Vzplanutí

Stal se zázrak, mě se upřímně líbil jihokorejský film! Sice jihokorejsky moc nevypadá, vzhledem k tomu, že zde nejsou ani náznaky patosu, postavy nehrají o nejhysteričtější možný herecký výkon a nepřijde ani žádný trapný vtípek, ale čert to vem. Tohle je spíš v duchu japonských poetických filmů a ty mám rád. Vtáhlo mě to do děje už od začátku skrze prostorem jen tak proplouvající kameru a seznámení/opětovné shledání Jong-sua a Hae-mi, kdy on působí, jakože je spokojený sám se sebou a víc od života nechce, ale s ní se začne zničehonic bavit a ona jako vnitřně nevyrovnaný člověk, u kterého není jasné, jestli je trošku psychicky narušená, nebo je jen v takovém stavu. Do toho se pak přidá boháč Glenn, teda Ben (hhh, to se mi povedlo) a začne milostný trojúhelník, který strašně dlouho není milostný. Graduje to samozřejmě dál, nebudu vše prozrazovat, ale fascinuje mě, jak už zpočátku to působí tajemně (mimo "neujasněné" postavy i "neviditelnou" kočkou), aby časem přišla skutečná záhada a předchozí podivnosti se dořešily jen tak mezi ní, jako by na nich nezáleželo, i když budují atmosféru první poloviny filmu. Není to ani prázdná žánrovka - na to se zde zajímavě pracuje s motivem jak milostného trojúhelníku, tak i s dalším populárním žánrem a určitá poselství z toho taky vzejdou. Vlastně se vše dostatečně vysvětlí, uzavře a není třeba to zdůrazňovat skrze velké scény, prostě někdy stačí jedna věta nebo nevinně působící dialog. Je to o objevování a spojování vodítek a Chang-dong Lee je nastiňuje a vysvětluje chytře. Jediný problém mám s tím, že v druhé půlce mi celkem rychle bylo jasné, jak se věci mají (což ne že by mi zkazilo zážitek, ale už to nepůsobilo tak tajemně jako předtím) a že dějová linka se soudním řízením Jong-suova otce sice do celku zapadá, ale pořád spíš působí navíc, vzhledem k tomu, že se k ní film vrací po velmi dlouhých pauzách. A osobně jsem nepochopil délku některých scén, když třeba přes minutu nabízí to samé beze změny, ale naštěstí jich nebylo moc. Rozhodně milé překvapení, ve které jsem v jihokorejských vodách už ani nedoufal, ale přišlo. 4* (25.05.2024)

Empatický dotek do milostného trojúhelníku vytváří Chang-dong Lee dokonale. Pomalou esteticky vyváženou kamerou zachycují každý detail. Kamera plyne svým časem a prostorem, kdy se stává obraz vizuální galerii, která mě fascinuje dlouhé roky. Scéna se západem slunce a tanci Hae-mi považuji za hypnotickou dávku na kterou jsem čekal velmi dlouho. [AFF 2019] (17.06.2019)

Konečne adaptácia, ktorá v sebe nesie znaky klasických Murakamiovských diel. Chang- dong Lee bol svojimi predchádzajúcimi filmami skôr zastáncom silných príbehov, kedy poukazoval na rozklad rodiny a hodnôt. Jeho sociálne drámy neboli pekné a hovorili o dobrých ľuďoch s tragickými osudmi. Burning je ale viac divácky prístupnejší a hlavne zostáva vám z neho taký ten pocit, čo máte pri filmoch, ktoré vám vaše teórie ( ktoré zdieľate s hlavnou postavou) zostanú bez potrebného vysvetlenia. Film je natočený dobre. Postavy medzi sebou fungujú tiež. Samota, odcudzenie a hľadanie ženy, ktorá nie je, bol hoci v Juhokórejskom prostredí, zaujímavý cinefilný zážitok. Filme nie je dokonalý, ale zarezonuje. Jeden s tých lepších manifestov o túžbe kontaktu a nájdený si svojho miesta. Koniec je trošku na silu. Ale stále spokojnosť. Bodaj by aj iný tvorcovia mali gule spraviť ďalšiu Murakamiho adaptáciu. Takto zostáva len Burning. Čo ale nie je vôbec na hanbu. A oceňujem dlhé zábery, odhalené ženské prsia a Magic hour. (18.01.2019)

Může-li film zhmotňovat lidský dotek, pak tenhle film mně dokázal pomalu a smyslně svádět, až jsem se do něj zamiloval, prožil jsem s ním žhavé chvilky, obrazný orgasmus a vášeň, objetí, vášnivé polibky, ale i první mráčky a vzájemné nepochopení, aby mě nakonec odkopl jako ta největší děvka a vypořádej se s tím jak chceš. Tohle vše jsem prožil během intenzivních a těžce uchopitelných 150 minut čiré filmařské radosti a oslavy veškerého vizuálního umění. Přitom se jedná o jednoduchý příběh kdy on se zamiluje do ní, ona odjede do zahraničí a vrátí se s jiným. Ale ta jednoduchost s jakou se režisér pohybuje v tomto příběhu, jak si vychutnává oslnivé obrazové momenty těch i nejobyčejnějších věcí a krajiny, jak si hraje s divákem a nechává ho na pochybách, jak si to celé vyložit. To vše mě nenechalo chladným a mám pocit, že jsem viděl film, který budu ještě hodně dlouho zpracovávat, a k němuž se budu v myšlenkách vracet. Miluju, když jsem překvapován, když jsem unášen, když jsem fascinován. A stejně jako se chvíli člověku může stýskat po holce, kterou miloval a ona ho odkopla, stejně tak se mi už teď stýská po tomhle zvláštním příběhu. [27. Art Film Fest Košice] (21.06.2019)

Námet ma nezaujal, ale nakoniec som dal filmu šancu kvôli režisérovi od ktorého mi dva filmy perfektne sadli a jeden išiel úplne mimo mňa. Tentokrát to zo začiatku vyzeralo nádejne. Taká pomalá romanca medzi dvoma ľudmi, ktorý sa poznajú z detstva. Lenže po jej návrate z Afriky sa film odvíjal čím ďalej tým divnejšie a ja som to vôbec nechápal. Pomalé tempo a štedrá stopáž boli stále neznesiteľnejšie. Napriek tomu ak by nakoniec prišlo nejaké zmysluplné vyústenie, tak by som dal celkom spokojné 3*, ale záver je jedno veľké WTF, ktoré som vôbec nepochopil. Proste film o troch nešťastných divných ľudoch ktorých osudy sa na chvíľu pretli a bez nejakej pointy sa kruto ovplyvnili. Záver ma vôbec neuspokojil, takže dávam sklamané 2*. Holt, asi nie som dostatočne artovo vzdelaný divák. 4/10. (04.06.2019)