Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Závodní inženýr Štěrba havaruje na motorce. Lékaři bojují na operačním sále o jeho život, spolupracovníci z Dolu Žofie očekávají s napětím zprávu. Děj se vrací zpět. Před třemi dny přišel za Štěrbou mladý inženýr Vochoč s návrhem na využití zdrojů ze stařin, ale Štěrba to odmítl jako nesmysl. Cítí se sám, žena ho podvádí, oddanou platonickou lásku písařky Vilmy nevidí a dává proto přednost alkoholu. Chová se arogantně a nedokáže své názory vhodně obhájit. Vochoč se přes zákaz rozhodne s několika horníky plán realizovat a fárá do dolu s nimi. Štěrbu navštíví jeho bývalý učitel Hron. Po dlouhé době může osamělý Štěrba s někým upřímně hovořit. Byl kdysi podobně nadšený jako Vochoč a i jeho plán byl podobný. Ve stařinách však došlo k neštěstí, při němž zahynul člověk. Štěrba byl podmíněně odsouzen, vyloučen ze strany a přeložen. Přesto podával nové návrhy. Nikdo mu už však nevěřil, začal pít a odcizil se manželce. Nechce proto, aby si Vochoč také zničil život. Na dole dojde k závalu. Štěrba neohrožené řídí záchranné práce. Chce zastavit horlivého havíře Palivce, aby neštěstí nehlásil, a s motorkou havaruje. Teď už není sám a všichni s ulehčením přijmou Vilminu zprávu, že jejich závodní inženýr bude žít. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (48)

Havenohome 

všechny recenze uživatele

Zo začiatku som točil hlavou, ale nakoniec som bol veľmi milo prekvapený. Od úvodu som sa pýtal ako z tohto alkoholického hrdinu spravia správneho proletára, aby film zodpovedal dobovému a umeleckému kánonu socialistického realizmu. A urobili to výborne. Úvodný obraz havárie vás zavedie na falošnú stopu, celý čas veríte svojmu predpokladu, ale záverečné okolnosti všetko prevrátia. Film je dobrý hlavne kvôli výbornému scenáru, ktorý umne dávkuje informácie, prináša nové odhalenia a teda buduje solídne napätie. Celkovo je film na domáce pomery dobre vymyslený a vyrozprávaný a drží sa skôr hollywoodskej tradície "no problem no drama", keď ste až do posledného záberu v napätom očakávaní, aká bude nakoniec pointa. Samozrejme, že happy end. Tragický koniec by bol pre tento socialistický nihilizmus posledným klincom do rakvy. Film mi miestami pripomínal noirovky - rozorvaný antihrdina alkoholik, spriahnuté okolie, famme fatal. Rovnako aj štylistické spracovanie (krivé kompozície, ostré tiene, hra zo svetlom, exaltované herectvo) mi pripomínalo dokonca prednoirovskú inšpiráciu a to nemecký expresionizmus. Dalo by sa povedať, že film je až uvedomelý a tvorivo pracuje s klišé socrealizmu a perfektne kľučkuje medzi jeho tézami. Hlášky na potentátov zatínajú do živého ale aj to sa dá chápať ako súčasť triedneho boja a hlavný hrdina je nakoniec chudáčik úderník-zlepšovateľ, ktorý robí všetko len pre lepšiu ťažbu rudy (aj keď sa na začiatku javí ako obyčajný alkoholik nihilista zo zlým kádrovým posudkom). Vtedajším ideológom sa to však asi nepozdávalo a ako náhle tvorcovia produkovali niečo inteligentnejšie ako Zítra se bude tančit všude, tak to museli poriadne ztrhať. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Film mne zpočátku vylekal svou "pětiletkovou" schematičností, dost dlouho mit rvalo, než jsem přivykl. Pak mi začlo docházet, že se tu dívám na zajímavý film, lepšilo se to, a nakonec jsem už byl nadšenej. Karel Hoger se tu jako obvykle ponořil do hloubi duše svého hrdiny. Začínám ho čím dál víc obdivovat. A to nemluvím o Medřické, která se ve filmu jen tak "vochomejtá" kolem Hogera, a přitom je hlavní postavou. Atmosféra proložená kořalkou, kafem a cigárama. Dále též perfektní sonda a kritika socialistického přístupu k člověku i práci, z doby, kdy už se kritizovat i trochu mohlo....90% ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

