Probuzení

Vyborna socialni sonda do niter rebelujici mladeze na prahu sedesatych let. Do filmu i pasoval moralizujici uvodni proslov. Myslim, ze se dobre povedla navodit amosfera zivota po barech a na ulicich. Ac tato skupinka mladych lidi nic velkeho neprovedla (zvlast k dnesni kriminalite mladeze), tak jejich pad ke dnu byl s kazdou minutou hlubsi... Jeden z mala filmu, kde mi nevadil herecky projev Jany Brejchove. Zaujme i postava zamilovaneho cisnika, kterou zahral Jan Smid a velmi dobry Petr Kostka v roli vudce smecky. Na film jsem se tesil, predcil vsak me ocekavani. Vyborny scenar, herci, atmosfera a kvalitni Krejcikova rezie. (04.12.2013)

Sonda do mládežnického undergroundu na začátku 60tých let. Tonda je znechucen pokrytectvím a falešností své vlastní rodiny a proto se pokusí nalézt přátelství na ulici. Banda mezi kterou se zaplete pije, krade a podvádí lidi. Týhle partě schází k dosažení úplného dna pouze drogy. Dnes by se jim rozhodně nevyhnuli. Parta zkouší co může aby se alespoň najedli, ale srab a nouze free života na ulici se jim jen tak z paty neodlepí. Přesto se Tonda nevrací zpět. Nakonec se ale mizérie nakupí natolik, že jí nelze odolat. Naprosto revoluční pohled na nastávající desetiletí s perfektními hereckými výkony. (14.04.2012)

Drama ze života "pásků", ve kterém exceluje krásná Jana Brejchová jako potvora Jitka a Petr Kostka v roli násilníka Vildy. Jiří Krejčík z nich vyždímal opravdu mistrovské herecké výkony, vzhledem k jejich mládí fakt naprosto dokonalé. Krejčík byl zkrátka režisér, kterej dokázal svoji vizi uskutečnit zcela přirozeně. Film má až noirovskou atmosféru, kterou dotváří hlavně kulisy autovrakoviště. Jeden z mála filmů, u kterého jsem si upřímně přál, aby dopadl dobře. (17.06.2017)

Rok před svým vrcholným snímkem Vyšší princip natočil Jiří Krejčík drama Probuzení, které takřka symbolicky předznamenává charakter doby, uprostřed schematismu filmové tvorby 50. let, toho nejtemnějšího období novodobé české historie, které se plně vyrovnává protektorátním časům, byl Krejčík schopen již netočit budovatelské filmy, ale prosadit si vznik psychologického dramatu signalizující postupné tání dogmatismu 50. let... Sonda do života problémové mládeže (tzv. pásků) stojící mimo zářné budovatelské snažení národa prezentované oficiálními sdělovacími prostředky je přelomová už svou existencí - prezentace a vlastně už samé připuštění existence podobných lidí, jaké zobrazuje film, byla v kinematografii té doby cosi neslýchaného. V budovatelském filmu jsou jen dva póly hrdinů - uvědomělý komunista a zavrženíhodný třídní nepřítel, tady je ovšem prezentován nový pohled - i třídní nepřítel může mít sympatie divákovy. Krejčíkův film je sice ještě zatížen stigmatem doby svého vzniku, ale 3 roky po smrti Stalina a Gottwalda a Chruščovově odhalení kultu osobnosti se přece jen už pomalu prolamují ledy. Ten film je i dnes krásný, křehký a lyrický a někde uvnitř hluboce smutný, což se uprostřed rozjásaného budování socialistických zítřků u filmu ze současnosti hledá jen stěží. Jde rovněž o silnou generační výpověď, s jinými filmy se soudobá mládež mohla ztotožňovat jen těžko. Potěší herecké výkony i účast celé plejády začínajících pozdějších hereckých legend, stejně jako výborná kamera, v jejímž pojetí je dobová Praha neradostná a šedivá... Překvapila mne hudba Zdeňka Lišky, prakticky vůbec se mi ji nepodařilo identifikovat a o jeho autorství jsem si přečetl až v závěrečných titulcích...ještě evidentně nenese znaky typické pro pozdější mistrovu filmovou tvorbu... Rok 1959 a postupné prob(o)uzení společnosti hybernované okovy komunistické totality... (25.06.2018)

"Snad to všechno ani nemuselo být, snad...kdyby...dobře že je to za námi." I když člověk od začátku ví, že hlavní protagonistka filmu Jitka v podání jako vždy kouzelně krásné Jany Brejchové se z těch "omylů, křižovatek a bludných cest" nakonec nějak dostane, nějak jsem celý film čekal, co z těch různých "lotrovin" (alkohol, cigarety, kradení peněz, útěky z domova a školy, bezdomovectví) pro ni nakonec vzejde. Docela měla tedy štěstí, protože to co ti tři kluci z party (výborný je hlavně Petr Kostka) postupně vyváděli, byla docela síla. Asi ještě víc jsem po celou dobu trnul, zda se něco nestane Tonkovi, který se do party dostane jednak kvůli lásce k Jitce a pak taky kvůli nepochopení doma (hlavně ze strany své macechy). Tady si myslím, že by film mohl být ještě zajímavější, kdyby nám o osudech Tonky a hlavně o jeho "probuzení" toho řekl přeci jen trošku víc. Jinak za nejkrásnější scénu z celého filmu považuji tu od řeky, při níž si Jitka máchá ruce ve vodě, směje se a do toho se na hladině zrcadlí ranní sluníčko. Bravo Krejčík, chtělo se mi v onu chvíli říct. Škoda, že takových scén nebylo ve filmu víc. Možná ještě stojí připomenout tu skoro na konci, kdy se Jitka s Tonkem prochází po nábřeží Vltavy a definitivně se probouzí ze "zlého snu", do něhož se díky té party delikventů dostali. Ono probuzení však možná začalo právě při té ranní "romanci" u řeky. Probudit se totiž znamená začít vidět "světlo na konci tunelu" a to se Jitce u té vody myslím poštěstilo. (04.09.2020)