Jan Palach

Kdyby mi Jan Palach, coby Čechovi, nebyl tak blízký tématem, tak bych filmu vrazil tři hvězdy. Věřím, že pan Sedláček byl natolik precizní, že co se ve filmu děje týče, má vše založené na základě skutečností, které se dozvěděl, kde se dalo. Včetně samotné Palachovic rodiny. Nicméně jsem se chvílemi ztrácel v určitých momentech, které mi v kontextu celého filmu nedávaly smysl. Proč topil v té strouze to štěně? Proč tam byla ta milenka? Jsou to takové momenty, které příběhu a Palachovi samotnému nic moc nepřidají, protože se nijak nedovysvětlí a spíš to nasere. Prostředí, dobu a atmosféru tu nicméně režisér ztvárnil hodně věrně. Závěrečná scéna, na kterou divák čeká celý film, mi pak přišla poměrně rychlá a strohá, ale co u ní vlastně vymýšlet…Jan Palach je bezesporu zajímavý film. Skrývá v sobě mnoho myšlenek a ukazuje dobu, kterou bych nikdy nechtěl zažít. Komunisti vždycky byly svině, ale když to pak vidím ucelené ještě v televizi, je mi z toho hodně zle. Nechápu, kdo po tom všem dnešním komunistům opravňuje být součástí aktuální politické situace v naší zemi… (15.01.2019)

Ono se tak trochu jedná o demýtizaci Jana Palacha. Aureolu mučedníka a téměř světce nabourává Sedláček tím, že se nebojí vtisknou Palachovi do ruky půllitr a panáka a stejně tak mu nečiní problém strčit ho do postele s holkou. Jasně, tohle všechno kluci v jeho věku dělali stejně jako dnes, ale chlastající a souložící Palach je skoro to samé, jako močící Ježíš. Nicméně tenhle důraz na obyčejnou lidskou stránku je jedním z nejsilnějších aspektů celého filmu a divák má díky ní k hlavnímu hrdinovi blíž. Dalším plusem je postupné utahování společenských šroubů, které vyvrcholí věrně ztvárněnou letargií většiny národa, který volí raději teplo a smrádeček. V této situaci pak člověku přijde Palachův čin vlastně přirozený a Sedláčkovi slouží ke cti, že se to nesnažil opentlit nějakými patetickými žvásty. No a chvíle, které předcházely upálení, se mi asi nedlouho vryjí do paměti. Herecky bez výhrad a z neznámého Zavadila jsem byl nadšen. Naopak co mi nesedělo byl televizní formát. Alespoň mě to tak přišlo. Jasně, film se vlastně soustředí výhradně na osobu Palacha, který nesleze ze záběru, ale trošku rozmáchlejší zpracování by přeci jen neškodilo. Ale to je jen malá vada na kráse. 90% (18.01.2019)

Jan Palach neodpovedá na tú najzákladnejšiu otázku, totiž ako sa dokáže niekto, aj napriek známej motivácii, podpáliť. Lenže Jan Palach nemala byť psychologická štúdia, ale skôr štúdia doby, takže tento chladný popis udalostí a zobrazené vzťahy nejdú na dreň, ale skôr sú prostriedkom na zobrazenie celku miesta a doby. Ale možno je to celé o tom, že trpiaci človek nedáva na sebe toho veľa poznať a jeho vnútorné peklo nie je vyjadrené cez dialógy, ale proste iba jeho rečou tela a výrazi v tvári. A keďže vieme, ako sa to celé skončí, tak Palachove strohé chovanie za prejav jeho vnútorného prežívania považovať môžeme. (12.01.2019)

Silný příběh se syrovým a velmi autentickým vyobrazením okupace, navozující divákovi velmi nepříjemné pocity. Na jednu stranu pěkný životopisný film o normálním klukovi, který si žil svůj sen na univerzitě, na stranu druhou hrůzu nahánějící atmosféra, všudypřítomná beznaděj a bezpráví, které ho dohnaly k zoufalému činu, jež se zapsal do dějin naší země. Je potřeba si takovéto lidi připomínat a hlavně nebrat svobodu jako samozřejmost. PS: Skvělý výběr dobové hudby! (27.08.2018)

Velmi průměrné. Po stránce režijní film vypadá minimálně o deset let starší, maximální tvůrčí rutina a vyprávění ve stylu jedna bába povídala plus klasické Sedláčkovy kontrasty, kterým rozumí zřejmě jen on sám. Přitom bylo vše jak na zlatém podnose. Herecky výborné, Bydžovská jako by věděla, do čeho a s kým šla, a snažila se sama vše zachraňovat, i když jí ostatní velmi zdatně doplňovali, včetně skvělého Zavadila, byla určitě nejlepší. Atmosféra taky velmi slušná, chvílemi lze dokonce mluvit o silném dramatu a vypjatých scénách, nicméně dvě hodiny vyprávění k pochopení Palachova činu, nebo dokonce jeho osoby, nestačily. Závěr mi přišel skoro až zpackaný a skutečně narychlo odbytý, jako by si režisér najednou vzpomněl, proč se o tom Honzovi dodnes tolik mluví. Jeho čin vypadá v tomto filmu velmi nerozvážně, v nejhorším případě dokonce nesmyslně, když bych chtěl být zlý, což nechci. Doufal jsem v žánr psychologický, který zde sice není uveden, ale naděje ve mně byla, doufal jsem v odvážnou režii a silné sugestivní vyprávění, doufal jsem v pořádný, kvalitní film. Škoda, že se tématu nechopil někdo jiný. [Kino Citadela - Litvínov]. (21.08.2018)