Spalující touha

Jeden z nejhezčích hudebních podkresů, co jsem v posledních měsících slyšela, a velmi zvláštní scéna z tajného večírku, která strhává jak svou sexuální otevřeností, tak i nesmírně depresivním a komorním prostředím. On se Kubrick všeobecně nebál točit v momentech, kdy by jiní režiséři dávno vypnuli kameru, už jen úvodní záchodový záběr nechť mi dá za pravdu. Jeden z filmů, které chci časem vidět znovu. (17.12.2009)

Stanley Kubrick byl schopný se vyjadřovat ke všemu. S neuvěřitelným zápalem a neotřelým přístupem. Vesmírnou odyseou zrovnoprávnil sci-fi s jinými filmovými žánry, s Lolitou představil, co je tou pravou moralitou, Mechanickým pomerančem zase šokoval kdekoho. Už tehdy pojem, dnes nezapomenutelná legenda. O posledním počinu Stanleyho Kubricka, který nesmírně dlouho vznikal, bylo napsáno leccos, jednu z mnohých pozitivních skutečností vidím v tom, že odstartoval mnohem zásadnější kariéru Nicole Kidman (do té doby spíš přitakávala hvězdnějším hereckým kolegům). Její cestu od manželky/partnerky k herečce dokládají tituly jako Hodiny nebo Moulin Rouge. I angažování Toma Cruise do uměleckého filmu bylo odvážným tahem, který dle mého vyšel. Hříchy jejich manželství spočívají možná v několika šlucích marihuany před sexem, jinak jsou svoji deset let, oba s luxusním příjmem a úspěšnou kariérou. Jenže také je dávno začala rozežírat nepojmenovaná nespokojenost. A poté, co se objeví několik nečekaných momentů a setkání, dostane se on do luxusního venkovského sídla, kde se dějí velkolepé orgie. Výkladů je víc, sarkastický Kubrick si s námi slušně hraje, jeho matoucí svět je promyšlený, až diváka mrzí, že za svůj život nenatočil o dvě tři díla víc. (23.10.2006)

Vizuálně dokonalý náhled do nitra lidského. Vážně naprosto skvělé, jak jsou tu různé myšlenkové pochody, pocity a nálady převedené do audiovizuálna. Z valné části za to můžou Kubrickovo klasické trademarky (skvostně dlouhé záběry beze střihu, hudební doprovod pomocí klasiky), ovšem zase použité jinak a originálně. Ano, osobně bych ocenil trochu víc psychedeličnosti a tajemnosti, to ale neubírá nic na technických kvalitách, jen na těch pocitových, subjektivních, prostě tu chybí to NĚCO, co má Barry Lyndon, Odysea, nebo Mechanickej pomeranč. ps: a hele, můj komentář č. 2222, volejte sláva a tři dny se radujte (21.06.2017)

9 / 10 Po skončení Eyes Wide Shut som sa cítil ako zbitý pes - koniec, finito, ende, práve som dopozeral posledný film Stanleyho Kubricka a už nebude žiadny ďalší, ktorý by ho prekonal. Tento komentár by som preto poňal ako rozlúčku z režisérom, ktorý v histórií filmu skutočne nemal obdobu, s režisérom, ktorý navždy zmenil môj pohľad na filmy ako také, s režisérom, ktorý si vždy išiel svojou vlastnou cestou a tvrdohlavo sa odmietal podriaďovať všeobecným konvenciám, čím si pohneval mnohých, vrátane Filmovej akadémie, ktorá mu nikdy (!), opakujem, nikdy neudelila Oscara za najlepšiu réžiu. Uctime si preto jeho pamiatku minútou ticha... Dosť! Zotrime slzy z tváre a utíšme svoj smútok s vedomím, že teraz, práme v tomto momente, tam niekde nad nami Kubrick, Ejzenštejn, Tarkovskij, Renoir, Méliès a ďalší priekopníci filmového plátna hrajú písaný mariáš... a rozprávajú sa o filmoch. (14.05.2005)

Dlouho předlouho jsem se chystal na tento film. No a když už jsem se dočkal, tak jsem prvních dvacet minut měl co dělat, abych přijal poetiku filmu. Pomalé, intenzivní vyprávění ale naštěstí nabírá na obrátkách a po půl hodině se rozjíždí hodně slušný psychologický kolovrátek spolu s mysteriózní atmosférou amerických thrillerů devadesátých let. Nakonec se musím přiznat, že jsem z filmu Kubricka cítil na sta honů. Dokonce jsem místy měl i pocit, že nejsem ve filmu Eyes Wide Shut, ale že koukám na nějaké pokračování Osvícení. Kamerové záběry nebo intenzivně kousavá hra na piáno, mě utvrdila v tom, že tento film je opět naprosto jedinečným zážitkem, kterých aby divák pohledal. Závěr sice mohl být trošku údernější a nemusel skončit pouhým "fuck", ale jinak dobrý. Kubrick jak se patří. Podobných tvůrců dneska moc nenajdete...spíš vůbec. (22.06.2018)