Svědomí

Plakátově moralizující černobílá agitka, v níž se toliko zjednodušeně a beze stopy humoru či nadhledu ilustruje hlavní heslo, že když se něco provede, tak se to má přiznat, a čím dřív, tím líp, protože jinak se člověk udusí zevnitř - a vnější okolnosti ho stejně prozradí.  A taky, že nevěra se nevyplácí. Idylizace spořádaných manželství a klidu v rodině, kde muž chodí do vážného zaměstnání a žena doma s malým děckem vaří a uklízí a čeká a dělá si starosti a ničemu nerozumí. Herecky toporné a mizerné, dialogy jako z příručky, jediný trochu uvěřitelný a trochu zajímavý výkon podal ten kluk. *** Dobrý komentář: Matty. *~ (21.02.2022)

Bezva kousek na doplnění a díky Willy Kufaltovi za doporučení. Překvapivě a roztomile cynický a do jisté míry amorální film se spoustou výborných dvojznačných dialogů a narážek. Žádná postava tu není vyloženě kladná prostě jako v životě. Je fajn, že film vzniknul v době ve které vzniknul, protože o pár let později už by tohle u komunistických cenzorů s plnou hubou falešné morálky asi neprošlo. Každopádně podobně jako u Vyššího principu servíruje Krejčík nekompromisní realitu bez zbytečnýho okecávání a tak to mám rád.85% (02.04.2021)

Hlavná postava je značne ambivalentný 40-ročný chlapík, zamestnanec poisťovne. Má už čo-to za sebou a tak sem tam nejaký ten podvod vo firme nepovažuje za nejaký morálny prešľap. Lenže padne raz kosa na kameň a stane sa niečo oveľa, oveľa horšie niekde pri Ostrave. Ešte predtým ale jeho poctivý synak rozbije v škole sochu a neprizná sa... a tak sa začína cesta za záchranou nielen jednej mladej chlapčenskej duše... maximálne uveriteľná, prekvapivo nič neprikrášľujúca, len si tak človek povzdychne, že dnes by boli akékoľvek dilemy, riešiace sa v mysliach postáv filmu, pre drvivú väčšinu ľudstva absolútne smiešne. (09.07.2018)

Každá doba má své a lamentace nad hroznou dobou v konfrontaci se soudobým pokrokem, má svou pravidelnou rotaci poplatnou aktualní situaci. Ovšem síla humanity a především hodnotového systému, se nedala přehlédnout, ba naopak nejen vtáhla do děje, ale mrazila v zádech stejně jako před 73 lety. Z čiré zvědavosti podívat se do minulosti na způsob života, vznikl velmi hodnotný a zajímavý zážitek. V dnešní absurditě naprosto nevídané... 👍😯☺️😷 (18.03.2021)

„To přeci nejde, udělat chybu a nepřiznat se k tomu“ X „Neblbni, buď rád, že to máme v suchu“ Film o tom, že když se rozjede spirála lží, v „suchu“ to většinou nikdy nezůstane. A z člověka pevných zásad, který se snaží tyto zásady i vtisknout svému synovi („chlap nelže a nemá se vykrucovat“), se může ze dne na den stát doslova „hadrový panák“, který kvůli svému maléru je nucen zahlazovat i maléry jiných. Jiří Krejčík tuto myšlenku krásně vyjádřil filmovými prostředky v podobě opakovaných závěrů na malou hadrovou panenku. Ta je zároveň jakýmsi trvalým mementem „maléru“, do něhož se „někdy člověk dostane a ani neví jak“. Mementem, které (málem) dokázalo zničit i tak harmonický vztah, jaký byl mezi Karlem Doležalem (Miloš Nedbal v plné své síle a krase svého herectví) a jeho synem Jiřím. „Ty bys taky někdy kvůli tátovi zbořil barák,“ říká Jirkova maminka (Marie Vášová - osobně se mi líbila víc než Irena Kačírková v roli sekretářky/milenky ). Jiří ale v závěru dokáže i víc než zbořit barák… Silné, i když možná až přeci jen trošku moc moralistické vyústění tohoto jinak působivého psychologického filmu. Pohled do Jirkových v očích v posledním záběru však hovoří rozhodně za vše... (07.08.2018)