Ouija: Zrození zla

Fajn duchařina, vezoucí se na současné divácké přízni daného hororového subžánru, nepřinášející sice nic nového, originálního, vlastního, inovativního, nicméně na druhou stranu se všemi těmi zavedenými a osvědčenými postupy a prvky pracuje natolik přesvědčivě a působivě, že z toho ve výsledku vznikla poměrně vyzrále fungující zábava, která mě překvapivě příjemně oslovila prakticky ve všech ohledech. Ouija: Zrození zla tak tedy šlape jako opravdu působivá atmosférická jízda, s velice sympatickou „holčičí“ rodinkou, kdy tedy musím jen tak mimochodem vyzdvihnout výkony všech zúčastněných, především hereček, které odvádějí velmi přesvědčivé a mrazení nahánějící výkony, v čele s mladičkou Lulu Wilson, s opravdu parádním a podmanivým retro vizuálem, s pěknou řádkou napínavých scén, slušně gradujícím finále a pointou, která mě osobně potěšila asi nejvíc, neboť zde happy end dostal pořádný kopanec, a tak to má být :-). Co se jinak zápletky týče, ani s ní nemám nějaký výrazný problém, škoda jen poměrně dlouhého a ne až tak zajímavého rozjezdu, jinak ale ústřední myšlenka je fajn, sice nikterak objevná, či originální, ale přesto určitě nenudící a poutavá. V mém případě jde tedy o již třetí setkání s tvorbou Mika Flanagana, a v porovnání s Oculus a Before I Wake je Ouija 2 jasným vítězem, a tak i když nejsem žádným zavilým příznivcem těchto duchařských pohádek, v tomto provedení mi to vůbec nevadilo, spíš naopak, já byl opravdu spokojen. (16.03.2018)

„Ouija: Origin of Evil“ není skvělý film, ale co se týká snímků s použitém ouija desky jako hlavní postavy, tak je skutečně jedním z nejlepších. Dějově je trochu moc klišovitý, a vzhledem k tomu, že je tohle „origin“ snímek, je celkem jasné, jak to asi skončí, že je zde potřeba otevřeného konce. Ten ale není úplně zlý a jsou zde docela nepříjemné scény. Lehký hororový nadprůměr, na který by se vyplatilo jít i do kina. (04.03.2017)

Existuje len málo tak strašne neviditeľných hororov, ako Ouija. Prisahám, že si z nej nič nepamätám – okrem samotnej stolovej hry a Lin Shaye vo vedľajšej úlohe. Preto som sa na dvojku netešil. Nakoniec som z nej ale bol príjemne prekvapený. Tak po prvé, herci sú podstatne sympatickejší. Po druhé, je to nečakane drsné – vzhľadom na jednotlivé postavy si poviete „túto určite nezabijú, v hollywoodskych filmoch takéto postavy nikto nemá odvahu zabiť". A nakoniec... Po tretie, má to veľmi dobrú atmosféru. Mike Flanagan je skutočne zaujímavá nová hororová tvár, jeho Hush ma výrazne bavilo, bavila ma i Ouija 2 a tak mi nezostáva nič iné, len sa tešiť na Geraldovu hru. Po štvrté, ide o prequel. Neviem prečo, ale ja mám prequely rád. No a po piate, ide o retro zo 60. rokov, čo je v kombinácii s hororom tiež fajn. (30.11.2016)

Natočit prequel filmu, ve kterém se nestane vlastně skoro nic, o čem bychom už nevěděli z minulého dílu, bylo zvláštní rozhodnutí. Nicméně tentokrát se k věštecké desce dostal Mike Flanagan, a tak je Ouija: Zrození zla po všech stránkách lepší než ta předchozí. Jsou tu zajímavé postavy, je tady napětí, není to zkrátka tak pitomé a nudné a může si to bez obav několikrát dovolit citovat Vymítače ďábla. Pokud jste první film vůbec neviděli, podívejte se rovnou na tenhle a dostanete velmi, velmi kvalitní hororový kousek. (21.11.2021)

Už po prvých minútach je zrejmé, že Flanaghan sa rozhodol nakrútiť oldschool psychologický horor, ktorý zrejme kvázi cieľkovka, teenageri, neprijmú. Bay mu ale asi na to povedal, že ľakačky tam byť musia, aby sa vlk nažral a ovca ostala celá. To sa týka predovšetkým intenzívneho finále, ktoré síce vydesí, ale občas sa divák môže strácať v tom, kto koho posadol a prečo. V jadre film o vyrovnávaní sa s veľkou stratou a hľadaním nového zmyslu života (prostredníctvom nových vzťahov) a o tom, že trvalý teror z ľudí urobí monštrá. Nič v žánri objavné, ale aspoň sa, čiastočne, išlo proti prúdu modernej pásovej hororovej výroby. (22.07.2024)