Měsíc nad řekou

Krškova interpretace Měsíce nad řekou nejvíc připomíná melodrama - recitace je doprovázena hudbou. I proto je kamera až kýčovitě barevná a to vše dohromady vytváří snovou magickou idylu jedné jarní měsíční noci. Bohužel zvolený styl potlačuje jakýkoliv konflikt, tragičnost a ošklivost. Impresionismus se přece nevyhýbal ošklivosti, dokonce ji vyhledával, jen se ji snažil zachytit v jejím lidském půvabu. Z Dany Medřické srší magická energie a přitom být na malém městě v dvaceti sedmi stará panna, to bylo spíše k pláči - klevety, drby, pomluvy za zády, slyšet čas utíkat, každou sekundu - zatímco tady je vše idylické. Nejtěžší břemeno je na Cupákovi, protože zahrát v melodramu věrohodně cynického floutka, jemuž bije v hrudi zlaté a nezkažené srdce, to je úkol nadlidský. Právě snaha herců zahrát skutečné maloměstské typy se tluče s Krškovou divadelní kýčovitou melodramatičností. Fráňa Šrámek si ale zaslouží trochu realismu. (13.08.2010)

Václav krška umí vytvořit poetickou atmosféru a pánové Štěpánek s Plachým si to tu herecky dávají na pána. A pak jsou tu ženský...vypočítavý mrchy, který si myslím, že ví všechno nejlíp a že díky tomu můžou rozhodovat i za chlapy. Ta postava medřický byla fakt nesympatická, nemluvě o tom, že jsem ji nevěřil ani těch 33, co jí v době natáčení bylo, natož 27. (28.12.2021)

Krškův majstrštyk, kterému čím dál víc rozumím, jak stárnu. Příklad dokonalého souznění režiséra s autorem dramatu. I hudba je kongeniální a dnes už vlastně klasická. Nesnáším fráze typu "herecký koncert", ale u tohoto filmu mě nic výstižnějšího nenapadlo. Velmi souzním s komentáři: articsky, farmnf (03.10.2010)

Je to teda hlavně romantické a srazu spolužáků a psychologii postav se to věnuje minimálně až vůbec, A já romantické filmy zrovna nemusím, takž mě to míjelo už jen z tohohle důvodu a to k mínusům ještě musím připočítat fakt, že mi moc nesedly ani ty básnické dialogy, takové sice neveršované, ale jako báseň působící. Ale i těch veršovaných tu nebylo málo a musím říct, že tolik veršovaných dialogů jsem snad v životě ve filmu neslyšel. Musím ale uznat, že napsané jsou dobře, natočené je to solidně a i ta poetika má něco do sebe, nakolik nemůžu říct, že by mě uchvátila. A kdyby nic jiného, z nějakého důvodu jsem se u toho nenudil. Jen je to takový film typu "viděl jsem, ušlo to, ale nic silnějšího to ve mě nezanechalo". 3* (23.07.2023)

"Po této zemi se musí chodit a ne lítat někde v oblacích," říká jeden z abiturientů Jan Hlubina v podání Zdeňka Štěpánka. Samotný film svou poetičností a básnickou mluvou jako by se vznášel desítky metrů nad zemí. Místy poněkud patetické, přesto docela kouzelné. O úsměvu Dany Medřické to platí zcela určitě. (24.11.2019)