Stezky slávy

K čertu s těmi zelenými mozky vypatlanými! To máte tak, když se dva generálové domluví na neproveditelným útoku a jeden z nich je dokonce takovej kripl co nařídí střílet do vlastních mužů, protože podle něj neprojevili dost iniciativy, což volně přeloženo znamená nechat se zabít při plnění nesplnitelné mise. Kubrick v zobrazení protiválečné kritiky opět exceluje a i když tohle dílko není ještě tak vybroušené jako jeho pozdější masterpiece Full metal Jacket, tak dokazuje, že toto téma zvládá a je úplně jedno zda se jedná o válku ve Vietnamu nebo o první světovou. Je to syrové, nebere si to servítky a je to bez zbytečných keců navíc. Tak to mám rád.85% (14.01.2016)

Můj druhý Kubrick a hned takováhle rána do slabin. Paths of Glory je film, který by měl patřit do zlatého fondu kinematografie. Proč? Kvůli tématu, které je aktuální i 53 let (!!!) po jeho natočení, pro skvělou kameru, pro vynikající scény (soud, poslední jídlo), kvůli skvělému Douglasovi… tady superlativy šetřit nemíním a vlastně ani nemusím. Tenhle film mluví sám za sebe. 100 %. (01.02.2010)

Lidský život ve válce nemá žádnou cenu. Je to jen číslo. Statistika, kterou je třeba udržovat v přijatelných mezích, aby bylo možno dosáhnout celkového vítězství. Koncepce jednotlivých armádních složek a přístup velení se řídí touto filosofií. Trefovat se do absurdnosti tohoto přístupu, jeho nehumánnosti a právní bezohlednosti, je tak trapně jednoduché. Ale vybrat exemplární případ a problematiku na něm demonstrovat způsobem, který diváka zaujme, jednoduché není. Kubrick to dokázal, a dokázal to hlavně díky svému cílevědomému puntičkářství. Děj jednoduchý, dějové zvraty žádné. Vše je očekávatelné. Z malého filmu udělal velký. Jestli Kubrick něčemu rozuměl vždy velmi dobře, byla to práce s kamerou. Proplouvání kamery zákopy, jeden dlouhý záběr při natáčení útoku. Záběry ze soudní síně skrze židle v popředí. Průhled skrze liniově vyskládaný nábytek, jež kamera obchází, jakoby naznačoval mříž, za kterou se soudní drama odehrává. Symbolická bezvýznamnost soudního procesu jako strojené frašky, která nezná pojem presumpce neviny. Pro mě nejlepší scéna je závěrečné pěvecké vystoupení. Nesmělost a čirá bezradnost ubohé dívky před publikem vojáků se namísto výsměchu setká se soucitným dojetím a upřímnou podporou. Vypovídá to mnohé o tom, jak neutěšená a teskně prázdná je duše vojáka. 78% (13.10.2011)

Výborné protiválečné drama a první Kubrickovo mistrovské dílo, pojednávající o armádním vedení, které neváhá ve zmanipulovaném procesu obětovat životy vlastních vojáků pro jejich domnělou zbabělost a ukazujíce tak smutnou pravdu, že mezi vlastními generály, sedícími v bezpečí s dalekohledem v ruce bývá více špatnosti než mezi nepřátelskými vojáky. Film je to nízkorozpočtový, bez velkolepých bitevních scén, a to je jen dobře, protože v komorním konverzačním dramatu vynikne nesmyslnost války mnohem lépe než v megalomanských bitevních scénách, nad kterými by si militaristi mohli ukájet své choutky. (09.08.2004)

Procedurální, mrazivě chladná kritika institucionalizovaného zabíjení, která nezůstává u nejvyšších hodností (zastupovaných kubrickovsky odsouzeníhodnými otcovskými figurami). Zodpovědnost je přenášena i na ostatní, kteří se snaží především vyhovět příkazům, aby vojenská mašinerie šlapala stejně plynule, jak působí dlouhé kamerové jízdy. Zastavit znamená riskovat postavení. Každý nese kus viny, včetně vojáků, kteří se v ironicky kýčovitém finále (které opravdu nemělo hrát, jako u Renoira, na humanistickou notu) zachovají jako malé děti. Střet světa vůdců a vedených je zároveň střetem zákopového hororu, který se racionalitě vzpírá a nějž se generálové přesto snaží uplatňovat racionální měřítka. Film i po letech fascinuje formálním zpracováním, střídáním dlouhých jízd a krouživých pohybů, chytrým využitím velké hloubky záběrů, atmosférickým svícením, pohybem postav prostorem v souladu s tím, jak se dramaticky vyvíjí scéna. Silná myšlenka, znamenité zpracování. Prostě Kubrick. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Eodeon, genetique, VerteX (05.02.2006)