Na špatné straně

"Já nejsem rasista. Na svátek Luthera Kinga si objednávám černou kávu." Tak to já kafe nepiju, takže možná rasista jsem. A určitě bych za něj byl označen, kdybych napsal, že svět by neměl trestat poldy, kteří šlapou na krk drogovýmu dealerovi jen proto, že má chráněnou barvu pleti. A jejda, už jsem to napsal. No nic. Pro mě je to prostě šmejd, kterej patří do tepláků a to nemá s barvou jeho kůže nic společnýho. Jinak se mi film celkem líbil, ale mám tak vysokou životní úroveň, že mě ke krádeži zlatejch cihel, který budou kolem mýho baráku projíždět v opancéřovaný dodávce v pátek ve 14:41 h, vůbec neinspiroval. (07.10.2021)

Absolutní filmová nirvána. Do posledního záběru jsem se ani nehnul a hltal každou scénu a dialog netušíc jaký obrat vezme příběh v následující scéně. Mistrovský kousek, kterýmu sluší velký plátynko a jsem rád, že nám Febio fest tenhle zážitek dopřál. Černohumorné strhoé dialogy, dva hlavní hrdinové, všichni tak trošku záporní, ale ve filmu jsou jedini záporní nesympaticky a druzí záporní sympaticky, mimochodem politický názor tohoto filmu je mě docela blízký. Na postavách si tu nechal někdo sakra záležet a Mel je pořád charimastickej až na půdu, pokud jde o Vince Vaughna, tak jeho agent zjevně dělá přečasy, protože on je prostě všude i na Febiu měl dva filmy. Stará drsná škola s poctivou filmařinou navrch nemůžu si přát víc, možná jak říká Pomo, celou scénu v bance, ale to bylo asi fakt hodně drsný. (29.03.2019)

Trochu zvláštny film, ktorý je chvíľami drsnou policajnou gangsterkou, chvíľami buddy komédiou a chvíľami sociálnou drámou. A častokrát všetkým dokopy v ten istý okamžik. Čo je ale najdôležitejšie, odsýpa to tak, že si ani nestihnete uvedomiť, že sú za vami vyše dve hodiny a už sa blížite do finále. To je tiež zvláštne ako skoro všetko v tomto filme, ale rozhodne netradičné. A asi si všimnete, že Mel Gibson s fúzami občas pripomína Seana Conneryho a Vince Vaughn s blond prelivom a okuliarmi Russella Crowea, keď má blond preliv a okuliare. Don Johnson a Udo Kier tu majú iba zaujímavé cameá. Tí vyzerajú stále rovnako. No a skoro by som zabudol, na politickú korektnosť sa tu nehrá... (14.02.2020)

Zahler má bezesporu talent originálně napsat a posléze i natočit stokrát viděné, přinášet zajímavé situace, atraktivní postavy se silnými příběhy a především nekorektní brutalitu. Mám s ním pravidelně problém jen jeden a pro mě je bohužel i dost zásadní. Vůbec mi nesedí jeho fetiš na utahané tempo děje, který není ani schopen naplnit vtipnými hláškami nebo zajímavými dialogy, aby pro takový přístup našel opodstatnění jako třeba Tarantino. Tím rozhodně nemyslím tu zábavnou "závěrečnou" patovou situaci, ale především tu hodinu a půl dlouhou pasáž v podobě záběrů na dva ksichty v autě jak u sledovačky žerou svačinu a konverzují o hovně, případně o stejných věcech, o kterých konverzovaly půl hodiny předtím. Pokud by ty ksichty nevlastnili zrovna Gibson s Vaughnem, ale dva no name herci, nebavilo by to patrně nikoho, protože se zkrátka v určitých pasážích vůbec nic neděje a nic se v nich ani neřeší. Tohle je třetí film, který Zahler natočil a je to zároveň i jeho třetí film, u kterého jsem po hodině odpadl. Škoda, protože má na to psát a točit kultovní filmy, které by i za dvacet let bavily dnes narozené děti, ale díky jeho úchylce na vyžívání se ve zbytečnostech točí prostě jen nadprůměrné instantní thrillery, k jejichž skutečně interesantním vrcholům se musí divák často pronudit skrze totální balast. 65 % (30.03.2019)

Nečekala jsem až takovou poťouchlost, ale tenhle film jen formálně využívá žánr detektivky jako z partesu staré školy, aby nám v tom drsňáckém oblečku naservíroval už ne tak divácky sexy kritiku dnešního asociálního státu a nespravedlivého a krutého ekonomického systému. Hlavní i vedlejší postavy dělají zoufalé věci především z tísně a existenčních důvodů: jejich rodinní příslušníci nemají potřebnou péči a bezpečné zázemí, nemohou si dovolit důstojně žít, chybějí peníze na léky, na služby, na školy, na nájemné, na život v bezpečnější čtvrti, bez vyhlídek na dobrou budoucnost je těžké i požádat svou dívku o ruku, a když se k tomu člověk přece jen rozhoupe, chytrá dívka ho přesně z toho důvodu odmítne, psychicky zdeptaná matka po třech měsících od porodu utíká od milovaného miminka do práce, i když se z toho může pominout žalem, protože vydělává víc než manžel atd. atp. *** Kdo by čekal, že Zahler je vlastně takový Ken Loach v drsnější verzi. Ačkoli upřímně - tady sice vyhřezne víc útrob a líp si uvědomíme fyzickou stránku věci, ale je to přece jen Ken Loach, kdo nevyměkne a nechá příběh skončit bez naděje na lepší zítřky, opustí postavy uprostřed stupňovaného zoufalství (Sorry We Missed you). Ale zas je fakt, že ten Zahlerův závěr se zaslouženou masáží s výhledem na oceán lze číst i jako úsměšek a trpký žert. A pak taky, Zahler má ještě čtyřicet let k dobru, aby s tou sociální kritikou ještě přitvrdil. *~ (02.08.2020)