Jan Palach

Film, který se pateticky vznešeně nesoustředí na vzpurnost Čechů během Pražského jara, ale akcentuje brzy přicházející rezignovanost a smíření s tím, že to „stejně nemohlo dopadnout dobře.“ Jenom tak se dá Palach pochopit. V pohádkách pro dnešní liberály jako je Hořící keř, které s pozdním antikomunismem oslavují tehdejší hrdiny, to nedává smysl. (15.09.2018)

Zoufale přihlížel tomu, jak se společnost ubírala k rezignaci, jak se smiřovala se znepokojivou politickou situací. V lednu 1969 napsal své matce prostý vzkaz, vhodil do poštovní schránky dopisy, v horní části Václavského náměstí v Praze se načichal přineseného éteru, polil hořlavinou a škrtl sirkou. Tragický čin, který po následující dny, roky a nakonec i dekády nutil přemýšlet o stavu společnosti i hledání příčin. Živá pochodeň, kus historie. Výročím se nevyhneme, navíc rostoucí nechuť k představitelům země je pokaždé aktuální. Divák od začátku ví. Soustředí se tak na detaily, aby pochopili, proč se vysokoškolák ke svému činu odhodlal. Režisér Robert Sedláček vsadil na dobovost a absolutní přirozenost (bohužel je emočně prostý), nijak formálně neexperimentuje, chce, abychom mladíka vnímali jako stydlivého a naivního hrdinu, nikoliv coby nějaké fanatického blázna. Svá tajemství si přesto ponechal, tvůrci vychází ze vzpomínek, z toho, co se povídá, z toho, co se dochovalo. Přesto velká poklona před Viktorem Zavadilem v titulní roli, který emoce dokonale nese v očích. Silný je i jeho vztah s matkou, výtečně zahranou Zuzanou Bydžovskou, ač opakovaně poukazuje na její otevírání jeho pošty, přesto s tím vždy tak nějak počítá. Prostě k sobě mají hlubokou úctu. A my bychom měli mít úctu k lidem, kteří „něco“ udělali. (10.02.2019)

Posledna 20 minutovka je uzasne napinava aj emotivna. Dovtedy vsak ide iba o slusny domaci nadpriemer s az prilis epizodickym rozpravanim a nie uplne dokonalou charakterizaciou titulneho hrdinu. Silna tema, remeselna sebavedomost a skvele herecke vykony obcas na dokonaly film nestacia. Na velmi dobry vsak ano. Horici ker bol ina liga. Tam sa filmovu kvalitu a silu vypovede podarilo nakombinovat predsa len obratnejsie. Ale kazdopadne palec hore a treba to povinne vidiet. 7/10 (24.03.2019)

Post-truth internetová doba je fakt na hovno obdobie pre život. Naša zlatá digitálna mládež dokáže mozgovo pobrať asi len memes, pokémonov a slovenský hip-hop. Tak sa úplne pokojne môže stať, že v ankete o najväčšieho Slováka dejín zvíťazí poloretardovaný velocipedista Sagan žijúci v Monaku, inteligencia je na výsmech a celkovo je to tu úžasné a krásne. Mnohé historické činy sa znevažujú, resp. sa o nich ani nevie. Tu si z komentárov rôznych mudrlantov môžeme prečítať, že v prípade Palacha sa oslavuje duševne chorý človek, čo si nevážil svoj vlastný život a ktorého čin bol úplne zbytočný. No, z pohľadu priemerného konzumného jedinca súčasnosti je asi naozaj ťažké pochopiť, že sú ľudia, pre ktorých ich vlastný život nepredstavuje tú najvyššiu hodnotu. Film samotný je vizuálne atraktívny, dobové reálie zvládnuté veľmi dobre, autori sa vyhli pátosu (pátos je niečo, čo dokáže zničiť veľa historických filmov). Celé to pôsobí mimoriadne civilne a sviežo. Záverečná scéna je mrazivá a v kombinácii so skvelou hudbou ostane divákovi ešte veľmi dlho v hlave. (13.01.2019)

Keď prišli Rusi som zaspal... a ráno si povedal, že vracať sa k tomu nie je prečo... ani po prečítaní 4-5* tunajších komentárov od mnou rešpektovaných užívateľov (pred aj po projekcii) v tom nevidím žiaden autorský zámer, iba a len nezdar. Typické pre našu dobu, kedy si myslíme, že téma (udalosť... legenda) si vystačí sama, že nepotrebuje viac, žiaden vklad, posun, nedajbože postoj, nič... modlárstvo a pohodlnosť máme v krvi, vždy ideme s najsilnejším vetrom do chrbta a je vlastne jedno, z ktorej strany fúka. (17.01.2019)