Nico, 1988

„Mladí lidé jsou nudní." „Jo, ale patří jim náš svět." „Ty tomu fakt věříš?" „Ne." Stárnoucí, unavená, závislá na heroinu...hvězda undergroundového nebe. Hvězda, co už nechce být kynoucí smažkou, nýbrž stárnoucí elegantní dámou. Jenže na to už jí čas nezbyl... Nejde o žádné strhující drama ze života výjimečné zpěvačky. Čas ve filmu plyne pomalu tak, jako Nico mluvila. Poslední chvíle života jsou prokládány písněmi, nesmrtelnými songy. Naprosto uhrančivý je koncert v Praze, kde mělo zaznít více skladeb. Klidně bych mu dal i více jak čtvrtinu filmu. „Velvet Underground? Tam jsem dělala jen křoví s tamburínou. Moje kariéra začala, když jsem se osamostatnila." Film pro ty, co měli a mají písně Nico rádi. Kolemjdoucího diváka zřejmě neosloví. My Heart Is Empty. (31.05.2021)

O speváčke Nico som pred týmto filmom asi nikdy nepočul a z filmu sa dozvieme o jej živote iba hlavné útržky. Avšak výpoveď jej pocitov z posledných rokoch ma veľmi upútala a asi v druhej polovici filmu som sa s chuťou započúval aj do textov piesní, hoci undergroundový štýl hudby mi nikdy nebol veľmi blízky. Film neztráca na tempe, skvelo kombinuje zážitky z koncertov s pocitmi v súkromí či rozhovormi s novinármi a popri ukážke rebelského života takmer na dne prichádza aj zaujímavá myšlienka o vlastnom "znovuzrodení", či nájdení seba sama. Ako absolútna perlička pre tunajšie publikum čaká potom časť odohrávajúca sa v socialistickom Československu v 80. rokoch, kde očakávané veľkolepé vystúpenie končí zásahom zo strany Verejnej bezpečnosti. Taktiež bol dobrý nápad uprostred ciest naprieč štátmi použiť ako kontrast k undergroundovej hudbe vtedy populárny hit Big In Japan skupiny Alphaville, ktorý pri záverečných titulkoch zaznie znovu vo veľmi zaujímavej, nekomerčnej úprave v podání samotnej Nico (resp. Trine Dyrholm). Celkovo pomerne silný dojem z filmu o bilancovaní slávy na pozadí drôg, alkoholu a zmárneného života. (80%) [Kino Úsmev, Košice - Projekt 100 ] (08.10.2018)

Zpěvačka říká "Vybírám si své publikum " a " Netoužím, aby mě milovali všichni". A film také se nesnaží zavděčit každému a režisérka Nicchiarelli se snažil vzít si její slova k srdci. Ukazuje zpěvaččin styl při vystupování a její temnější stránky kdy bojovala už jako starší s depresí a drogami . Měl jsem pocit, že nikdo není tak osamělý jako Christa Paffgen i když je stále obklopená davem. Ale myslím, že režisérka z jejího životopisu udělala trochu fikci. Jsou zde hezké písničky. (13.05.2020)

Nico fetovala, moc se nemyla, občas někde zazpívala. A pak spadla z kola a umřela. Podle anotace snímek pojednává také o snaze Nico znovu se sblížit se svým synem. Ale i to zde vypadá tak, že Nico přijede za synem do léčebny, řekne mu, ať s ní jede na turné -> syn s ní jede na turné. Tvůrcům se bohužel "povedlo", že ani na dramatických životních momentech jako by vlastně nebylo nic moc dramatického. Film vám zřejmě nezpůsobí silnou katarzi jakou známe například ze snímků o Edith Piaf. Proč tedy dávám nadprůměrné hodnocení? Proč se mi film vlastně líbil? Pro fanoušky Nico jde o něco na způsob její ilustrované biografie. Hlavní představitelka - byť originálu ne příliš podobná - je ale jinak opravdu výborná. Nebojí se z plátna tzv. smrdět. Obzvlášť sugestivní je v hudebních číslech, které jsou nově (ale s vkusem) instrumentovány. Tyto výstupy pro mě patří k vrcholům filmu a herečka se svým sytým altem předvádí výkon lepší, než Nico sama (jak známo, zpívala vždy trochu falešně). Pro našince je tu navíc takový bonbónek v podobě vystoupení zpěvačky v Praze. My ten příběh známe z naší strany - jaká to byla událost, když v naší kleci v roce 1985 vystoupila undergroundová superstar. Tady ovšem vidíme stranu druhou - Nico jsou představování jacísi opelichaní androši a ona jen kroutí hlavou - kam jsem se to proboha dostala... Pro fanoušky Nico se tu zkrátka řada zajímavých věcí najde. Pokud ji máte rádi, užijete si i film. A když ne, tak ne. (21.03.2019)

Nico, niekdajšia modelka a ikonická kráska umeleckej bohémskej komunity okolo Ady Warhola. Film však ukazuje predovšetkým záver jej kariéry. Vidieť, že Nico sa ani na staršie kolená nevzdáva undergroundového štýlu života a spôsobu interpretácie piesní. Nico bola celý svoj život odlišná. Preto ľuďom stádovitého zmýšľania a uniformovanému totalitnému režimu prekáža/prekážala. Napriek tomu sa nebála v čase pokročilej heroínovej závislosti vystupovať v socialistickom Česko-Slovensku. Hoci mohla tušiť, že tu žiadanú drogu sotva dostane. Prebúdzanie niekdajšej ikonickej krásky smerom od zvodnej sexy krásky k zrelej umelecky od okov krásy oslobodenej žene, ktorá hrdo nesie zástavu sólovej dráhy svojbytnej speváčky pohŕdajúcej pop-hviezdnym spôsobom života. I za cenu sebazničenia. Nevzdanie sa umenia, napriek rokom, krízam i spackanému vzťahu k synovi. P. S. V jednom komentári tu je napísané, že feťácka krava. Som zvedavý, koľko bude o 20-30 rokov počuť o životných výkonoch autora komentára. Pretože drvivou väčšinou je za takýmto typom kritiky človek typizovaného stredného prúdu, neznášajúci akékoľvek kreatívne odchýlky v živote, ani v umení. P.S. 2: Vedeli ste, že Nico si strihla i malú úlohu v svetoznámom filme Federica Felliniho Sladký život (La dolce vita)? Áno, La Dolce Vita! (25.08.2020)