Pension pro svobodné pány

Krásná konverzační komedie, můj nejoblíbenější film Jiřího Krejčíka. Chybělo málo a vůbec by nevzniknul. Krejčík nejdřív v r.1965 natočil Pension jako tv inscenaci, ale ta byla nekvalitní, místo hercůse v ní pohybovaly mátožné šmouhy s ostrými konturami a zvuk nestál za nic. Diváci si stěžovali a Krejčík zuřil, že mu televize neposkytla kvalitní materiál. Hra se ale přesunula na jeviště Činoherního klubu, kde se stala tak populární, že se Barrandov dal přesvědčit k filmu. S jednou podmínkou: poslali Krejčíka do Londýna za vdovou po Seanu O´Caseym, aby získal práva a dali mu na to směšných 30.000 Kčs. S filmovými právy je to vždycky složitější než s divadlem a televizí, nicméně Krejčík paní O´Caseyoou natolik okouzlil, že mu je věnovala zdarma. :-) Ten film je krásný právě tou vybroušeností, zkušeností Krejčíka i herců s látkou a s diváckými reakcemi na ni.100% (11.04.2003)

Sledování tohohle filmu je jak sledování bagru při práci. Člověk může obdivovat sílu stroje, obratnost, se kterou s ním řidič zachází, ale to je asi tak všechno. Rozhodně při tom člověk nebude pociťovat nějaké emoce. Stejně tak jsem já při shlédnutí tohoto díla zůstal chladný, nezúčastněný, na to, že se mělo jednat o komedii, jsem se ani jednou nezasmál a jediným pocitem bylo těšení se na konec. Krejčík mi nějak nesedí, podobně jsem to měl se Svatbou jako řemen. (01.01.2012)

Chápu, proč se to vydává za komedii, ale na mě to naopak působilo příšerně depresivně, ta představa, že byla někdy doba, kdy mladí muži museli žít v něčem tak příšerném, s nulovým soukromím, kde ani na pokoji nebyla tekoucí voda, o hajzlu nemluvě (neb byl jeden společný na chodbě), a kde ještě bylo nutno podřídit se diktátu nějaké báby, která to celé měla na povel. Díkybohu, že jsem se narodil do doby, kdy jsem už tohohle pekla byl ušetřen (i když samozřejmě každá doba má svoje, tak minimálně v tomhle ohledu jsem rád, že jsme se fakt posunuli). Ale to jsem odbočil. Filmu jsem dal šanci díky kvalitnímu obsazení a zdejšímu vysokému hodnocení, ale takřka mě šokovalo (nic jsem si o něm totiž předem nezjišťoval), že se to skutečně téměř celé odehrává v jednom pokoji a celou dobu se tam jen řeší, že se Mulligan chce zbavit Anděly a ona tomu vzdoruje, což extrémně brzy začne být nesnesitelně natahované, a celou dobu mi byly neuvěřitelně lhostejné problémy, které ty postavy řešily - panebože, no tak by ta blbá bába zjistila, že si vzal na pokoj holku, no a co má jako být, honilo se mi pořád hlavou. Skutečně mi to přišlo zoufale nevtipné, a připomnělo mi to moji averzi k činohře, kterou mi přesně tento typ konverzačních komedií navždy zprotivil. (20.04.2024)

Strašná nuda roztažená na nesmyslně dlouhou stopáž hodiny a půl. Přitom úvodní scéna s Ferbasovou slibovala alespoň nějakou srandu, ovšem velmi brzy se to změnilo k horšímu. Po třiceti minutách jsem přestal sledovat obraz a až do konce, který vyústil v totální frašku jsem to měl spíš jako zvukovou kulisu. Kdyby to bylo natočeno jako bakalářská povídka do 25 minut, jistě by to bylo stravitelnější, takhle to ani jindy komická Janžurová nezachránila. Přijde mi nehorázné koncem 60. let plýtvat barevným materiálem na takovou blbost, když mnohé daleko lepší filmy byly pak natočeny ještě černobíle. Musím jít proti většině hodnotících a uděluji 1 * a 20%. (23.12.2018)

Naprosto mistrovsky předvedené divadelní umění, v nádherně zkomponovaném snímku. Snad proto, že se režisér k plné podpoře Barrandova dostal až po několika předchozích pokusech, je film opravdu precizně, až přísně připraven. Jedinečný námět s puritánským nádechem gentlemanské Anglie a dvojicí nádherných, mladých herců s přirozeným talentem. Dokonale je doplňují další, v čele s barevnou Věrou Ferbasovou a groteskním akrobatem, v tomto případě českým mluvícím Chaplinem, Jiřím Hrzánem. Muzikálová příchuť to dolaďuje do absolutní dokonalosti. (10.11.2012)