Osvícení

„Zlato, som doma.“ Hororové filmové spracovania románov Stephena Kinga sa spravidla obmedzia na hrozné (SLEEPWALKERS), uchádzajúce (STRIEBORNÁ GUĽKA, CUJO) a výnimočné. Posledne menovaná kategória je najnepočetnejšia a stoja za ňou renomovaní „a vážni“ režiséri ako Cronenberg (MŔTVA ZÓNA), De Palma (CARRIE)... a samozrejme geniálny vizionár Kubrick so strhujúcim, majstrovsky vystupňovaným OSVIETENÍM. Ťažko povedať, či výnimočnej hororovej snímke viac dominuje nezrozumiteľný posledný záber s fotkou, výprava zasnežených veľhôr, výborná, nervózna a tiesnivá atmosféra, či herecký výkon fenomenálneho Jacka Nichoslona (ale aj ostatní sú super). Bavilo ma to oveľa viac, ako fádna knižná predloha. Paradoxne sám King Kubrickovu verziu odjakživa neznášal a v roku 1997 s režisérom Mickom Garrisom inicioval (ako producent a scenárista) vznik (priemernej a dávno zabudnutej, na rozdiel od Kubricka) televíznej mini-série s mizerným Steveom Weberom. (22.06.2006)

Režijně vypiplané mistrovské dílo, pečlivě gradovaná atmosféra, která v hororovém žánru nemá obdoby, nádherná plynulost stupňování strachu a psychologického přerodu hlavní postavy, jednoduše Kubrick a Nicholson v nejlepším... Proslulé Kubrickovo užití kamery (distancované až "robotické" následování postav), minimalistická, ale perfektně atmosféru podbarvující hudba, famózní halucinační/imaginární/snové scény v čele s valící se krví - Osvícení je dokonalé nejen formou, ale i obsahem - působí inteligentně, nezakládá si na temnotě a lekačkách, divák má před očima velký prostor, ale přesto cítí značnou tíseň. A ten strach... Ale přesto bych si ani na minutu nedovolil zakrýt oči a přestat se opájet genialitou díla. 10/10 (06.03.2009)

Stanley Kubrick nebyl žádným horrormanem, ale jako mnoho jiných ambiciozních umělců bral možnost, natočit si něco v tomhle žánru, jako výzvu. Inspirován úspěchem Carrie Briana De Palmy, vzal si na mušku další Kingovo dílo. Pečlivě studoval slavné horrorové snímky 70. let (zvláště Omen a The Exorcist) a snažil se nejsilnější ingredience, které v nich objevil, transformovat do svého filmu. Jeho cílem bylo natočit "nejlepší filmový horror všech dob", a nutno uznat, že výsledek se této definici hodně přibližuje. Tím, že se Stephen King od tohoto snímku distancoval, jen potvrdil, že filmovému umění zas tak moc nerozumí. Ale co. Ken Keasey také všude rozhlašoval, že Přelet od Formana je shit, a pak byl několikrát spatřen, jak se na něj v převlečení plíží do kina. :-) Ostatně, je celkem známo (a je to pochopitelné), že spisovatelé obecně trpí tím, jak si filmaři jimi stvořený svět přizpůsobují vlastnímu vidění. Dodatek 2018: V době psaní komentáře jsem vycházel z tehdy u nás oficiálně šířené teze o Kingově postoji. Objevovala se zvláště v souvislosti s novější adaptací Shiningu z roku 1997, na níž King spolupracoval. Ve skutečnosti však spisovatel nebyl ke Kubrickově verzi zdaleka tak kritický, jak se tvrdilo. V jeho teoretické práci Danse Macabre, věnované horrorovému žánru všeobecně, se můžeme dočíst, že byl k filmu naopak mnohem vstřícnější, než se tvrdilo. Zmíněný Kingův spis u nás poprvé vyšel až minulý rok, proto připisuji tuto poznámku alespoň nyní. ... Na druhou stranu je docela možné, že King v souvislosti s novější adaptací Shiningu svůj názor na Kubrickovu verzi poněkud vyostřil. (25.05.2007)

......HOW SOON IS POSSIBLE..... Je až veľmi zaujímavé jak veľmi sedia Nicholsonovi psychopatické role, ten chlapec to musí mať určite v krvi :) . Stanley Kubrick si ale v kľude mohol odpustiť tú dlhú stopáž filmu a ten retardovaný zvuk, ktorý má pravdepodobne diváka naladiť do mysterióznej atmosféry, mňa však ten zvuk skôr pekne sral ako ladil. (12.02.2012)

Ještě předtím, než jsem toto kultovní dílo prvně zhlédla, jsem se podívala na trailer s nepopsatelně strašidelnou a mrazivou hudbou a krví valící se z výtahu. Měla jsem pocit, že na tak strašně děsivý a mysteriózní film se nikdy neodvážím podívat. Poté jsem se odhodlala a tento film se pro mě stal jedním z nejlepších vůbec. A nejen v rámci hororu. Je to mistrovská ukázka filmařského umění. Je to geniální Stanley Kubrick a ďábelský Jack Nicholson. Je to dokonalé úvodní intro. Je to fantastická hudba. Je to zlo, které bude vždy přetrvávat v místech, událostech a lidech. Je to neopakovatelně a fenomenálně budovaná tísnivá atmosféra, která neustále houstne a dopadá na diváka. Hory. Zima. Samota. Wendy a Jack. Danny (boy) a Tony. Overlook. Delbert Grady. Ticho, prázdný hotel, prázdné chodby, venkovní bludiště, pokoj s číslem 237 a všudypřítomná hrůza z něčeho, co se nazývá jako REDRUM... "Come play with us, Danny. Forever and ever and ever..." (11.07.2006)