Vyšší princip

Nedůvěřoval jsem plně ve schopnosti českého režiséra Jiřího Krejčíka, který se rozhodl zadaptovat Drdův Vyšší princip. Musím se však sklonit a přiznat mu jeho kvality. Vyšší princip patří mezi skvosty české (-slovenské) kinematografie a jen škoda, že není tolik znám u normálních lidí. Herci v čele s Františkem Smolíkem odvádějí úžasné výkony. Přímo úchvatnou atmosféru by tomuto snímku mohli závidět mnohé válečné filmy z let pozdějších i předcházejících. Režisér Krejčík na plátno přivedl skutečný a věrohodný pohled do světa druhé světové války, se vším špatným i dobrým. V celém příběhu jde nalézt mnohé a při každém dalším shlédnutí jsem okouzlován novými myšlenkami a maličkostmi dotvářejícími velmi věrohodný a mrazivý snímek. (11.09.2007)

Je to snad náhoda, ale zrovna včera jsem v komentáři ke Koljovi zmiňoval, že z mého pohledu patří mezi tři nejlepší české filmy. Večer jsem si pak pustil tohle úžasné veledílo, kvůli kterému náhle zbude na Svěráka a spol. jen medaile bramborová. Tohle je totiž hotový nadfilm, dokonalá mozaika poskládaná z tísnivé atmosféry tehdejší doby a z utrpení nevinných znázorněného tak působivě a depresivně, že podobné emoce se ve mně vzpouzely už snad jen v případě Schindlerova seznamu. A v neposlední řadě ty úžasné herecké výkony v čele s vyděšeným pohledem Františka Smolíka, který si prohlášení "Die Sache ist erledigt" vyložil úplně opačným významem- správným, ale bohužel opačným. Klenot nejen české, ale i světové kinematografie! (16.06.2012)

Opravdu výtečné dílo, které si jistě zaslouží tu nejvyšší pozornost každého z nás. Bohužel jsem se místy i nudil, ale nakonec musím dát za pět, protože tak krásný konec se jen tak u každého snímku nevidí. Druhá světová válka neničila životy jen na krvavých bitevních polích. Politické machinace, přísné zákazy či striktní podmínky okupantů dokázaly nebohým lidem zatopit stejně tak těžce, jako by sami třímali kulomet v zákopech na frontě. Co všechno rozpoutá neuvážený, přesto však nevinný vtip tří studentů v podobě Heidrychovy karikatury krátce po atentátu v roce 1942? Režisér Jiří Krejčík natočil legendu, kterou byste si neměli nechat ujít. Smutný příběh z jedné maloměstské středoškolské třídy divákem silně otřese a poučí jej, že zapomínat by se nemělo. Na některé hrůzy ne. (26.03.2009)

Na svou dobu (15 let po válce a okupaci) jde čistě filmařsky o nepochybně nadprůměrné a působivé drama s výbornými (době danými) hereckými výkony, leč ta klišé klišé klišé (!)... Tak těžko se mi tohle dílo hodnotí - vedle nesporných ryze uměleckých kvalit působí dnes již dost rušivě ona době poplatná schémata, živící všechny ty historii vnucované komunistické >protektorátní mýty< - uřvaní zlí němci, hloupí nadutí kolaboranti, zbabělá falešná buržoasie, neoblíbený zlý němčinář - versus andělsky hodný latinář, skvělí a lidsky zralí studenti, prostí čeští občané málem všichni svatí vlastenci... Je to tak falešný a zoufale pokrytecký pohled - černobílý - jako fimový materiál, na nějž je tenhle film natočen... Ty čtyři hvězdičky jsou tedy víceméně z jakési nostalgie a s hodně přivřenýma očima. Možná i trošku pokrytecky... (09.05.2006)

„Musíme prozkoumat jejich aktovky.“ Všichni v té těžké době táhli za jeden provaz, jen ruce od sazí prozradí zrádce a hloupou mstu, která neskončí jinak, než tragicky. Karikatura novinové fotografie zastřeleného říšského protektora rozdmýchá události, které pokračují návštěvou gymnázia dvěma muži v kožených kabátech a popravou tří mladých studentů těšně před maturitou. Strhující, lehce tezovité drama dodnes patří k tomu nejlepšímu, co u nás kdy vzniklo, to je bez debat!! Děkovat může především scénáři a hereckým výkonům (Lukavský, Krejča, Smolík nebo Hrušínský). Z těch nezapomenutelných okamžiků bych vypíchl ten, ve kterém Radovan Lukavský dohlíží na průběh maturit.. (19.12.2012)