2001: Vesmírná odysea

Příliš zdlouhavé a příliš nudné. Knížku jsem četl a ne že by se mi nelíbila, ale už i ona byla zdlouhavá. Nemylte se, na Clarkea nedám dopustit. Například Zpěv vzdálené Země nebo Měsíční prach, Město a hvězdy či Setkání s Rámou jsem četl jedním dechem. Ale Vesmírná odysea je v pravdě Odyseou. Straussův valčík Modrý Dunaj mám rád, ale ne když se na něj musím dívat půl hodiny s nejdříve nádhernými (a to i dnes) triky z vesmíru, který jsou však příliš ospalý a únavný po deseti minutách (a ony trvají mnohem dýl). Navíc mi přišlo, že někdo omylem zavadil o hlasitost a tak se z toho stal spíš koncert. Příběh je sice zajímavej, ale muselo by se to prostříhat aspoň na 90 minut. Takhle je to příliš zdlouhavý, některý pasáže jsou tak únavný, že u toho vydrží jenom odhodlanej divák. Mamka to po prvních 35 minutách zhodnotila slovy: "Kdo se na to může dívat?" A já s ní souhlasím. Film, kde se něco děje prvních a posledních dvacet minut z celkových 140 není nic, co bych chtěl vidět příliš často. Ale za perfektní zpracování prostředí, triků a miniatur musím ty dvě hvězdy dát. (21.09.2006)

Přiznám se bez mučení, že poprvé jsem to po dvaceti minutách zavrhl. Na takový film se člověk musí dobře psychicky připravit. Druhé zhlédnutí bylo o poznání lepší. Oněch prvních dvacet minut jsem si náležité vychutnal s tváří fajnšmekra a obdivem vůči Kubrickovi. Jeho novátorský přístup bourající tradiční narativní postupy musel ve své době vyvolat šok. Vesmírná odysea je filmem budoucnosti. Ani ne tak tématem, o kterém vypráví, ale režisérskými novinkami, díky kterému je film naprosto ojedinělý a řekl bych, že by nadčasově působil i o dvacet let později. A to je ve světě filmu hrozně moc. Nenapadá mne žádný film, který by tolik předběhl svoji dobu. Kubrick zde jasně dokazuje svou genialitu. A jak víme, genius musí být trochu magor. Je jasné, že film není pro každého konzumního diváka. Ale překonáte - li prvotní rozpaky, užijete si to. Tím, že nedávám plný počet nikterak nesnižuji jeho řemeslnou stránku. Možná její dominance nad ostatními složkami filmu je právě tím problémem. Mám od Stanleyho rád jiné filmy, ale jestli je něco geniálního, pak právě 2001: Vesmírná odysea. (30.09.2009)

Představte si tvůrce, který dokázal maximální vrchol ve své práci, kde dosahuje vrcholné limity - tam si Stanley Kubrick pohrává a přidává další detaily do naprosté dokonalosti (tam, kde Stanley Kubrick ve své práci skončil ho nemůže jiný režisér jakkoliv následovat). Dílo, které pochází z jiného světa, nebo dílo, které může být odkazem naší civilizace pro mimozemskou civilizaci (jak to všechno kolem nás vzniklo?). 2001: A SPACE ODYSSEY mi mluví z duše. Tohle dílo mně zavedlo daleko za náš svět, při prvním zhlédnutí jsem se možná dotknul hvězdy, to jsi přesně nepamatuju, ale jedno vím jistě, nikdy na ten pocit nezapomenu. Vesmírná představivost už není minulostí, je nám odhalena, můžeme sledovat její krásu, tajemství a její nekonečnost. Existuje konec? Jiné světy? Nebo můžeme proniknout do jiné galaxie, jiné dimenze, nebo se vrátit v čase? ******* Myšlenka, která spadá do nejpřitažlivějších snů - ve snech, kterých se může divák během sledování dotknout a po skončení díla ve svých myšlenkách i splnit. **************************** (09.10.2012)

