Řeka čaruje

ŘEKA je v Krškově filmografii jakýmsi intermezzem na cestě ke STŘÍBRNÉMU VĚTRU od OHNIVÉHO LÉTA. Vcelku naivní příběh o osvobození ze starostí stárnoucího věku je v tomto impresionistickém filmu nahražen romantizující nadsázkou mládí, které svou svěžestí a neokoralostí pohledů a přístupů dává najevo, že starým je člověk tak, jak se sám cítí. Je to krásná pohádka a těm, kteří s ní umějí zacházet, vydrží velmi dlouho. Podcenit nelze ani karikující pohled na konvenci starého světa ještě monarchistického období, ani alegorickou symboliku naděje na osvobození z nacistické krutovlády, kterou to vše reprezentuje v pomyslném druhém a možná že i třetím plánu. Svěží film, svěží zážitky ze svěžích výkonů hereckých protagonistů i těch v menších rolích. Svěží i pro dnešní kocourkovskou dobu. A zřejmě nejen pro ni, ale i pro další generace vděčných diváků. (04.01.2008)

Trochu cynická oslava kultu mládí, ale vzhledem k době svého vzniku vcelku pochopitelná.  Postarší podpantoflák a pan rada se po návštěvě svého rozšafného přítele z dětství rozhodne vrátit na svou rodnou hroudu a vzepřít se tak svému dosavadnímu životu, v němž se zpronevěřil všem svým mladickým ideálům.  A po návratu ke své milované řece Sázavě zjišťuje, že putuje proti proudu času a dostává  tak druhou šanci žít.   Václav Krška pak se svým hrdinou Františkem Hanusem rozjíždí bezstarostnou jízdu plnou vášně, lásky i lehké erotiky doprovázenou poetickými obrazy naší krajiny a krásně formálně přizdobenou technickými kouzly s prolínačkami a líbivou hudbou.  Dysharmonický akord pak zazní ve scéně setkání s první láskou, kde zděšený pohled hrdiny na svůj zestárlý objekt prvotní touhy čpí právě oním cynismem v počátku zmíněným a je doražen její náhradou v podobě (až árijsky) dokonalé Lidušky, s kterou hlavní hrdina započne ten ideální nový život...  Ale ruku na srdce, kdo z nás by po takové šanci nesáhl? (12.10.2023)

Teda dneska přidávám další hvězdičku!! S odstupem času žasnu, jak mohl v roce 1945 vzniknout takový optimistický a kvalitní snímek. Možná právě proto nakažlivá euforie přechází na diváka. Na rozdíl od kinamatografie první republiky je tu nový pohled na filmovou hudbu. Jednotlivé záběry jsou citlivě propojeny, Kamera je víc promyšlena, objevuje se časté prolínání obrazu. Můžeme se podívat, jak zboží prodává reklama a jak snadno může vzniknout fáma v dobách, kdy jediným zdojem informací byla stará Blažková nebo-li JPP (jedna paní povídala). Růženka ala paní Koháková a její Lebeda - je nepřekonatelná!!! Humor je velice jemný, jde spíš o úsměvné zápletky a přesné herecké výkony. K tomu všemu záběry krásné neporušené krajiny. Nikoliv svatba, ale funus jako tečka na konec!! :o) ||| Zajímavé komentáře: Marthos, sportovec (16.03.2014)

Úspěšná stejnojmenná rozhlasová hra Josefa Tomana (1899 - 1977), spisovatele, básníka a dramatika v jedné osobě, poskytla Václavu Krškovi na sklonku války ideální příležitost pro vznik mimořádně citlivého a křehkého filmového díla. Krška, odjakživa ovlivněný jihočeským krajem, svým rodištěm, a Fráňou Šrámkem, velkým literárním vzorem, mohl teprve prostřednictvím tohoto filmového příběhu rozehrát celou škálu básnivých impresí, jež souzněly s jeho vnitřním zaměřením. Film, obměňující dávný epický vzorec o zázračném elixíru mládí, přitakává - oproti Ohnivému létu - až vitalisticky rozjásaně přirozeným životním principům, které nachází v přimknutí k přírodě, k lásce, k práci. Film s výsměšnou, ale nebolestivou karikaturností tepe materializovaný svět maloměšťáků, jeho chlubnou předstíravost a citovou prázdnotu. Mládí je synonymem toužení, směřování, vzletu. Je životním postojem, není limitováno biologickým věkem. Leopold Kohák v podání Františka Hanuse je v určitém ohledu ryze komediální typ, zdravý člověk s venkovským jádrem, selfmademan spoutaný otěžemi majetku, uvědomující si svou žalostnou životní bilanci. Teprve pod vlivem magického fluida čisté a dravé řeky následuje proměna v roztouženého a poctivého chlapce, tedy v člověka, jakým byl kdysi, v mládí. Čaromocný symbol řeky je v Krškově filmu vysloven s upřímností, prostotou a zarážející přímočarostí. Typicky "krškovská" meditace nad "věčným mládím v nás" dochází svého vrcholu právě v příběhu Leopolda Koháka, v příbězích lidí uvězněných v masce někoho jiného, než ve skutečnosti jsou nebo byli. V hodnocení hereckých výkonů nelze samozřejmě přehlédnout vynikajícího Františka Hanuse, jakéhosi milovníka na předělu, ztvárňujícího s neobvyklou citovostí titulního hrdinu, procházejícího zajímavými psychologickými proměnami. Klasickou masku maloměstského patricijství na sebe navlékla tradičně Růžena Šlemrová, která svou snobskou diktátorku dotáhla téměř k odstrašujícímu exempláři lidské lhostejnosti. Čtverylka v podání Jindřicha Plachty představuje vděčnou figurku lidových šejdířů a pábitelů, táhnoucích se od kramářských písní až k narativním poetikám a k jejich napodobitelům; skvěle obsazené zůstávají i další postavy, byť namnoze epizodní, jakou je například Marvanův robustní statkář, vnášející patřičný vzruch do škrobeného prostředí společenských salonů. Nejblíže Krškovi zůstává patrně poloha Rovenského vynikající Řeky - jemně odstíněnými valéry lidských citů a obdivuhodným postižením přírodního rámce. Ale Rovenského hrdinové jsou jednoznační, nekomplikovaní, naproti tomu se Krška pokoušel o maximální nejednoznačnost a stylizovanost. Člověka chápe jako individualitu, která nese hluboké vnitřní tajemství. Jeho odkrývání má být smyslem umění. Tedy žádné "jarní vody" evokující zanikající vidinu čisté minulosti, kterou nelze nikdy vrátit. Tady prostě řeka čaruje. Stačí jen chtít a věřit. (04.10.2008)

Jo, koniec Protektoratu, to bol cesky film este etnicky cesky ... dnes po roku 1945 doslo jaxi k judaizaci ceskej kultury .... cesky film je zydovsky. mam kamaratov Cechov co mi to potvrdili, bo som cechoslovak. Cesky - zydovsky film je zase kvalitny, ja netvrdim ze nie, zydy su lud Knihy - to jo. Len stale jaxi odmietam byt biely zyd, teda odborne odmietam semitofiliu. Najnenavistnejsie veci voci zydom musia zmiznut, to je jasne, a axa antisemitizmom mysli iracionalna nenavist voci kazdemu zydovi apriori, taxom dokonca proti antisemitizmu. Jo a aj u zydov plati, ze obycajni ludia su najnizsia kategoria a na judaizmus sa treba kukat tak ako na kazdu riadne ustanovenu religiu - se vsim vsudy : 65 % (25.01.2020)