Na ulici vzbudí Knotek rozruch, takže je zatčen. Pak je vyhozen z kostela. Lékaři na psychiatrii jej svými testy málem umučí. Teprve starý doktor Vaňásek mu poradí, aby zkusil trochu hřešit. Knotek jde do kanceláře, vynadá Šemberovi i prokuristovi. Prozradí také, jak to bylo s chybnými výpočty. Konečně jeho svatozář zmizí a z Knotka je opět ten starý obyčejný účetní.
Tajemství písma
Postarší starožitník Karas žárlí na svoji mladou ženu Martičku. Jeho přítel, soudce Hübler, jej na příkladech ze své praxe přesvědčuje o tom, že důkaz věrnosti lze získat jen náhodou, spíše nedopatřením. Karas závidí Hüblerovi jeho domácí štěstí, neboť paní Hüblerová je usedlá ženuška. Karas pošle ženu do lázní, ale k jejímu sledování najme detektiva. Karas s Hüblerem navštíví produkci grafologa Jensena. Ten označí Martičku podle písma za ženu počestnou a upřímnou. Naopak soudcova žena, jejíž písmo předloží Hübler omylem, je nazvána osobou prolhanou, přízemní a smyslnou. Soudce podlehne sugesci a začne na své manželce tyto chyby nacházet. Karas dostane od Martičky dopis, který začíná slovy "Milý Arturku". Žárlivec se nejprve trápí, neboť psaní je zjevně určeno rodinnému příteli, elegánu Arturovi. Obsah dopisu je však důkazem o Martiččině věrnosti a stesku po manželovi. Uklidněný Karas koupí drahý dárek a odveze ho ženě do lázní. Rafinovanou lest s dopisem vymyslel Martiččin milenec Artur a žena ho za to později odmění vroucím polibkem. Nakonec se Artur finančně vyrovná s úplatným detektivem.
Právní případ
Pan Kupr se plíží ulicemi i domem. Doma se uklidní, ale vzápětí ho příšerně vyděsí zazvonění. Za dveřmi stojí pojišťovací agent. Nervózní Kupr se chová jako blázen a agent chce odejít. Nakonec se nechá přemluvit a vyslechne si Kuprův příběh. Před časem způsobil pan Kupr malou dopravní nehodu. Vjel svým vozem do pohřebního průvodu, porazil nosítka s rakví a nebožtík, který z rakve vypadl, ožil. Penzionovaný železničář Bartoš je velmi rád, že nebyl pohřben a zpočátku je panu Kuprovi vděčný. Jeho rodině se ale postupně celá záležitost rozleží a žádá na Kuprovi zaplacení pokaženého pohřbu, včetně hostiny. Starý Bartoš se domáhá na svém zachránci proplácení důchodu, neboť pro úřady je mrtev a penze mu byla zastavena. Má dost času, takže vytrvale a na různých místech Kupra obtěžuje. Pojišťovací agent pana Kupra nyní chápe, ale přišel mu bohužel oznámit, že neměl zaplacenou pojistku na vůz. V tom okamžiku opět přiťuká se svou hůlčičkou Bartoš a Kupra raní mrtvice. Starý pan Bartoš mu chodí zalévat květiny na hrob.
