Ouija: Zrození zla

Fajn duchařina, vezoucí se na současné divácké přízni daného hororového subžánru, nepřinášející sice nic nového, originálního, vlastního, inovativního, nicméně na druhou stranu se všemi těmi zavedenými a osvědčenými postupy a prvky pracuje natolik přesvědčivě a působivě, že z toho ve výsledku vznikla poměrně vyzrále fungující zábava, která mě překvapivě příjemně oslovila prakticky ve všech ohledech. Ouija: Zrození zla tak tedy šlape jako opravdu působivá atmosférická jízda, s velice sympatickou „holčičí“ rodinkou, kdy tedy musím jen tak mimochodem vyzdvihnout výkony všech zúčastněných, především hereček, které odvádějí velmi přesvědčivé a mrazení nahánějící výkony, v čele s mladičkou Lulu Wilson, s opravdu parádním a podmanivým retro vizuálem, s pěknou řádkou napínavých scén, slušně gradujícím finále a pointou, která mě osobně potěšila asi nejvíc, neboť zde happy end dostal pořádný kopanec, a tak to má být :-). Co se jinak zápletky týče, ani s ní nemám nějaký výrazný problém, škoda jen poměrně dlouhého a ne až tak zajímavého rozjezdu, jinak ale ústřední myšlenka je fajn, sice nikterak objevná, či originální, ale přesto určitě nenudící a poutavá. V mém případě jde tedy o již třetí setkání s tvorbou Mika Flanagana, a v porovnání s Oculus a Before I Wake je Ouija 2 jasným vítězem, a tak i když nejsem žádným zavilým příznivcem těchto duchařských pohádek, v tomto provedení mi to vůbec nevadilo, spíš naopak, já byl opravdu spokojen. (16.03.2018)

Netušil jsem, že může být ještě nudnějšího než jednička, stalo se....Pokud by se deskovka ve filmu vůbec neobjevila, tak si toho divák ani nevšimne. Asi posledních třicet minut se něco začne dít a je to v rámci tohoto žánru naprostá bída. Nedá se upřít snaha hercům, ale asi nebylo v jejich moci film vytáhnout výš. Jakýkoli prvek duchařiny zde nefunguje, krom pár předvidatelných lekaček a nevěděl jsem, zda dřív usnout, koukat na půl oka nebo to vypnout. O jakékoli hororové atmosféře se nemá cenu ani bavit a jsem rád, že to minulo českou kino distribuci......2/10 (24.12.2016)

První dvě třetiny supr. Atmosférická, i když děsně klišé duchařina. Konec to tradičně kazí zbytečným tlačením na pilu a film se stává spíše úsměvným, než děsivým. Obsazení je fajn, klasická dysfunkční rodinka je sázka na jistotu a na starší dcerku se dobře kouká, takže, když má zrovna bubák pohov, funguje i ta omáčka okolo. Jako prequel to šlape obstojně a v některých ohledech možná i lépe jak původní Ouija. (13.01.2017)

Nebylo to špatný. Mrazení to navodilo, napětí i atmosféru to má. Hlavně že to není další démonický horor postavený na nesmyslných zvukových výbojích ala infarktových lekačkách, které jsou tak hororově zásadně klíčové pro mnohé nenáročné diváky, pro něž je horor sračkou, nemá li infarktové lekačky. Čteme to v komentářích dnes a denně. Moje pravidlo zní: Pokud se posrat u hororu, tak z obsahu, nikoliv ze zvukových explozí. (18.01.2017)

Vcelku příjemné mainstreamové hororové retro, na které není důvod - na rozdíl od prvního dílu - nějak víc nadávat. Na druhou stranu jsem dalek i nějakých oslav. Trochu to na mě působilo jako kostrbatý sled scén a nápadů, které se Flanaganovi nevešly do Oculusu. Čímž chci hlavně říct, že ač jednotlivé strašidelné scény víceméně fungují dobře, neměl jsem dojem plynulého zážitku. Občas jako kdyby na sebe scény úplně nenavazovaly, jako kdyby někde něco chybělo nebo přebývalo. A jakousi strnulostí na mě působilo i inscenování konkrétních scén. Postavy strnule stojí, pak se jedna nějak divně pohne, něco řekne, působí to divně nepřirozeně, nevím. Tenhle rok měl být se třemi želízky v ohni Flanaganův, ale opět je z toho pouze relativní spokojenost. A měl by někdo Mikovi říct, že to s těmi protaženými ksichty a zabílenýma očima trochu přehání, zas tak creepy to není... (05.11.2016)