Stezky slávy

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Že je válka vůl, to ví milióny mrtvých a raněných. Že je byrokrat vůl, se zase přesvědčili diváci v mnoha evropských zemích, kde byl tento Kubrickův (proti)válečný příběh z první světové války na desítky let zakázán. Příběh o zvůli generality ženoucí bez ohledu ohledu na lidské ztáty lidi ke zmasakrování v nesmyslné bitvě a pak je exemplárně trestající za to, že se nedali zbytečně zmasakrovat všichni je absurdní, ale bohužel zcela reálný a to v každé době. Dovoluji si citovat i odjinud: "Lidí je jak sraček, Kefalín." Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=0DHhTjiVlF4 (20.09.2009)

Už samo téma je silné, dramatické a ve scénáři zrealizované bez zbytečných kliček a možná s až příliš výslovným patosem spravedlnosti v některých momentech (nicméně nepopírám, že mě v tomto ohledu mohl ovlivnit strašidelný český dabing). Vzhledem k době a zemi původu by jistě mohlo působit tezovitě a strnule, jenže Kubrickova realizace je virtuózní. Od úvodního navození atmosféry zákopů (dokonalé průjězdy kamery i práce s kompozicí), přes bojové sekvence až po stěžejní část – soudní proces se třemi náhodně vybranými zbabělci. Drama sporu mezi velícím právníkem (Kirk Douglas) a ctižádostí zešílevšího generála Mireaua (George Macready) i gerontofilním sadismem generála Broularda (Adolphe Menjou) vede Kubrick úsečně, občas překvapí výborně zvoleným záběrem (soudní proces s polodetaily), nijak nevydírá diváka, ale předhazuje mu syrovou žalobu armády, nesmyslnost glorioly důstojníků-bohů a zoufalství bezmoci běžných vojínů, které mašinérie vlastní armády semlela. Přesto Stezky slávy končí netuctovým zdůrazněním humanity, které na mě svou jednoduchostí zapůsobilo opravdu mocně. Na dobu vzniku se jedná o film nadčasový, o drama provedené tím nejbrilantnějším způsobem, o drama sdílné, nepřikrášlované a strhující. (17.01.2007)

I s odstupem mnoha desítek let se Stezky slávy řadí k nejpůsobivějším (proti)válečným filmům, vytknout se mu dá opravdu máloco. V tom snímku se koncentrují všechny důležité emoce a střetávají všechny možné povahové rysy. Hrdinství se potkává se zbabělostí, idealismus s cynismem, obětavost se sobectvím a víra s beznadějí. Kubrickovi se povedlo dokonalé vtažení diváka do atmosféry zákopů zasypávaných dělostřeleckými granáty i zpustošené země nikoho rozervané jizvami výbuchů a pokryté troskami válečného šílenství. Stezky slávy představují vrcholnou školu především pro filmové kameramany. Co záběr, to obrazová lahůdka. Absurdní scéna vojenského soudu nad údajnými zbabělci, která má zamaskovat nesmyslnost útoku oslabené jednotky proti vojenské pevnosti, je pak obžalobou všech vojenských a politických systémů, které své obyvatele považují za pouhý kanónfutr pro své zájmy. Celkový dojem: 95 %. (13.12.2018)

Člověk neví, jestli mu má být víc špatně z nesmyslných rozkazů a následných jatek, nebo směšného vojenského soudu. Jasná obžaloba, divákova lítost a hněv zároveň. Herecky silné, nejcharismatičtější byl samozřejmě přesný Douglas (film bych uvítal jednoznačně ve francouzském znění, ale to by se zase nedalo dohromady takové obsazení). Nespravedlnost, pak trocha trapného sentimentu s německou dívkou (značně křečovitý pokus o falešný humanismus) a zase zpátky do mlýnku na živé maso (i když, opravdu znovu s „naším“ plukovníkem? To asi ne…). Stezky slávy nejsou dokonalé, nicméně silné 4* si bezpochyby zaslouží. (12.07.2014)

Stanley Kubrick, režisér, který natočil celou řadu skvělých a kultovních snímků, ale téměř každým se mu podařilo škovat celou společnost. Stezky slávy nejsou vyjímkou, kdy se mu podařilo velmi nevybíravým a drsným způsobem vylíčit naprostou zbytečnost a nespravedlnost války. Ačkoliv snímek neobsahuje téměř žádnou velkolepou válečnou scénu, tak se jedná o jeden z nejlepších antimilitaristických snímků jaký kdy spatřil světlo světa. Kirk Douglas nezklamal a role "klaďase" se zhostil s naprostým přehledem. Už jen samotný fakt, že se snímek nesměl ve Francie reprodukovat až do roku 1975, naznačuje, že je to neobyčejný snímek a svým způsobem i ojedinělý. Povinnost pro každého kdo se o filmy alespoň trochu zajímá...... (30.04.2008)