Tátova volha

Chvilkami jsem se smála tak, až jsem slzela smíchy. Pak jsem se pro změnu zase dojímala nad vážnými věcmi a událostmi, které hlavní postavy v podání skvělé Elišky Balzerové a Táni Vilhelmové řešily. Role matky a dcery jim sedly. Došlo i na černý humor, který zde v mnoha ohledech působil jako vítané koření a dokonale vše odlehčil a odstřelil. Stejně tak to měl i můj doprovod (maminka). Trefně byly obsazeny role bývalých milenek, které hrály Vilma Cibulková, Eva Holubová a Hana Maciuchová. Zvláště pak přestřelka mezi Vilmou Cibulkovou a Eliškou Balzerovou neměla chybu. Takhle si představuju, že podobné situace řeší skutečné dámy. O Evě Holubové jsem si říkala, koho tady bude hrát se svou osobitou vizáží. Bylo příjemné zase po nějaké době vidět na velkém plátně Hanu Maciuchovou. Měla jsem ji v hlavě zapsanou jako paní profesorku z Ulice. Mezilidské vztahy a vazby v rodině jsou kolikrát pěkně zapeklité a zamotané. Z takového rozmotávání vzešlo právě toto road movie, které s lehkostí vypráví o vážných věcech a ty i když jsou bolestné, tak se dají řešit s nadhledem, protože jinak by člověku z toho muselo zákonitě hrábnout. Stejně tak splnilo i jiný účel, matka s dcerou k sobě znovu našly cestu a taky dcera s manželem. Pro mně spokojenost na všech frontách. Pro Carevnu mám zvláštní slabost. Já jsem tady zase tolik toho product placementu neviděla nebo jsem se nevěnovala jeho lovení, ale nemyslím si, že by si taková Diakonie Broumov mohla dovolit zaplatit reklamu ve filmu nebo někomu na ten film dokonce přispět, když sama potřebuje finanční prostředky a další věci včetně nepoužívaného oblečení, které dává potřebným. Viděno 28.2.2018 jako novinářská projekce v kině Atlas. . (28.02.2018)

Klasický road movie v ktorom si behom jedného výletu postavy vyjasnia svoje rodinné vzťahy. Tentokrát matka s dcérou ohľadom ich spoločného vzťahu, vzťahu k zosnulému manželovi a otcovi, vzťah dcéry k manželovi, nejaké to dilema ohľadom výsledkov z liečby rakoviny a podobné bežné životné problémy. Téma otrepaná ale stále funkčná. Postavy ma zaujali od začiatku do veľkej miery vďaka ústrednému páru herečiek, ktoré patria k mojim obľúbeným. A aj v epizódnych výstupoch sa tu mihne kopa ďalších hercov ktorých mám rád. Vďaka ním všetkým som prežil aj nedostatky filmu. Dialógy, ktoré občas šuštia papierom, snímanie dialógov štýlom záber - protizáber čo pôsobilo skôr nepríjemne, vtieravá hudba, ktorá vedie diváka za ručičku ohľadom emócií a pár ďalších maličkostí. Ale ako celok to je celkom pohodový film na jedno pozretie aj keď road movie príliš nemusím. P.S: film sa skončil v správny moment, pretože o toho nevlastného brata tu fakt vlastne ani nešlo. 5/10. (04.04.2019)

Klasické načančané vejdělkovské nic. Bohužel právě tento filmový tvar se líbí tak, až se diváci zalikají na nejjednoduších vtipech na úrovni Zlaté mříže. Ale tož, jsou tu i ty české hvězdy, takže když už nic, tak je Tátova volha malý český all star vehikl. Maciuchová, Cibulková, Holubová nebo Milka... jako milenky zemřelého manžela Eli Balzerové. No není to báječné? V televizním programu to bude jistě hit. #finaleplzen (28.04.2018)

Nehraje, prostě je, aneb jak jsem pochopil, proč je Balzerová nejmilovanější herečkou českého lidu. A pokud jde o Vejdělka, vzbuďte mě zase za 20 let. Anebo mě radši vůbec nebuďte. Stačí přečíst mi pár Psáno životem z Chvilky pro tebe a k tomu pustit nějaká propagační videa cestovních kanceláří a humanitárních organizací. Bez Muchowa, prosím. (Čtěte: Matty, xxmartinxx, Djoker.) (14.01.2023)

Hledání ztraceného syna. Vejdělkova ženská road movie nabízí, bohužel, jen samá schémata. Rakovina, nevěra, láska, lež, dávná tajemství, odpuštění... to všechno vytváří ve Vejdělkově filmu patřičně jímavé pozadí pro bilancování dvou žen, jejichž vztah prochází zkouškou upřímnosti a vzájemného pochopení. Problém je v tom, že Vejdělkova filmová tvorba nepřináší veskrze nic nového, neotřelého, zajímavého. Přehlídka osvědčených scénáristických, hudebních i hereckých postupů, včetně vytváření samoúčelného humoru, ovšem konvenuje průměrnému divákovi, který si již uvykl, že při návštěvě kina obvykle dostává to, co očekává. Tím je řečeno vše. (30.03.2019)