Stezky slávy

Mistr na dokonalou režii útočí na hierarchii, která panuje uvnitř armády. A donutil tím k pozoru cenzuru. Ač byl výsledek v mnoha zemích zakázaný, na působivosti mu to samozřejmě nic neubralo. Když dá generál toužící po povýšení rozkaz k útoku, neznamená to, že charismatický Kirk Douglas požene své muže na nesmyslnou misi. Stanley Kubrick velmi obratně útočí na vojenské mýty a domněnky, na hodnosti umně plive, hraje si se svícením, s dlouhými jízdami a plným využíváním hloubky záběrů, a ukazuje lidskou špínu v plné nahotě. Holt nepřítel není vždy tou největší hrozbou. (30.05.2015)

Kirk Douglas podáva vynikajúci výkon v jednej z najlepších vojnových drám, navyše zasadenej do pre mňa veľmi atraktívneho obdobia I. svetovej vojny. Kubrick si ma znovu získal, príbeh je naozaj silný a bez okolkov odhaľuje väčších i menších grázlov, akých môže armáda v srdci ukrývať. Fascinujúce dielo, lepší film s podobnou témou som jakživ nevidel. (04.11.2012)

Kubrick ve 28 letech vytváří na svou dobu dokonale natočené a myšlenkově vyspělé dílo s působivým dějem a silnou antimilitaristickou pointou - ano, přesně to jsou Stezky slávy... Přímé a vzdálené kamerové náhledy a nájezdy (často z lehce snížené perspektivy) jsou efektní i efektivní a delší kontinuální záběry mě zaujaly zejména u válečné sekvence, kde se ukázalo, že není vždy třeba zběsilého střihu. Přesto s akční scénou postupu vojáků nejsem zcela spokojen, protože byla poněkud jednostranná, bez viditelné konfrontace. Stezky slávy jsou však mnohem více o rovině soudní a ta je, včetně pohnutek postav, vyobrazena a vygradována až na samý vrchol geniality. Přestože Stezky slávy nejsou stoprocentně zábavné, jsou opojné a geniální. 9/10 (26.02.2009)

Všimli ste si, že písať komentár alebo recenziu na film, ktorý je vo vašich očiach dokonalý, je omnoho ťažšie? Takže čo mám napísať, keď bol príbeh strhujúci, každá scéna a dialóg mala váhu a herci boli dokonalí. Len škoda, že Kubrick s Douglasom nenatočili toho spolu viac. Ten urobil 40 rokov pred Ryanom film omnoho menej sentimentálny a bez vlasteneckého pozlátka. To je vážne irónia v dnešnej ironickej dobe. Možno vôbec najlepší antimilitaristický film histórie, v mojich očiach určite. A jeden z najlepších filmov vôbec. Potešilo ma aj mierne šťuchnutie do náboženstva, keď plačúcemu odsúdencovi vraví kňaz, že má brať božiu vôlu statočne. (19.09.2009)

Film Paths of Glory (a ten název mi přijde trochu zavádějící) myslím nepojímá látku tak dokonale a univerzálně jako FMJ. Zdá se více o filmařských alegoriích, zatímco asociace, nabízené filmem FMJ jsou dané spíše tím, co film zachycuje, než jím samotným. Krom FMJ se mi nabízí i srovnání s Dr. Strangelove, zejména u postavy /ač to ostatním nepřiznává/ kariéristického generála Mireaua. Být vojákem, zejména účastnit se krvavých bojů osobně, považuje za čest a povinnost, a za zbabělce považuje každého, kdo po tom doslova neprahne. Ironicky, on sám zůstává kvůli svému postu bojů stranou, v bezpečí, ačkoliv jizva na jeho tváři dokládá, že tomu tak nebývalo vždy. Současnost vz/shlíží z/s perspektivy zkušeností minulosti a to mu nelze mít za zlé. Kubrick zde divákovi své hodnoty v nejmenším nepodsouvá, ale svůj náhled přesto demonstruje takřka dokonale. Nejlepším příkladem je moment, kdy důstojník zabije vojáka z vlastních řad, skor se zdá, že záměrně, byť z pro mě nejasných, nepochopitelných pohnutek. Vlastenectví zde získává pravý rozměr; posledního lumpova útočiště a pochybné ctnosti. Rovněž zcela iracionální /ačkoliv zdánlivě podložený/ rozkaz k palbě do vlastních řad a následný polní soud je už jen gradací už odhalených nesmyslných okolností filmu/bitvy/války/válek. Fascinující je i úvaha jednoho vojáka /před odvedením tuším profesora/ nad otázkami; Proč se před bitvou bát/nebát smrti/zabití. Dalším /půvabným/ dokladem nesmyslnosti vojenských machinací je rovněž návrh /trestu za zbabělost/ pro jinak hrdinné vojáky, jež se pro svou hloupou poslušnost vrhli do předem prohrané bitvy, rozkazy plnili, ale okolnosti bránily jejich postupu. Související nesmyslností je náhodný výběr tří vojínů, na které je vina svalena. Vyskytují se zde i alegorie iracionálního chování, jejichž význam pro film ani nejsem schopen určit jako např. připisování hanby za neúspěch bitvy všem obyvatelům Francie. Jasnější výhled nabídne až plukovníkova závěrečná řeč u soudu. Kirk Douglas je zde vůbec typickým příkladem hrdiny, muže, jež vyjde živ i s lidskou /tím zdůrazňuji hlavně opovržení tou vojenskou/ ctí i v tak upadlé machinaci, jakou je válka. Ale i on je spoután regulacemi a disciplínou armády, což ho činí v mnohém bezmocným. Dokonalým završením je pak rozhovor u jídla na konci filmu. Pozoruhodné je i tvrzení jednoho z generálů, že /stejně jako dítě touží, aby na něj otec byl přísný, voják touží po tvrdé disciplíně, kterou nějaké ty občasné popravy vlastních lidí podporují a tudíž jsou vlastně správné/. (07.09.2006)