Filozofii a vlastní interpretaci filmu se rozhodně nebráním, naivně se ovšem domnívám, že aby bylo možno vůbec začít nad něčím uvažovat, musím k tomu nejprve dostat nějaký impuls. Možná je to zapříčiněno přečtením výborné Clarkovy knihy, ovšem ve Vesmírné odysei vidím jen nabubřelý, vizuálně a hudebně dokonale ztvárněný blábol, který vyžaduje berličky v podobě knihy a cizích výkladů i k tomu, aby se divákovi tohoto impulsu vůbec dostalo. Základní rozdíl mezi knihou a filmem spočívá v tom, že v knize vůbec nevadí naprosá absence dialogů, jelikož veškeré důležité podněty a informace je schopna obsáhnout autorská řeč. Podtext, který by mohl vyvolat jakoukoli emoci nebo poskytnout vodítko k uchopení postav a světa filmové Odysei, tedy mizí v sérii mechanických a zdlouhavých scén, které samy o sobě nic neříkají. Kubrick sekvence natahuje až za mez, kdy se umně budované napětí a atmosféra ztrácejí do nenávratna, jednotlivé nepodstatné scény nedokáže zhutnit a protřídit, vyhnout se podružným informacím a zabránit tak nežádoucímu zpomalování, které s mystikou a filozofií snímku nemá co dělat. K utlumenosti filmu vysokou měrou přispívají postavy necharakterizované jediným dialogem, činem či kvalitním hereckým výkonem (dokonce i jediná působivá figura, Hal, je popisována jen barvou svého zastřeného hlasu neovlivňovaného ozvěnou), rovněž tak dlouhé nehnuté záběry na jedno místo, či časté snímání pohybu lodí, přistávání, přesunů můj dojem z Odysey nevylepšují. Jaký má tohle proboha smysl, kromě vytvoření naprosté fantasmagorie, jež mě nedokáže fascinovat? Ze srdce ráda bych řekla, že mě Vesmírná odysea duševně obohatila a poskytla neopakovatelný intelektuální a filozofický zážitek. Lhala bych; tu zkušenost mi už dávno předtím zprostředkovala Clarkova kniha, která má oproti filmu tu výhodu, že podpěry nepotřebuje, a která je napsaná tak dobře, že chybějící vizuální stránku si čtenář bez obtíží domyslí sám. Update 2010: Kubrick k Vesmírné odysei řekl, že kdo ji poslouchá, místo aby se na ni díval, ji nikdy nepochopí. A možná právě tady tkví ten zásadní problém: možná opravdu příliš lpím na tradičním narativním schématu a postavách a odmítám dekódovat obsah filmu pomocí Kubrickovy vizuální komunikace. Nic to ale nemění na tom, že dívat se na Vesmírnou odysu je pro mě osobně stejné, jako stát před oním dokonale hladkým monolitem a vědět, že se musím vyškrábat nahoru, ale nemít k dispozici jediný úchyt. A proto film nemůžu hodnotit jako inspirující atmosférický zážitek, aniž bych sklouzla k fundamentálnímu pokrytectví. PS: Je neskutečně osvěžující přečíst si po všem tom obecném a vágním papouškování a blábolení o „filozofii“ a „genialitě“, (které má, nemohu se zbavit podezření, pouze zakrýt fakt, že autor komentáře je z filmu stejně zblblý jako já) skutečně detailní a promyšlenou analýzu od člověka, který očividně ví, o čem mluví, a je schopen konkrétně nastínit, v čem je 2001: Vesmírná odysea údajně tak geniální. (19.06.2010)

Hned ze začátku chci zdůraznit, že jsem velkým obdivovatelem Stanleyho Kubricka a jeho filmy považuji za geniální. Vesmírná Odysea na mě působí jako jeho nejkontroverznější snímek, který buď obdivujeme a uznáváme jako nejlepší sci-fi nebo nám příde jako jedna velká nuda. Já se hlasím k první skupině s tím rozdílem, že 2001 nepovažuji za nejlepší sci-fi, ale za kultovní, které udalo směr svému žánru. Příběh jsem po první shlédnutí úplně nepochopil, proto je lepší před projekcí přečíst knihu od Arthura C. Clarka. Neuvěřitelně nadčasová záležitost, která díky oscarovým vizuálním efektům, dokonalé hudbě (spojení vesmírných letů se Straussovým valčíkem je geniální záležitost), zajímavému příběhu a brilantní režií génia Stanleyho Kubricka předběhl dobu o několik let....... (07.03.2008)