Lolita

Můj nejslabší Kubrick. Kdyby film měl o 60 minut méně, tak se vůbec, ale vůbec nic nestane, protože mi celý děj přišel natahovaný a nudný. Potěšil výkon Petera Sellerse, kterého mám v hlavě zabudovanáho jako Růžového pantera. Takže jen jeden film se mi od Kubricka nelíbí. To není špatná bilance mistře. (16.12.2011)

Zvláštní. Režijní oteže držel velký Stanley Kubrick a scénář psal sám Nabokov, přitom mi tato verze příjde výrazně slabší, než ta (kritizovanější) Lyneova. Kubrickovi se rozhodně příliš nedaří dopovat diváka emocemi, za což z velké části mohou nedostačující herecké výkony. Tahle Lolita je zkrátka do sebe zahleděnější a chladnější než její mladší sestřička a snaží se být více intelektuální. Tím se však stává vpodstatě snobskou záležitostí, do které ne každý divák pronikne. (25.09.2007)

Kubrickova adaptace vypravěčsky i obsahově dodnes obdivuhodně odvážné knihy po letech působí poměrně krotce (mj. vinou místy násilného humorného zlehčování, které si vyžádala kontroverznost tématu). Neznamená to ale, že by nešlo o ukázku prvotřídní filmařiny. Díky předsunutí knižního finále na začátek filmu jsme po celou dobu drženi v napětí, jakým způsobem Quilty do vztahu Humberta a Lolity zasáhnul. Trpká komedie mravů a tragická romance jsou tak obohaceny ještě o kriminální linii, dodávající s ironickou nadsázkou vyprávěnému příběhu (dvojsmysly jsou obsaženy v dialozích i v mizanscéně) zcela vážně temné podtóny. Atmosférické svícení a dlouhé záběry vystupňované k dramatickému vrcholu k sobě nestrhávají pozornost na úkor výborných herců. Nepopiratelným králem filmu je Peter Sellers, podávající tak geniální výkon, že na mne zapůsobil ještě více než nohy Sue Lyon (a trochu tím zmírnil můj provinilý pocit). Zpětně mám dojem, jako kdyby byl ve filmu neustále přítomný, což je zřejmě přesně ten pocit, který bychom z Quiltyho coby jakési šedé eminence vyprávění, měli mít. Bezezbytku, nicméně v pozitivním slova smyslu, platí, že si pro sebe ukradnul celý film. Nicméně, pokud jde o vrcholné výkony Stanleyho Kubricka, spojuji si je s jinými snímky. 80% Zajímavé komentáře: novoten , francis (01.04.2006)

Kubrickova Lolita je filmový skvost, který geniálně, neotřele, svobodně a neotrocky zpracovává skvělou románovou předlohu. Hereckým výkonům nelze prakticky nic vytknout neboť všichni zúčastnění se svých rolí zhostili naprosto neuvěřitelným, velmi přesvědčivým, psychologicky přesným a přitom výrazným a charakteristickým způsobem, který se nebojí určité nadsázky a stylizace. Všudypřítomná oscilace mezi komikou a tragikou je zcela odzbrojující. Nejde zde o nějaké (tak oblíbené) mechanické střídáním komických a tragických scén, ale tragika se s komikou doslova setkávají v téže scéně. Za všechny stačí zmínit například úvodní "vražednou" pasáž. Mám-li připomenout další scény svědčící o hereckém a režijním mistrovství, stačí připomenout půvabnou etudu s rukama při sledování hororu či "postelovou" scénu Humberta s Charlottou (pohled na Lolitinu fotografii při objímání Charlotty, krystalický dvojsmysl při pohledu na zbraň a hovoru o plánech na budoucnost atp.) Kongeniální je i celkové traktování děje. Nejvýrazněji je tento rys patrný už v tom, že je děj popisován "ve smyčce" a film začíná závěrečnou scénou. Přitom nejde o nějakou hříčku či schválnost, ale o velmi účinný a přitom úsporný, hutný a sevřený způsob vyprávění, vynechávající veškeré nadbytečné dějové kličky. Skutečně zde není jediná zbytečná minuta, jediná přebytečná scéna. Zkrátka čistých pět ;o) Zajímavé komentáře: Matty, kinej, Lynn, Altamir, klerik, mustafa, Kusko.t2, Flyer (01.05.2008)

Dostatečně dramatická, dostatečně ironická, ale překvapivě málo naléhavá a osudová, taková je Kubrickova Lolita. Jsem rozmazlený z Lyneho dokonalého remaku, ale když vidím Humberta v Masonově zbytečně umírněném podání předvádět neodůvodněné paranoidní záchvaty a když si Shelley Winters jako Charlotte Haze ukňučeně stěžuje a přehrává přitom, tak ve mně všechno vře. Největší výhrou je tak samotná Lolita, jejíž čarovně okouzlující představitelka dokáže svým nejjemnějším úsměvem vyvolat v divákovi přesně ten pocit, který musel mít Humbert při prvním jejím zahlédnutí. Zajímavé je i pojetí Quiltyho, kterého mám v paměti jako nepolapitelného všudypřítomného démona a tady je v Sellersově podání slizkým hadem, otevřeně ukazujícím svou tvář a naznačujícím do očí Humbertovi svoje touhy. Konečné pocity jsou nakonec smíšené. Scénář má velmi hluchá místa a drobné chyby v návaznosti, ale nebojí se přijít s úžasně sarkastickým momentem (uchechtnutí při čtení láskyplného vyznání) nebo všeříkajícím romantickým obrazem (úvodní titulky). Ale je to "jen" romantické drama a ne osudová zpověď plná zoufalé a unikající vášně. 70% (27.08.2007)