Režie:
Robert SedláčekScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Jan ŠusterHudba:
Michal RatajHrají:
Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Kristína Kanátová, Jan Vondráček, Karel Jirák, Michal Balcar, Anna Stropnická, Gabriel Cohen (více)Obsahy(1)
Film pozoruje posledních několik měsíců života Jana Palacha. Pozoruje jej na základě dostupných faktických pramenů a zároveň přemýšlí, co tomu mladému muži táhlo hlavou. Jan Palach nikomu z blízkých o svém rozhodnutí dopředu neřekl. Ani nenaznačil, že by byl něčeho takového schopen. Ve filmu prochází vztahem se svou přítelkyní Helenkou, bouřlivým kolejním životem roku 1968, soužitím s mámou doma ve Všetatech, zažije studentské brigády v Kazachstánu a Francii, chodí do školy, pozoruje a mlčí. Stejně jako se od podzimu 68 mění veřejný život, ráz ulic i výrazy lidí, stává se něco s Janem. Jak to, že si ničeho nevšimla jeho dívka, máma, spolužáci? Ještě to ráno si Jan vzal od mámy svačinu, na koleji vtipkoval se spolubydlícím a před odchodem do města se vysprchoval. Kamera po celý film sleduje Janovu tvář a snaží se zachytit okamžiky rozhodnutí… (Cinemart)
(více)Recenze (391)
Nemůžu tu hodnotit samotný čin ani jedinečného Jana Palache, ale film jako takový. A omlouvám se, ale nijak nevybohučuje. Je to průměrný film naprůměrného člověka. Zasloužil by si o trošku víc i když herec Viktor Zavadil se mi líbil. ()
Po přečtení včera zveřejněného obsáhlého rozhovoru s Palachovým dlouholetým kamarádem panem Hamrem, kde vysvětluje, že Jan Palach byl extrémní rváč a sebetrýznitel, tak mě ten film naštval ještě o něco víc. ()
Mala to byť sonda do duše študákovej, aby sme pochopili, prečo spravil to, čo spravil a čo ho k tomu viedlo. Dobre. Prečo to ale točil rutinér bez štipky dramatickosti mi ostane záhadou. Film to nie je zlý. Z historického pohľadu veľmi dobre, efekty a triky sa tiež podarili. Len som sa tým Palachom nejak nevedel zosobniť. Celé to bolo nasnímane tak, aby divák nemal možnosť rozmýšľať a aby prijal tie tri - štyri body, ktorého ho mali akože ovplyvniť. Takže celkovo fajn, pozeratelné. 3 z 5 ()
Jsem hodně spokojeny, a ještě více mě potěšilo, že to tvůrci nepokazili. Na Jana Palacha jsem se začal těšit hned poté co jsem viděl trailer a říkal jsem si, že by to mohl být po dlouhé době zas kvalitní český film, za který bychom se nemuseli stydět ani v zahraničí. A totéž si myslím i po projekci. Robert Sedláček odvedl velmi dobrou práci a hezky nám prodal příběh. Sedláček nikam nespěchá, jeho režie je pomalejší, a dává nám prostor na seznámení s hrdiny a jejich motivacemi. A to více pak fungují konkrétní scény. Místy je film zbytečně pomalejší ale pak je to vykompenzováno parádní poslední půlhodinou. A zdálo se mi, že film klouže po povrchu a konkrétně u Palacha se mohlo jít více do hloubky. Po herecké stránce je to velmi dobré a já jsem hercům věřil. Viktor Zavadil předvádí parádní výkon, ze kterého pak místy i mrazilo zvláště, když víme co se stane. Zuzana Bydžovská tento typ rolí umí a dost se mi líbilo jak svou postavu prodala. Denisa Barešová podala zajímavý výkon a krásně podpořila Zavadila, a jejich společné scény jsou hodně silné. Film vizuálně vypadá velmi dobře a krásně se na něj i kouká. Líbilo se mi, že se koukneme i někam jinam a nejsme jen v Praze. Dost jsem ocenil hutnou atmosféru, a dopad některých scén(samotné upálení, topení štěňat, píseň Morituri te salutant nebo příjezd Rusů,). Jan Palach se jako film dost povedl, a já mám z něho dost radost. ()