(oficiální text distributora)
Recenze (64)
Tři překvapivě dobré povídky, kdy ta první je dobrá ze začátku, pak je trochu otravná, druhá je díky pánům Marvanovi a Novému vtipná, i když překvapivě nekončí tak pozitivně, jak by si jeden myslel, no a poslední, třetí, je díky dědovi docela děsivá a ke konci až hororová, a to i díky Kopeckého teatrálnímu výkonu. Nečekal jsem, že to bude až tak zajímavé. ()
První povídka pojednává o svítícím kroužku nad hlavou jistého úředníka. Zde je nutno podotknout, že tento úkaz, lidově zvaný svatozář, nemá zhola nic společného s křesťanstvím. V Bibli o ní neexistuje jediná zmínka. Ve skutečnosti se jedná o pohanské uctívání slunce. Přišla s ní až Římskokatolická církev a umísťuje ji nad hlavy katolických „svatých“, kteří rovněž nemají s křesťanstvím nic společného, protože dle Bible (KJV) je svatý každý věřící křesťan. Fundovaný lékař postiženému poradí, že by měl říci něco proti Pánu Bohu. A to přece není pro (nejen) naše umělce vůbec žádný problém. Úředníček ze sebe obratem vysype několik rouhavých vět. Pozitivem této povídky je vedle výborných hereckých výkonů přítomnost půvabné Stanislavy Seimlové v roli stenotypistky, zde v hercích vůbec neuvedené. Druhá veselá povídka vypráví o nevěře. Roli nevěrnice si střihla Irena Kačírková a myslím, že v žádném jiném filmu před tím ani po tom jít to takhle neslušelo. Třetí povídka je hororová a to o obživlém dědovi. Zednářská symbolika: 2 x skrytá ruka: Marvan 1:04:30, Filipovský 1:23:04. ()
Je s podivem, že dnešní tvůrci nechávají díla jednoho z našich nejlepších spisovatelů ladem. Místo toho se točí hloupé komedie. Argument, že mnoho námětů již zfilmováno bylo u mě neobstojí. Třeba tento film zná jen málokdo. I já si letmo pamatoval jen první povídku. A to přestože jsou všechny tři příběhy napěchované jak generací herců z filmů pro pamětníky, tak velmi silnou vlnou jejich nástupců. Pravda, pohled na vyhublého O. Nového byl smutný, ale celkově jde o velmi zajímavý průsečík dvou různých světů. Ani komunisté nebyli schopni pošlapat odkaz bratří Čapků. Přestože nejde o klasickou komedii, je v tom Čapkovsky chytré veselo, to když si utahuje z pánbíčkaření, nebo z pošetilosti a žárlivosti mužů. Třetí povídka má překvapivě prvky absurdního hororu, nebo černého humoru...vyberte si. Je nadčasová a umělecky nejhodnotnější. Nejsilněji však nese Čapkův rukopis hned první povídka o svatozáři. Snad i proto je tak snadno zapamatovatelná. Zajímavá připomínka toho, jak výjimečný spisovatel Čapek byl. ()
„Vlastně je to všechno kolosální pitomost…“ :D Tři různorodé Čapkovy povídky, tři různorodé vypravěčské styly, (laskavá veselohra klasického takřka prvorepublikového střihu, mírně zašmodrchané manželské melodrama se zápletkou s milostným trojúhelníkem, horor jak z Hitchcocka), tři různí režiséři (Krejčík, Mach, Makovec). Všechno to spojuje čapkovský duch 1. republiky a příhodné herecké obsazení (přelaskavý Pešek v první povídce, věčný milovník Oldřich Novy na druhé straně barikády v povídce druhé či komisní pojišťovací úředníček Františka Filipovského v povídce třetí). A samozřejmě téma různých nadpřirozených záhad ("pitomostí") a problémů z toho plynoucí (svatozář nad hlavou laskavého úředníka, působení vědmy a senzibila v případu milostného trojúhelníku, "zmrtvýchvstání" dědy Bartoše). ()
"Copak? Kolík je hodin?" Poviedkový film čiernohumorného charakteru, s veľmi dobrými prvými dvoma poviedkami a slabšou treťou poviedkou. Hodnotenie jednotlivých poviedok: 1. Glorie: 3,5* Poviedka s výborným nápadom i realizáciou, s výborný Peškom v hlavnej role. Trefná satira ľudskej pokryteckosti. 2. Tajemství písma: 3,5* Poviedka s veľmi peknou pointou a s výbornými hercami. Satirický prst tentokrát mieri na poverčivosť a na to, ako ľahko sa ľudia nechajú zmanipulovať. 3. Právní případ: 2,5* Čiernohumorná poviedka parodujúca noir filmy. Má síce pár dobrých nápadov (pohreb), ale je slabšia ako ostatné poviedky (nočné scény amatérsky nasnímané, namiesto hry svetla a tieňom len akési čierne machule) a tiež najdivnejšia. Celá je založená na tom, že sa tam ustavične zjavuje jeden otravný dedo, čo má byť akože veľmi strašidelné (niektorí to dokonca porovnávajú s Hitchcockom). ()
Galerie (4)
Zajímavosti (2)
- Povídka Glorie získala na XII. MFF v Locarnu druhou cenu, z MFF v Mar del Plata si v témže roce odnesla Zvláštní cenu poroty. (Karlos80)
- Povídku „Tajemství písma“ doprovází hudební motiv ze skladby „Ve sluji Krále hor“ hudebního skladatele Edvarda Griega. Zmíněná skladba je součástí scénické hudby k divadelní hře „Peer Gynt“ (1867) Henrika Ibsena. (Haller)
Reklama