Temný anděl

Dolphi honí (nejen) po městě emzáckého závisláka s proklatě nabroušenými CD´s (zřejmě nějakej Straight edge) a závislostí na kontaminovaném mozkomíšním moku. Za parťáka zaskakuje další emzák, ale tetokrát policista bez závislosti. Že se vám to zdá bejt blábol? Ne, ne, to jenom kousek Lundgrena přečuhuje z osmdesátek do devadesátek. (08.12.2009)

Klasický mustr - k policejnímu světákovi dají do služby vysírku z kanceláře, tady ovšem ozvláštněný prvky sci-fi. Ten konec už byl zase moc tahání za bačkoru (tou galaktickou pistolí se to na můj vkus příliš zjednodušilo). Potěšil dabing (Soukup, Trávníček) z dob začátků svobodného vysílání, určený pro kina, a z dílny Marie Fronkové. (07.07.2015)

Velmi příjemnou akční skoro komedii natočil Dolph Lundgren ve dvojici s Brianem Benbenem. Ten má na starost hlavně komediální hlášky, zatímco Lundgren je ten tvrďák, který rozdává rány, zachraňuje Benbena a troubí suché hlášky. Funguje jim to bezvadně a film se tak stává nemálo podobným Zúčtování v Malém Tokiu, kde Lundgren vytvořil fungující dvojici s Brandonem Lee. Zde jde o klasické pátrání po vrahovi Lundgrenova parťáka, přičemž se zapletou do souboje dvou vesmírných bytostí, z nichž jedna lidi okrádá dealery drog o heroin a zabíjí lidi a druhá lidí chrání a bojuje proti zlé bytosti. (Což ne málo připomíná Van Dammova trapného Cyborga). Tento sci-fi prvek sice filmu moc nesedí, je tam jakoby navíc až do okamžiku, kdy se s vesmírnou bytostí musí vypořádat sám Lundgren. A právě zde film nejvíce kulhá, neboť jejich vzájemný souboj je napsán i natočen velmi směšně, což je velká škoda, neboť jinak by si film zasloužil i čtyři hvězdičky. Jde totiž o velmi zábavný, akčně slušně zvládnutý film, ve kterém je Dolph se svým ježurou na hlavě, vizáží i fyzickou formou až neuvěřitelně sympatický. (02.04.2005)

„Jdi do p*dele, vesmířane!“ aneb 80´s forever :-) Tak konečně v tom mám jasno. Dříve než se bělovlasý stratég Karel Brückner proslavil jakožto trenér naší kopálistické repre, zahrál si pod pseudonymem Matthias Hues nekompromisního meziplanetárního experta na narkotika, který za všech okolností přichází v míru a s rychlopalným kvérem v ruce:) Film má navzdory poněkud dementní zápletce rozhodně své kouzlo, dýchá z něj bezstarostný esprit osmdesátých let, akce má grády, na trhavinách se evidentně nešetřilo a hláškující Dolph Lundgren je se svou na hnědo obarvenou patkou prostě k sežrání. Z nostalgie za tři. (25.09.2008)

Když jsem byla ještě malá, světem nezkažená, roztomilá a důvěřivá dívenka, bráška mi pustil podle něho príma film. Jak já jsem ho nenáviděla. Dlouhé noci se mi zdálo o blonďatém andělovi, který mi udělá díru mezi oči. V té době jsem si nevšímala, jak Dolfíkovi sluší to bíle triko. Každopádně po tolika letech je příjemné si připomenout dětské děsy a při pohledu na vraždící cédečko utírat nostalgické slzy, protože v té době jsem měla jen walkmana. Takže tím chci říct, že mám s Temným andělem spojené vzpomínky, proto ten film mám tak ráda. Vždyť mimozemšťan stále hláškující „přicházím v míru“ těsně před tím, než z vás „udělá“ drogu, je věru zajímavá myšlenka.. K tomu si připojte tvrdého ale sympatického Lundgrena (kterému opravdu to bíle tričko tak slušelo) a máte skvělé odpočinkové béčko :o) Když ho miluješ, není co řešit! (10.02.2011)