Asi znovu mládnu nebo co, ale čekal jsem mnohem doslovnější a jednostrannější film. Jan Palach je překvapivě smířlivý a nekonfliktní. Kontraproduktivně ke snaze podat silnou výpověď je snad až cynický. Záběry na okupační vojska nejsou stěžejní, ani náležitě využité. Rusky mluvící postavy jsou vykresleny jako pohodáři, vojáci vystupují jako lidé poslouchající rozkazy a z hlediska děje jsou přinejhorším indiferentní. Sám Palach má do hrdiny daleko a minimálně za dvě scény si sympatie diváků nezíská. U té první jen kvůli jejich přecitlivělosti, ale i s tím musí režisér počítat. Symptomatický je výrok, že o odstranění socialismu přece nikomu nešlo. Scénář mimoděk připomíná, že hlavním cílem celé snahy byla reforma KSČ. Co se týče Pražského jara, tak zastávám hodně střízlivý pohled. Ovšem ten je vhodný do knih a dokumentů. Ve filmu chci vidět trochu subjektivity a vyhrocených situací. Kdyby scenáristka připsala nějakého krutého sovětského důstojníka pohrdajícího lidskými životy, nebo nějaké lidské hovado využívající situace, tak by ji taky hanba fackovat nemusela. Ale očividně se normalizace tak nějak stala a všichni byli jen oběti, nikdo viník. Emoce ve mě vzbudila jen na efekt natočená závěrečná scéna a kupodivu excelentní titulky. Takovou sílu měl mít celý film. ()
Klasický Sedláček. Spousta strojených, až knižních, nepřirozených dialogů, (zde je na vině tedy hlavně scénáristka Eva Kantůrková) a typická Sedláčkovská emoční prázdnota, odlidštěnost a nuda. Bez jakékoli pořádné umělecké formy, silných záběrů, či dobré hudby. Vypadá to jako dvouhodinový díl Českého století. Nevím, jestli někdy Robert Sedláček neuvažoval třeba o dokumentaristice namísto točení dramat, či seriálů, ale domnívám se, že u dokumentů by se našel. Tam jde totiž o fakta a méně o emoce a skoro vůbec tam není zapotřebí umělecká forma. Sedláček, popř. Kantůrková, nechtějí vyprávět příběh, nechtějí diváka šokovat, uchvátit, rozesmát, rozplakat, oni chtějí jen suše popisovat a k tomu se nejlépe hodí dokumenty. Tam si myslím, že by měl Sedláček úspěch. Jako celovečerní snímek, který byl nota bene v kinech, je Jan Palach sotva průměrným filmem. Nechápu, proč za ta léta ČT ještě nekoupila od HBO Hořící keř, zvlášť, když od upálení Jana Palacha letos uplyne padesát let. Sedláčkův snímek totiž nedosahuje ani dvaceti procent kvality minisérie Agnieszky Holland a to v žádném ohledu. ()
Asi poslední 15 minut je bezesporu hlavním tahačem tohoto snímku, ale zbytek snímků je neosobní vata, kterou se musíme prokousat. Nechci jít proti dějinám, ale šlo to určitě udělat více hřejivěji. Jinak Viktor, který byl spolužák ze základky si to malinko prkenně a šablonovitě celkem dával. ()
ODPUST MI TO JENDA ()
Vhled do Palachova světa, jeho myšlenek a věcí, které ho mohly tvářit a nasměřovat v jeho rozhodnutí. Pojetí víceméně televizní, ale informačně poměrně stojící na skutečných základech. ()
Silně intimní a vyrovnaný film. Jednoduše odvyprávěný, tak aby hezky všechno zapadalo do sebe. Jak hledím i na hodnocení lidí, tak v celku podceňovaný film. Oproti Tomanovi jde jednoznačně o lépe vyprávěný příběh, se skvěle pojatou situací oné době v podstatě pro blbečky, ale přesto velmi dobře. Obecně vzato jde o dílo, které si nebralo servítky a nedělalo kolem všeho zbytečnou omáčku. Přesně udělané tak, aby jsme si vytvořilo k Palachovi více než přátelský vztah a soucit přijde nějak sám. Nebo spíše ani nepřijde. Protože spolu s ním ani nelitujete. Jednoduše, skvělé. ()
