Vražda v Orient expresu

(80%) Viděno v kině. Na velké plátno jsem se k tomuto filmu nechystal, avšak díky náhodě jsem nakonec zašel. Trailer mě teda moc nepřesvědčil, tak jsem z toho měl dost obavy, ukázky působily dost parodicky. Výsledek je naštěstí zcela jiný. Klasického Poirota mám celkem rád, ani si už pořádně nepamatuju tento případ v onom vlaku, holt jsem to viděl kdysi dávno. Co se týče tohoto nového Poirota, tak jsem relativně spokojen. Branagh se do postavy vžil bravurně. Bavil mě od začátku do konce. Ostatní herci byli rovněž bez problému. Depp tu až tak moc prostoru nemá, ale pro potřeby snímku je to dostačující. Režijně to Branagh zvládl také velmi dobře. Vše bylo pěkně nasnímané, i ta atmosféra, která e především projevila až na konci. Líbí e mi detektivní linie, vyslýchání všech pasažérů apod. Část pointy jsem uhodl, ale úplný konec mě tak trochu ohromil, naštěstí vše do sebe nakonec zapadlo, takže nelogické díry opravdu nehrozí. I soundtrack se vcelku vydařil. Tak co mi chybí, abych dal plný počet hvězd? Snímek měl téměř dvouhodinovou stopáž, ale já bych nejradši přidal takových 20-30 min navíc. Mohlo by být více zapamatovatelných scén apod. Tak jako tak se tomu nic extra nedá vytknout. Rád bych, aby se natočilo ještě něco s tímto Poirotem pod taktovkou Brangha. (17.11.2017)

Hercule Poirot je legenda, jejíž tváří zůstane už navždy David Suchet, o tom žádná, ALE... Kenneth Branagh postavu uchopil lehce po svém, nicméně stále velmi věrně, až mi na tváři vykouzlil spokojený a nostalgický úsměv, a ve své roli exceluje. Vlastně exceluje hned dvakrát, a to ještě režií, která nemá chybu. Film je v podstatě one man show (jako by snad Poirot někdy nebyl - a to je správně), ovšem i zbytek nabušeného obsazení dostává dostatek prostoru - ale i tak pouze tolik, kolik si jejich postavy zaslouží. Nový Poirot je stále elegantní, puntičkářský, vytříbeně zábavný a "belgický". Celý film má úžasné kouzlo a konec je brilantní, takže jsem vážně rád, že už jsem si nepamatoval, kdo je vlastně vrah, protože nevědomost zde přidává 100 % zážitku. (10.11.2017)

Starou verzi s Albertem Finneym mám hodně rád, ta nová od Branagha jí ale určitě nedělá ostudu. Režisér a hlavní herecká hvězda v jedné osobě se však rozhodl – a celkem logicky a myslím, že i správně – že se nebude pokoušet se proti ní nebo proti předloze nějak zásadně vymezovat. Takže ačkoliv se upoutávky snaží naznačit, že se dočkáme trochu svižnějšího tempa a možná i nějaké akce, pořád je to ta správná poirotovská dialogovka. A stejně jako filmová klasika stojí na výtečném obsazení, skvělých hereckých výkonech, dialozích a pochopitelně i na tom, jak dokonale je to celé promyšlené. Branagh přistupuje k předloze s úctou, ale zároveň se nebrání modernějšímu a chytrému využívání kamery a výtečné práci s hudbou. A výsledkem je ta nejpoctivější detektivka, jakou jsem si vzhledem k předloze dokázal představit. Šlape to přesně tak, jak má. (27.07.2018)

Proslulého detektiva, jehož Kristova Agáta ve svých knihách prudérně označovala jako výstředního mužíka, nekompromisně pojal film jako belgického homosexuálního autistu jménem Erkül s vytepleným žabožroutským přízvukem. Nejprve jej Finly představil jako progelovaného plachého řiťopicha, poté Ustinov jako slizkého tlustého buzeranta, aby jej nakonec naprosto ikonizoval a uzurpoval pro sebe Davča Süšé jako rozkokošně sympatického cükrouššše, co chodí, jako by měl v prdeli pravítko, a obsedantně si voskuje dle vlastního mínění módní homoknír. Až teď, autorčině popisu proporcionálně zcela neodpovídající, dobře stavěný, vysoký, vzpřímený elegán Ken postavu alespoň trochu vychladil, dehomogenizoval a vnesl do ní kapku heterošarmu, takže se u jeho sledování přirozeně sexuálně orientovanému divákovi už tolik panicky nestahuje konečník. Pod nos si sice nalepil obskurně ohyzdnou jitrnici, nicméně „bon“ a „manifique“ zní z jeho úst dostatečně machisticky, a ne jako výzva k homofelaci. A vůbec je v roli naprosto skvělý, přirozený a sympatický, jakož i zbytek osazenstva toho snobského Pendolína z Istanbulu, tedy až na tu násilně topornou a neskonale odpornou Džedáj rytířku, která asi přeblafla nějakého vlivného agenta, nebo ukojila Kennethovy zoochoutky. A co jinak říct k x krát přečtené a viděné swingrsvraždě, když z ní nakonec nepřekvapivě nevypadlo, že vrahem je vlastně zahradníkův mongoloidní pomocník jménem Rupert? Inu, důstojné zpracování, výborná režie, vymazlené digitální kulisy a zplastikovaná, sekunďákem poslepovaná Fajferka je v šedesáti asi stokrát píchatelnější, něž když v pětadvacetidvaceti anorekticky valila pydlooké bulvy na Tonyho Montánu. (12.11.2017)

Geniální teta Agatha Christie kulí oči, jelikož její Hercule Poirot dostal neskonale bizarní rozměr v novém hereckém představiteli. Ovšem může být spokojena, že nejnovější zpracování její veleslavné knihy už nepřipomíná druhořadou tv inscenaci, vlakovým kupé se neplouží zrůda typu Peter Ustinov a celé je to značně osvěžující, i když je k mání jen jedna vražda. Johnny Depp ve formě, jenže je to on, kdo záhy ve filmu končí, neb je záhadně zavražděn. Jeho kontroverzní postava je zahalena tajemstvím, které postupně odhaluje geniální detektiv s geniální dedukcí. 13 podezřelých ve vlaku diváka zaujme, vždyť je mezi nimi krasotinka Daisy Ridley, mumie Michelle Pfeiffer (ach jo, ta vypadala až odpudivě), Penélope Cruz, Willem Dafoe a mnozí jiní. Kupodivu má to spád, režijní nápady, výsostné technické zázemí. Překvapením je Kenneth Brannagh, je to marné, ukradl si film pro sebe. Prostě byl geniálně rozverný, nejednorozměrný, úplně jiný než jeho dosavadní předchůdci. Rozuzlení bylo zajímavé, pokud jej neznáte, samozřejmě. Vykašlete se na rozplizlé verze z let před opicemi, jen tahle má (moderní) náboj a esprit. Naznačení možného pokračování (Smrt na Nilu) v závěru navnadilo. Agatha mě začíná bavit. 10/10 (27.01.2018)