Polnočná omša

Málokdo umí podat vnitřní dilema takovým dechberoucím způsobem, jako Jiří Krejčík. Propracovanost postav činí z Polnočnej omše mnohem rozvitější drama než ve Vyšším principu. I role Hasseho je vykreslenější a dostává mnohem více prostoru. Zde není ani stpy po lidském pochopení, ukazuje chladnou tvář německého vojáka, který bez mrknutí oka nechá postřílet kohokoliv. Celá rodina Kubišových je plejáda postav, která stojí za pozornost. Syn partyzán stojící na straně odboje, jeho bratr je hlinkovec, který se postavil na stranu nacistů nebo druhý bratr ztvárněný Ladislavem Chudíkem, který se snaží s mírným úsměvem urovnat neurovnatelné, ale v závěru příběhu neváhá postat svou sestru do postele německému majorovi. Velká rodinná tragédie se zrcadlí v postavě matky, která má pochopení pro všechny své děti a o všechny se stejně bojí. Asi nepůsobivější je ale bezesporu Angela. Ať už jsou její pohnutky jakékoliv, zůstává tragickou postavou celého příběhu. Přitažlivost k německému oficírovi a loajalita vůči své vlastní rodině rozkrývá spletitost lidských pohnutek. O to víc zamrazí, že maďarskou herečku postihl podobný osud jako Lídu Bárrovou, kdy byla nařčena z kolaborace s nacisty a lidé se jí začali stranit.                                                                                                                                                                                       Do konfliktní situace je postavený i místní lékař. Zavázal se přísahou, aby chránil život a pomáhal dle svých schopností. Je ale život pacienta cennější než život vlastní? Napřed odmítne, ale pak je přemoženou obětavou sestrou Katkou a rozhodne se pomoct. Ne náhodou si vybral Krejčík dvě povolání, kde hraje služba a svědomí takovou úlohu. Místní farář usiluje o povolení k půlnoční mši, odvolává se na svou službu bližním. Doba vánoční nebývá pro válečná dramata vybíraná náhodou. Kde jinde by mělo kontrastovat zabíjení a násilí než v době klidu a míru, kdy se slaví narození děťátka? K dramatickému vyhrození dochází právě při půnoční. Má kněz právo porušit zpovědní tajemství? Je oprávněný obětovat život jednoho za život celé vesnice? Mše je slavení Kristovy oběti. Bůh obětoval svého syna, aby zachránil lidstvo. Kdo má ještě právo obětovat syna za spásu jiných? Jeho matka? Co všechno může člověk udělat pro vlastní záchranu? V Polnočnej omši předvedl Jiří Krejčík strhující podívanou, která by si zasloužila mnohem větší pozornosti od diváků i od televizních stanic. (09.03.2015)

Zfilmované pozoruhodné slovenské drama ve vzorovém československém provedení souvisí s filmem SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN; vánoce předposledního válečného roku vnitřně rozpolcené rodiny jsou položeny do kontrastu s typickým nacistickým válečným zločincem; nedefinují před námi schémata, ale živí lidé se svými individuálními osudy. Výborný scénář je podložen neméně znamenitou režií Jiřího Krejčíka a oslnivým hereckým obsazením. Jedná se o jedno z mezních děl první československé filmové vlny. A současně o nevšední pohled na Slovenské národní povstání. Zločinnost, lidská malost i ušlechtilost. V kapce se tu zrcadlí celý vesmír převážně malého lidství. (27.04.2021)

Kvalitní psychologické drama z posledních vánočních dnů roku 1944. Malý spolier: Maloměštácká rodina Kubišových (jak příznačné jméno) touží přečkat konec války bez úhony a v bezpečí, avšak vážným ohrožením pro rodinu se stává návrat jejich zraněného a zbídačeného syna Jurka (Ivan Mistrík), který bojoval na straně partyzánů proti okupantům. Konec spoileru. Režisér Krejčík se dva roky po skvělém "Vyšším principu" a se dvěma stejnými herci (Hanjo Hasse-officír a Ivan Mistrík) pustil opět do válečné tématiky a opět to byl pokus zdařilý. Dusná atmosféra (např. ta u piána), všeobecný strach, skvělá, hluboká psychogická studie jednotlivých postav, trocha patosu neuškodí a tradičně vyhrocený konec. To byly asi hlavní klady filmu spolu s Liškovou hudbou. Ta paralera v přítomnosti idyly vánočnoch svátků v boji s odporným koncem fašismu, tu byla nastiněna velmi dobře. 3,5/5*. (23.08.2009)

Čeští a slovenští tvůrci vytvořili společně mimořádné dílo. Psychologické drama, při kterém si v určitých chvílích říkáte:klid, vždyť je to jen film. Jeho emocionální náboj je co chvíli před explozí. Již v úvodních scénách, kdy sledujeme úchvatnou zasněženou krajinu, je cítit chlad pod povrchem. Sníh a zima dotváří už tak mrazivou atmosféru. A jakmile vidíte scény odstřelu civilistů - mužů, žen i dětí, pronikne mráz až na kost. Padne poslední odsouzenec do sněhu mezi již zmrzlé mrtvoly od předchozích poprav, ze země se zvedne děvčátko a křičí: ,,Mamička, mamička!" Zatímco se jej pokouší zastřelit člen gardy ( a bratr chyceného partyzána), uvědomíte si onu skutečnou zrůdnost války. Zbývající část pochmurné balady zobrazuje střet dvou světů - slovenského a německého, partyzánského a kolaborantského, vojenského a civilního, křesťanského a říšského. Jak cenný je pro člověka život? Stojí za zradu? Lze odpovědět snadno, pokud nejsem v situaci volby: život-smrt? A lze vůbec věřit někomu? (23.08.2011)

Myslel som si, že všetko podstatné, čo Slovensko vyprodukovalo som videl. Som rád, že som sa mýlil a stále sa nájdu filmy, ktoré dokážu prekvapiť. Výborne obsadená vojnová dráma prináša pohľad do rodiny Kubišových. Jeden z trojice synov je partizán (Mistrík), druhý gardista (Machata) , ale aj pre zvyšok ich rodiny i celé mestečko predstavuje major a jeho jednotka nebezpečenstvo. Druhá polovica filmu je o čosi komornejšia ako úvod, ale karty sú rozdané dobre, preto film určite zaujme. Škoda, že častá nemčina nebola otitulkovaná. Dá sa to domyslieť, ale pomohlo by to. Súhlasím s užívateľom nascendim, že je to jeden z filmov, ktorému doba v ktorej vznikol veľmi neublížila a keby sa v závere trošku pritlačilo na pílu, bolo by to dokonalé. Napriek tomu mnoho takto silných filmov v bývalom Československu nevzniklo, takže plný počet. Tradične skvelá hudba od Lišku. 90%. (22.06.2012)