Svatba jako řemen

Absolutní herecká elita a vynikající komedie šedesátých let. Tenhle film můžu vidět stále dokola a vždycky se nehorázně nasměju! Pravej poklad! Jiří Krejčík byl nehorázná osobnost!! "Co to máte na ruce, jak se vám to stalo?" "To jsem se škrábl o angrešt na zahradě. Já jsem tam chytal ježka." "Poslyšte, vy máte ale originální opici." :D :D (20.01.2012)

Nádherný český klenot z let šedesátých. Svižné, zábavné, každá postavička má své kouzlo. Hláškami doslova prošpikovaný film. Nejlepší role Vladimíra Pucholta, tradičně skvělá Janžurová a dokonalá Zázvorková. A Jan Schánilec byl kus! "Ty prodavačky!", "Jedna znásilněná a dvacet lidí nešťastnejch, to je spravedlnost?!" (23.07.2015)

Tohle je určitě jeden z nejlepších filmů 60 .let. Jan Vostrčil a Vladimír Pucholt jako esembáci jsou nezapomenutelný. Trojice domnělých násilníku je taky k pokukání. V podstatě celé obsazení je vynikající. Nejlepší část z filmu je onen výslech a ty dva muzikanti v čele s J.Hlinomazem. Nejlepší Krejčíkův film. (24.12.2007)

Ukázkovej případ metody "Hodnej a zlej polda." :)) Vladimír Pucholt toho moc nenahrál, což je škoda, protože když už se někde ukázal, tak fakt zaválel a tady teda úplně vrcholně. Vždycky jak otevřel hubu, tak to prostě stálo za to...i kdýby to bylo jen to jeho "No co co co..." nebo "To je ta vaše liberálnost..." ale i jinak je film po všech stránkách výbornej. Jedno zmatený vyšetování pochybného znásilnění pochybné prodavačky. Jen konec už mě moc nebavil. Už z toho pomalu koukala taková ta černá komedie, jakých je dneska mraky, ale to je ve finále detail. (26.11.2009)

Představa komunistického čtyřicetiletí jako monolitu hrůzy a zločinu při konfrontaci se skutečností selhává až příliš často. SVATBA, dílo "pražského předjaří", je typickým projevem tehdejšího současného filmu. Zdánlivě banální příběh intimní situace, která se pohybuje i nepohybuje na pomezí znásilnění a zhrzeného a oklamaného citu, rozehrává celou škálu lidských povah a jedinečných kreací. Mladá generace, která se tu představuje, je poměrně záhy rozváta do celého světa. Ale ve filmu zblízka vidíme dožívající obávanou aroganci padesátých let, z níž zbývá zteřelá a ne příliš vážně braná frazeologie, počínající konzumismus na pozadí zastaralých aut a oprýskaných domovních omítek i nástup společnosti, která je odhodlána tento stav zvrátit. Zvlášť výmluvný je v této souvislosti tradičně prostořeký Landovského komentář z bonusů, z něhož se dozvíme, jak se Pucholt, skvěle ztělesňující socialistickou karikaturu kadeta Bieglera, o přestávkách mezi natáčením bavil tím, že zastavoval řidiče a po příslušném pokárání jejich servilnost odměňoval jimi dychtivě konzumovanými lízátky pořizovanými VP "obětavě" za jeho vlastní peníze. Lze-li režim tohoto typu pojednávat tak uvolněně a současně přesvědčivě, je za to třeba poděkovat dvěma nadčasovým mistrům našeho hraného filmu: scénáristovi Zdeňku Mahlerovi, který v té době prožíval zřejmě vrchol své tvorby, a pábitelsky sveřepému režisérskému dělníkovi českého stříbrného plátna Jiřímu Krejčíkovi. Je otázkou, nakolik některé detaily "kosmetiky doby", tj. šedesátých let, mohou být plně srozumitelné i dnes. Je to nicméně otázka, vyvolaná skvělým dílem mimořádné doby. SVATBY zdálky času tak zlatých let šedesátých. (25.04.2008)