(2x) To staří Řimané na místa, o kterých nic neznali, psávali nápis ZDE JSOU LVI... Karel Höger v jedné ze svých nejlepších filmových rolích přináší portrét tragického osudu člověka, ve kterém se najednou spojily a vyvrcholily problémy rodinné a pracovní s problémy vnitřními, spojené se závislostí na alkoholu. Strhující příběh s výskytem stejné hraniční situace dvou lidských osudů, kde napětí roste s každou další sklenkou alkoholu, je podáván v několika retrospektivách a překvapivě vyústí do fáze, kde jde nakonec o záchranu života obou lidí, každého jiným způsobem. Jedinečný zážitek z filmu podporuje vedle Högerova výkonu i tajemný vizuál černobílého obraz s jemně nahnědlým virážovaným odstínem a náladovým střídáním rozjasněných a temných záběrů (film noir). Stejně jako neustálé zaostření kamery na kouř z cigaret a špaků, který dotváří poměrně dusnou atmosféru uvnitř vedoucího pracovny nebo zesilňování atmosféry různými zvuky (vrčení motorky, odbíjení hodin, tikání do psacího stroje, hluk z dolního provozu). Nostalgickým odlehčením pak jsou alespoň hudební šlágry z večírku, krásné herečky (Medřická, Smejkalová) a mladá generace na čele se Svatoplukem Matyášem, která (v kontrastu s hlavním hrdinou) doposud nepoznamená žádnou tragedií prožívá z práce zejména ty radostní chvilky. ,,Tak tohle musí Štěrbovi zlomit vaz!" 95% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Film, který se stává výjimečným především v rámci tvůrčího zaměření režiséra Václava Kršky, který upřednostňoval spíše básnivé šrámkovské jitření dospívajícího mládí, a najednou před diváky postavil individuální drama notorického alkoholika. Je jasné, že něco takového soudruhy konsternovalo a netrvalo dlouho, aby byl snímek podroben tvrdé kritice, která prakticky znemožnila jeho další promítání. Minimalisticky pojatý výkon sugestivního Karla Högera v roli, která vyžadovala zvlášť koncentrovaný herecký přístup a civilní tvář, se ocitá v přímém kontrastu k některým předchozím postavám Högerových národních velikánů, a dává šířeji vyniknout hloubce charakteru titulního hrdiny. Atmosféra vyhnaná na ostří nože, nebezpečně se přibližující dno lahve a ve vzduchu silné erotické pnutí, ztvárněné na jedné straně divokou Medřickou a na druhé zrající Smejkalovou. Kudy ven? Film, který měl všechny předpoklady pro to zaujmout i v zahraničí. Násilné umlčení, bezprostředně následující po osudovém banskobystrickém koncilu mocných, pouze zvýrazňuje nezpochybnitelnou nadčasovou hodnotu tohoto Krškova filmového díla. Je šokující, otevřenou kritikou společnosti, s kterou si na sklonku padesátých let nebylo radno zahrávat. ()

topi 

všechny recenze uživatele

Hutné drámo noirovského charakteru z prostředí špinavých havířských dolů, ve kterém Karel Höger (Štěrba) podává parádní herecký výkon a takřka v každém záběru kouří cigáro. Komoušům se film asi moc nemohl líbit, neboť narážel na tehdejší společnost, jak se zachovává k jedinci, který jednou v životě klopýtl a neumožnila mu druhou šancí svoje klopýtnutí jakkoliv odčinit. Proto ho chvíli po natočení stáhli z kin a po roce 68 ho definitivně umístili do trezoru. Pakáž bolševická. Za zmínku stojí i role Dany Medřické v roli úřednice, které je Štěrba víc než sympatickým, nebo Jarmily Smejkalové coby Štěrbovy ženy. I když každé další herecké role jsou neméně významné. Příběh z pera Oldřicha Daňka, který zanechal téma minulosti a napsal scénář ze současnosti o důlním inženýrovi, jenž se se svým prohřeškem a zejména kvůli přehlížení všech ostatních nemůže smířit. A tak svůj chmur utápí v alkoholu a svým morouským jednáním si dělá stále více nepřátel. Když se ho jeho žena zeptá "Kam zas jdeš?", tak zařve : "CHLASTAT!!!" Hodně silná scéna. Režisér Krška opustil své dřívější poetické snímky a vrhl se do čistého dramatu, aby dokázal, že režisér jeho umu s přehledem natočí cokoliv. "Staří Římané v mapách na místa, která neznali, psávali nápis - Zde jsou lvi. To samé platí i o lidech...." ()

Galerie (4)

Zajímavosti (6)

  • Zde jsou lvi (Hic sunt leones) je latinský termín, který se používá při objevování neznámého území, které doposud nebylo zmapováno ani zdokumentováno. (sator)
  • Natáčení filmu probíhalo v Příbrami. (SONY_)
  • V roce 1959 proběhl v Banské Bystrici I. festival československého filmu. Původně to měla být přehlídka domácích úspěchů, ale náhlá změna politické situace si místo toho vyžádala kritiku. Krátce před uspořádáním festivalu totiž Sověti prohlásili, že právě úspěšně završili budování socialismu. Ústřední výbor KSČ chtěl hned udělat totéž, ale k tomu se nehodilo uvádět společensko-kritické filmy. Nejvíc byly zkritizovány filmy Tři přání (1958), Zde jsou lvi a Hvězda jede na jih (1958). Zakázány byly ale také filmy Škola otců (1957), Velká samota (1959), Zářijové noci (1957), Štěňata (1957) a Konec jasnovidce (1957). Tvůrci si buď vysloužili několikaletý zákaz filmové práce, anebo svůj prohřešek museli odčinit natočením "pozitivnějších" filmů. Zakázané filmy byly do kin uváděny až po XII. sjezdu KSČ v roce 1962, na němž byli umělci opět vyzváni k "hledání nových cest a tvůrčích postupů". (Stegman)

Reklama

Reklama