Spartakus

Naivně jsem očekával historický film, ale když se vypravěč rozhovořil o pohanské tyranidě Říma, diktátorech a strašlivé chorobě jménem otrokářství, tvrdě jsem dopadl na zem. Na druhou stranu co chtít po Římu, kde se mluví anglicky, že. S historii a reáliemi se nikdo příliš nepáral, téma Spartakova povstání je jen zastřešením pro unifikovanou hollywoodskou slátaninu, která by měla mít lehký nádech minulosti "tam někde za oceánem". Nevkusná romance, spousta dojemné hrdosti, patosu a žvástů o svobodě... Co na tom, že se na to nedá dívat, postavy jsou ploché a vůbec to pohromadě nefunguje. Chvílemi jsem měl silný pocit, že Spartakus pochází z východního bloku, protože takové nadšení pro budování komunismu, jaké projevují Spartakovi otroci, se hned tak nevidí. I když tu spoustu šťastných záběrů na chudé, ale o to více se milující rodiny bych milerád oželel. Rovněž je na filmu vidět, jak zoufale se nedostávalo peněz, směšná kreslená pozadí bijí do očí a celé to působí hrozně vidlácky - souboje připomínají podprůměrný LARP z doby husitské. Párkrát jsem se uchichtl u té komediální roviny filmu, ale to je z pozitiv vše. (28.04.2007)

Režiséra S. Kubricka nejvíce obdivuju za to, jak výrazného otisku se mu podařilo docílit v každém filmovém žánru do nějž se opřel šířkou svého tvůrčího umu... a že jich bylo - co film, to klasika svého žánru. A není tomu jinak ani v případě "Spartakuse", jednoho z předních představitelů monumentálních "sandálových" velkofilmů let padesátých a šedesátých. Od většiny svých souputníků se odlišuje především tím, že neklade důraz na náboženské (křesťanské) "otázky", ale upíná svou pozornost pouze na lidi a jejich boj, ať už o svobodu či o moc. Ve filmu vystupuje skutečná herecká garnitura své doby, díky níž i například delší pasáže z Říma, které by se dali dost možná považovat "jen" za jistou výplň k hlavní ose příběhu, povstání otroků, působí nebývale silným dojmem. Hodně pěkně také vyznívá milostná linka mezi Varinií a Spartakem, jež je poměrně příjemně a vkusně ošetřena. Ostatně, je mimořádně zajímavé sledovat způsoby nasvícení a "mlžení" obrazu při detailních záběrech na J. Simmons... filmaři z předpůlstoletí si uměli opravdu vyhrát s tím, aby jimi vyvolené ženy, v okamžicích kdy se to po nich "žádá", vypadaly a působily jako z Olympu právě sestoupivší nedotknutelné bohyně. A ony jimi byly... (31.07.2005)

Spartacus je Stanleyho zakázkový projekt, na kterém si udělal jméno, ale samotný ho moc nezajímal. Jenže je vidět, že skvělí režiséři i takto neosobní projekty dokáží proměnit ve skvělou podívanou. Oproti dalším sandálovým opusům od Ben Hura přes Roucho až po Quo Vadis jde nepochybně o nejmodernější a nejtrvalejší projekt, který nejméně podléhá klišé svojí doby. To je krom Kubricka jistě zásluha i Douglase, který měl na role vždycky čuch. (04.09.2009)

ČT 2 HD - Když mi bylo tak 10-12 let, měl jsem Spartaka strašně rád, některé scény mám v paměti do dneška, zejména závěrečné loučení. Pamatuji, že mi bylo Spartaka hrozně líto. 75% // (16.11.2015) - Před necelým rokem mi unikla první část, kterou jsem si dnes doplnil a tak již mám nyní ucelený pohled. A tak dokonce zvedám, protože film má pro mě zvláštní kouzlo a byť je to 55 let stará záležitost, pořád má co nabídnout. 80% (31.12.2014)

(1001) -"I'm Brian and so is my wife." Zajímavé, že u Ben Hura jsem se u každé scény připomínající Život Briana nemohla ubránit smíchu, kdežto u Spartaka navzdory všemu dojatě brečím. Herci jsou velmi, velmi skvělí, a řekla bych, že hlavně oni film pozvedají nad úroveň ostatních sandál snímků. Mně osobně nejvíc potěšil samozřejmě Kirk, ale i Herbert Lom, Woody Strode, Tony Curtis a zejména Ustinov, který podává "nejmodernější" výkon a byl za to po zásluze odměněn (což mě nicméně vzhledem k tendencím Oscarů trochu překvapuje). Jako celek to ale navzdory mé aktuální posedlosti Kubrickem působí prostě jako starý (zastaralý) film, který mě nezajímá. Je monumentální i na nepotřebných místech a spousta věcí v něm není nezbytná (je zbytná?) Osvěžující alespoň je, že se to neohání náboženstvím (a možná právě to je důvod, proč u Spartaka upřímně brečím a nemám ani nejmenší tendenci se mu pošklebovat). Naprosto náhodný fakt na závěr: když jsem si hledala články o Kubrickově náboženském vyznání, tak na mě vyskočilo, že měl IQ 200, což jsem doteď nevěděla. (25.12.2020)