Vyšší princip

Tenhle brilantní snímek mi mnoho dal, jednak jsem si začal více vážit starých českých filmů a herců, (vynikající František Smolík a mladičká Jana Brejchová) a také jsem konečně pochopil, jakými hrůzami si tehdy ti lidé museli projít, slovy nepopsatelná atmosféra jejíž vykreslení se tak dokonale jako to je v tomto filmu asi už nikdy nepodaří, přiznám se, že při závěrečném proslovu F. Smolíka ke studentům mi ukápla slza. (25.11.2009)

I když jsi tísněn a sužován nepřátelskou mocí, přece by bylo hanebné ustoupit. Chraň místo dané ti přírodou. Ptáš se, jaké je to místo? Místo muže! Citovaný Senecův výrok, ve filmu pronesený titulní postavou, je jakýmsi logem celého příběhu. Příběhu o lidské statečnosti, která je pečlivě skryta za masku apoliticky smýšlejícího člověka. Autor literární předlohy, spisovatel Jan Drda, publikoval stejnojmennou pětistránkovou povídku již na podzim roku 1945. Vycházel z reálné události, která se přihodila v červnu 1942 na gymnáziu v Příbrami. Po přečtení povídky byl režisér Jiří Krejčík rozhodnut dát jí filmovou podobu. Realizací se začal zabývat již na konci čtyřicátých let, Drda však konečnou scénáristickou verzi dokončil až o deset let později a rozšířil ji pro potřeby celovečerního filmu. Příběh nás zavádí do maloměsta v době druhé světové války. Je po atentátu na Heydricha, platí stanné právo a nacisté se mstí za každou malichernost. A právě jedna taková malichernost stojí život tři studenty. Ústředním hrdinou se stává starý profesor zdejšího gymnázia Málek, člověk žijící mimo realitu, uzavřený ve světě antických filozofů. On je tím hrdinou, který se rozhodne intervenovat za uvězněné studenty a zachránit jejich mladé životy. I přes marnou snahu zabránit hrůznému činu projeví svůj občanský postoj v samotném závěru, kdy před celou třídou odsoudí právě probíhající perzekuce nevinných lidí. Smolíkův oscarovaný výkon zcela jistě tvoří jeden z nejvýznamnějších mezníků v historii českého filmového herectví a pro herce samotného představuje dosavadní vrchol uměleckého působení před filmovou kamerou. V rámci precizního Krejčíkova vedení se tu dokázala s obdivuhodnou autenticitou prosadit také generace mladých a začínajících adeptů hereckého řemesla v čele s mladinkou Janou Brejchovou, Petrem Kostkou, Janem Šmídem, Alexanderem Postlerem i Jiřím Kodetem. Zvláštní postavení pak ve filmu zastává osoba velitele místního gestapa (Hannjo Hasse). Ten zde není vykreslen jako primitivní sadistická bestie, ale jako vzdělaný kultivovaný člověk, milující otec a odchovanec skautského hnutí. Jeho poměrně dobrá čeština naznačuje i možnost českých předků. Tento – alespoň vnějškově – bezchybný profil naruší jediné gesto, s nímž odsoudí nevinné studenty na smrt. Krejčíkovi se touto stylizací podařilo vytvořit daleko věrohodnější portrét alibistického vraha, který posílá své oběti na smrt od psacího stolu. Závěrečná scéna popravy patrně náleží k nejsugestivnějším pasážím hraného filmu v celé jeho historii a ve své syrové upřímnosti funguje i cosi jako memento dalším generacím (dramatické okamžiky přelomových let 1968 i 1989). Absurdní vražda mladých studentů, tragická událost, která byla ve skutečnosti součástí mnohem děsivějšího pekla. Snad proto Krejčíkův film zanechává v divákovi i po více než padesáti letech neopakovatelný zážitek. Děsivý a okouzlený zároveň. (02.11.2008)

Heydrichiáda ve své celé ,,kráse''. Střet bezstarostnosti naivního mládí, se světem dospělých. Toho času velmi brutálním světem protektorátu Čechy a Morava úpícím pod naleštěnými nacistickými holínkami. Ladislav Smolík zde asi zahrál svoji životní roli. Skvěle natočeno ! Tady není potřeba víc dodávat, to se musí vidět ! * * * * * (25.05.2019)

Tyhle truhly ďál náš táta. Ještě dlouho po skončení filmu jsem měl tento (bohužel skutečný) příběh v hlavě. Silný filmový zážitek ve mně umocnilo například mistrovské herectví pana Smolíka a dále pak další prvky - decentní, ale špičková hudba mistra Lišky, hutná atmosféra přetěžké doby a zkušená ruka režiséra Krejčíka. Ten natočil nadčasový snímek a zanechal českému národu skutečné filmové dědictví, na které bychom měli být hrdi. A čas od času si ho také připomenout, protože paměť lidí je někdy smutně krátká. (21.06.2010)

Fenomenální! Brutální důsledky heydrichiády, konfrontovány s lehkou naivitou maturitního ročníku, nikdy nebyly na filmovém páse hmatatelnější. Strach obyčejných lidí vypustit z úst byť jediné špatné slovo, vážení občané, kteří ohýbají hřbet, a ti, kteří si i v nejtěžších chvílích uchovali rovnost vůči sobě samotným. Dokonalý filmový epitaf všem, kteří padli za oběť jedné z nejzákeřnějších pomst, jaké kdy byly vykonány. (03.04.2010)