Barry Lyndon

Cynická rokoková noblesa v dokonalém zarámování. Tímhle filmem Kubrick snad nejvíc potvrzuje, že práce režiséra a kameramana je pro něho v podstatě jedno a to samé. Kouzlo obrazu spolu s hudbou bez problému smaže citový chlad a obsahovou netečnost, která u Kubricka občas hrozí. Podobný zážitek mám snad jen z Ciminovy "Heaven's Gate", i když tam jde spíše o fascinaci samotnou scénou. (02.07.2006)

První, co vás na Barrym nejspíše zaujme je jeho uhlazený zevnějšek – širokoúhlý, plný přírodní a tudíž nekýčovité scenérie. Vypadá jako kdyby byl vyňat z pláten starých mistrů a obdařen životem plným nepředvídatelných zvratů. Barry možná není z nejbystřejších, ale právě jeho mladická naivita mu přinesla tak pestrý a velmi lehkou (boží) rukou psaný osud. Občas k dobrému jménu a finančnímu základu stačí umět říkat „Ano, pane!“ ve správný čas. Jenže jak snadno Barry k bohatství a věhlasu přišel, tak o něj (zdá se) i přijde. Ale nebudu vás nudit detaily, když se o jeho životě můžete zpravit sami. Stačí jen obětovat tři hodiny svého života ve prospěch té nejprůzračnější filmařiny pod sluncem. Abych nebyl obviněn ze zaujatosti ve prospěch jistého režisérského jména, nutno podotknout, že toto jeho dítko nese jen minimum mistrova charakteristického rukopisu, až by si někdo kostýmního a tolik nedoceněného Barryho Lyndona mohl splést s do nebe vychvalovaným a tak masochisticky zdlouhavým Jihem proti severu (poslední třetina je taky brzdící rodinné drama). Ba nikoliv, síla tohoto díla tkví v čemsi zcela jiném, přičemž to „cosi“ si vás při vší pokornosti ani nedovolí nudit, resp. po dvou úžasných hodinách bonusem v podobě jedné méně úžasné nepohrdnete. 95% Zajímavé komentáře: belldandy, novoten, MartinNDL (08.04.2006)

Opět nemohu jinak než za 5. Stanley Kubrick je zkrátka bůh. Perfekcionistické dílo, dotažené do sebemenších detailů, s výborným scénářem, nádhernou výpravou... a takhle by šlo pokračovat ještě dlouho. Famózní umělecké dílo, jemuž lze vyčíst jen přílišná délka, ale - začátek i poslední půlhodina jsou vyloženě strhující a naprosto perfektní, snad jen střední pasáže jsou místy trochu zbytečně dlouhé. Skoro neustále hraje na pozadí hudba, která je dokonce možná i lepší než klasika ve Vesmírné odysee, ale výborná hudba je ve všech Kubrickových filmech. Skvělý výkon Ryana O'Neilla si také zaslouží vyzdvihnout. A nyní pozor, trocha spoileru, takže dál raději nečíst:) - scéna, kde umírá Barryho dítě mi přišla jako jedna z nejdojemnějších, co jsem kdy viděl (i přes nespornou dávku patosu:)). Prostě, Kubrick znovu dokázal, že je nadčlověk. Nadfilmař!;-) (06.10.2006)

Tak napotřetí. Je to sice hezká kapitolka z dějin filmu na téma svícení a román Williama Makepeace Thackerayho si jednou ráda přečtu, ale když nefunguje ani scéna hledání mašle v záňadří, tak je s tím filmem něco v nepořádku. Ano, to něco se jmenuje Kubrick. Hurá! A my tleskáme a my plácáme. A my se sice nekocháme reáliemi 18. století, pro které samozřejmě nemáme pochopení, ale kocháme se kompozicemi a antihrdinou a jako opičky přejímáme naučná poučení o božském auteurovi, který je nám tak blízko. (22.03.2013)

Konečně jsem splatila starý dluh...Barry Lyndon je ledovec. Monumentálně chladný a úchvatný. A většinu z něho tvoří část, která je skryta. Ano, pohltil mě. 184 minut zhudebněných obrazů, fascinující odcizení, které paradoxně přitahuje.....Ne, tohle kouzelné dílo neoplývá duchaplnými dialogy ani nečaruje s psychologickým vývojem hlavního bezkrevného anti-hrdiny..... Středobodem Kubrickovy pikareskní adaptace (Thackerayovo porozumění upravil k nemilosrdnému obrazu svému) pro mě nebyl průměrný hochštapler Barry a jeho sinusoidní toulky světem nahoru a dolů po společenském žebříčku, ale vypravěč, jehož neúhybnou metodou je satirický komentář. Distance je velmi mocnou zbraní, protože nutí diváka pod lupou sledovat dílo, které není řinčivým historickým filmem, ale ani příběhem hrdiny, kterému straníme. Jeden z filmů, kde můžete převyprávět děj obraz po obrazu a přitom o něm nevypovíte vůbec nic. Tenhle obtížně uchopitelný portrét z časů Sedmileté války nenese žádné jednoduše dékodovatelné poselství a ponoření do něj je jiného druhu, protože má jinakou strukturu a pomalost tu není pomalostí, ale procítěností tahů na plátně. Zvláštní smyslový zážitek, ve kterém se i ostrý otisk režisérovy osobnosti nádherně rozpil v barvách a tónech. Drama, díky kterému se mi záhadně zkrátily tři hodiny života, potože v Barry Lyndonovi čas plyne jinak. Kubrick natočil svým způsobem nonverbální film- říká toho hodně, ale jen málo z toho říká slovy. (10.05.2007)