Polnočná omša

Slovenské drama zasazené do období Štědrého dne 1944 sice rozhodně nezapře původ v divadelní hře, ale jako psychologická studie několika lidí s nelehkými dilematy funguje více než dobře. Režisér Jiří Krejčík si k realizaci přizval celou řadu českých spolupracovníků (i pár českých herců), takže je to jeden z mála opravdu československých filmů. Samostatnou pochvalu jako obvykle zaslouží i skladatel Zdeněk Liška, který tu moudře vycítil, že méně je někdy více. (12.05.2020)

Nekompromisní divácké profackování hned na začátku filmu, které Ti dá jasně a drsně najevo v jaké době se snímek odehrává, odstartuje vynikající narůstání děje, který graduje skutečně skvostně. Dokonale úlisný esesák a zoufalá nastalá situace nenechává diváka nijak zvlášť vydechnout, což podporují i výborní herci. Nejen krásná, ochotná a nebojácná sestřička, či Šméralova slovenština a celkově jeho výjimečná role, ale všichni zúčastnění dávají do filmu potřebný cit a vážnost. Jeden štědrý večer, na který se nezapomíná. Liška se moc nevyjadřuje, ovšem i těch pár tónů stačí na to, aby film pozvedl, jako vždy. Nutná je také znalost (alespoň základů) němčiny. Stejně jako V hodině dvanástej jsou veškeré dialogy v němčině bez překladu, v závěru to filmu dost škodí. I neukončená situace s farářem je dost zvláštní. Nicméně vypovídající síla filmu je neoddiskutovatelná. Poslední dobou se mi ty zásahy do svědomí slovenské historie nějak hromadí, což je jen dobře. (17.07.2013)

Moderne a bezchybne napísané. Otvorené konce obrazov vyvolávajú v divákovi zvedavosť, vďaka čomu má film výborné napätie. Je to odvyprávané bez jediného zbytočného momentu. Réžia subtilná. Veľké celky a pole ostrosti ako od Wellesa dovoľujú Krejčíkovi stavať hercov do hĺbky mizanscény a vytvárať premyslené a výtvarne pútavé kompozície. Jeden z najlepších filmov o Povstaní 1944 a farskej republike. (19.09.2012)

Strhující drama rodiny Kubišových mě nenechalo vydechnout, snímek od prvních minut až do úplného konce vytrvale stupňuje napětí. Pod jednou střechou se na Štědrý den roku 1944 hraje o vše, o rodinu, o život. Střet bílých Vánoc a masakru partyzánů, jejich rodinných přílušníků, včetně dětí, mrazivě demonstruje zrůdnost války. Výborní herci (za všechny pánové Chudík, Mistrík, Hasse) a k nim pro mě úplně neznámá Margit Bara, ovšem její komplikovaná postava byla výtečně ztvárněná, plus velmi dobře zvolený hudební doprovod a silný příběh, kterému čas vůbec nic na naléhavosti neubral. "A ja som si myslela, že všetko toto svinstvo môžeš vyzliecť spolu s uniformou..." (31.03.2018)

Chvílemi jsem měl pocit, jako kdyby těm divadelním hercům někdo řekl, že před kamerou nemusejí tolik řvát jako na jevišti, takže oni chvilkama mluvili tak, že jim nebylo skoro rozumět. Nebo to byla špatně ozvučená kopie. Nebo už prd slyšim, ale to sem nepatří. Nějak moc nemusím tyhle slovenské drsné filmy, kdy sníh a kontrast vánoce - válka jen dokreslují atmosféru, ale strhující herecké výkony (zvláště dobře se koukalo na u nás prakticky neznámou Margit Bara) mi přeci jen něco přinesly. Se zvláštní směsicí emocí a komična na mě zapůsobila scéna německy jímavě předneseného Stille Nacht a vzápětí slovensky nasraně do klavíru odbřinkaného Nesem vám noviny, to vše se zřetelnými výrazy ve tvářích, co si o tom kdo myslí. Dost dobrý! (23.08.2009)