Jan Palach

Premiéře filmu na LFŠ předcházelo promítnutí 35minutového filmu Zmatek (1968), který je dokumentem zachycujícím srpnovou okupaci. Nepříliš známé záběry od několika kameramanů dokázaly i při krátké stopáži postihnout nálady a pocity onoho osudového léta. O to silnější pak byl kontrast s hraným filmem, který selhal v každém ohledu. Skromná výprava dává vědět, že peněz nebylo mnoho, avšak i s tím se dá pracovat. Problémem je, že všichni na plátně vypadají, jak kdyby právě vyšli z kadeřnictví a schůzky se stylistou. I sovětští vojáci mají po dlouhé cestě nažehlené uniformy./// Vyprávěním se snaží režisér přiblížit Palacha, který byl zkrátka běžný student, jenž randil, četl a kterého máma peskovala, že si neuklidil pokoj. Nedaří se však vůbec přiblížit vnitřní pochody, které k činu vedly. Palach žádné podrobné vysvětlení nezanechal a dodnes jeho rozhodnutí mnozí nejen nechápou, ale i odsuzují, neboť vnímají sebevraždu jako zbabělost. Ať už je váš postoj jakýkoli, faktem je, že coby diváci sledujeme jen sérii doslovných či zcela návodných scén. Tu jde Palach do kina na grotesku a někdo v ní hoří, poté si čte, jak se upálil mnich. Nic z toho nemá základ v historických pramenech, ale o to nejde, byť se scenáristka snažila vycházet z faktů. Vedlejší linie jsou neuzavřené, a působí tak odbytě. Palach je v podání Zavadila neskutečně topornou postavou, která nemluví, ale deklamuje. Ostatní herci byli očividně vedeni stejně, takže jen koženě prohlašují, co si myslí, a nápadně nás informují o různých historických souvislostech. Scény ve Francii jsou neskutečnou křečí a nejsou jediné. Sedláčkovi jako vypravěči schází rafinovanost, byť se mu nedá upřít, že poslední sekvence, ve které se příliš nemluví, je velmi silná. [LFŠ] (25.09.2018)

To, co zdánlivě chybělo v Hořícím keři, se snaží doplnit Sedláček. Nicméně náhodným obrazům ze života Jana Palacha se skutečně nedaří nabídnout ani hypotézu, natož konkrétní odpověď na tu základní otázku, proč se to zlomilo právě v něm. Osobně bych spíše uvítala filmy o jiných pochodních, například o Ryszardu Siwiecovi. (09.05.2022)

Velmi průměrné. Po stránce režijní film vypadá minimálně o deset let starší, maximální tvůrčí rutina a vyprávění ve stylu jedna bába povídala plus klasické Sedláčkovy kontrasty, kterým rozumí zřejmě jen on sám. Přitom bylo vše jak na zlatém podnose. Herecky výborné, Bydžovská jako by věděla, do čeho a s kým šla, a snažila se sama vše zachraňovat, i když jí ostatní velmi zdatně doplňovali, včetně skvělého Zavadila, byla určitě nejlepší. Atmosféra taky velmi slušná, chvílemi lze dokonce mluvit o silném dramatu a vypjatých scénách, nicméně dvě hodiny vyprávění k pochopení Palachova činu, nebo dokonce jeho osoby, nestačily. Závěr mi přišel skoro až zpackaný a skutečně narychlo odbytý, jako by si režisér najednou vzpomněl, proč se o tom Honzovi dodnes tolik mluví. Jeho čin vypadá v tomto filmu velmi nerozvážně, v nejhorším případě dokonce nesmyslně, když bych chtěl být zlý, což nechci. Doufal jsem v žánr psychologický, který zde sice není uveden, ale naděje ve mně byla, doufal jsem v odvážnou režii a silné sugestivní vyprávění, doufal jsem v pořádný, kvalitní film. Škoda, že se tématu nechopil někdo jiný. [Kino Citadela - Litvínov]. (21.08.2018)

Civilnost Jana Palacha mě seděla lépe než pompéznost Baarové a Masaryka. Atmosféra doby zachycena bez patosu. Rozhodně plusem byl výběr hlavní role. Viktor Zavadil jako Jan Palach je za jedna. Na plný počet to není z jednoho důvodu. Film je součet epizod, které jsou skvělé (vše po 1968) a jiné zavádějící. Nevím, proč vědět, že se malý Palach ztratil v lese anebo byl na brigádě někde v Kazachstánu. (28.01.2019)

Zatímco Agnieszka Holland mohla svůj Hořící keř opřít o poměrně kvalitní historické prameny, Robert Sedláček si takový luxus evidentně dovolit nemohl. Proto je výsledný portrét děravý a plochý. Nicméně i přesto, že o samotné postavě Jana Palacha Sedláček neřekne tolik, tím více toho dokáže sdělit o době, v které se film odehrává. (27.08.2018)