Přišlo mi to takové upachtěné, zdlouhavé, zbytečně natahované a vlastně nic neříkající. Podle mě se dalo z toho vytěžit mnohem víc a mnohem lépe. Hlavně bych to nekončil upálením, ale možná bych tím začal. Protože dny a měsíce po upáleni byly (podle mě) důležitější, než ty před tím. ()
Postava Honzíka, je zaujímavá. Výber herca parádny. Ale, ... celý ten film mi neprišiel nejako extra výnimočný. Film skôr do telky, nie kina. ()
Robert Sedláček to jistě myslí dobře.--------- Výsledný film je však podivným paskvilem. Jako by Parlamentní listy dostaly lidskou tvář (IMHO). ()
Ja som s takto poňatým životopisom spokojný. Má to atmosféru, má to spád aj keď vieme záver, niekoľko zaujímavých lokácií aj v zahraničí a dobrú výpravu. Hlavne v jednej scéne z pražskej ulice so všemožnými vozidlami vrátane električky. Palacha film neglorifikuje, nezobrazuje ako dokonalého človeka, ale človeka s chybami, a nielen jednou. Motív ohňa sa prelína celým filmom, a pred koncom dokonca porovnanie so smrťou Ježiša. Záver je neúprosný a zostane mi pred očami ešte nejaký čas po skončení filmu. –––– Když v společnosti něco nefunguje, mladí se musej ozvat. Mladí se musej ozvat jako první. –––– Není právě proto, že lidi nic nedělají, čas něco udělat? Udělat něco, s čím nikdo nepočítá? ()
Další zbytečný a nudný český film, který na diváka nepřenese špetku emocí. Vizuálně televizní a ne hodné kino projekce. Tragický doslovný scénář, jakoby jakási Eva Kantůrková vytáhla přímo z wikipedie. A Sedláček pak vše stejně neinvenčně zrežíroval. Já jsem dvě hodiny trpěl a zbytečně čekal o čem tedy film vlastně bude až jsem ne zcela překvapivě zjistil, že je o ničem. A tak jsem se nemohl dočkat závěru, až konečně Palach škrtne sirkou a ukončí svoje i moje vnitřní trápení. 4/10 ()
Mimořádné svým zobrazením doby - castingem, výpravou, dialogy...Zuzana Bydžovská a Jan Vondráček (oba výborní) jako jediné známé tváře, jinak neznámí herci, kde není slabého místa (a ono to jde, že jo), z nichž vyniká kromě Viktora Zavadila naprosto excelentní Jiří Zapletal jako Josef Smrkovský. Palachův čin je mi po shlédnutí filmu o něco srozumitelnější, i když asi stále ne pochopitelný. Je jen škoda, že si český film vybudoval hlavně v nultých letech tak šílenou pověst, že pokud se objeví něco podobně zdařilého (a není to zdaleka jediný případ!), projde to takřka nepovšimnuto až na smetiště filmových dějin, Český film se zvedá, měli byste to s ním tu a tam zase (bez předsudku, že to beztak zase bude hrozný) zkusit, možná budete překvapeni. ()
S timhle je vždycky problém - silný téma v rozporuplnym zpracování. Spousta lidí řiká, že to mělo ukázat tu apatii, stísněnost, bezvýchodnost...já si prostě myslim, že ten scénář neni dobrej. Že to moc nefunguje jako vyprávění (je to hrozně lineární, divně propojený scény). Že to nevyužilo možnost ukázat spoustu dramatických událostí tý doby (Tvl 1968? "Rusáci", studentský stávky, demonstrace, fízlové...ta naše věčná náznakovost - nejde jen o akci/tanky/střílení -> za mě prostě nevyužitej potenciál). Že ty ostatní postavy měly mít větší smysl pro příběh (např. epizoda milenky, která neni zajímavá ani sama o sobě). Že při tom všem, co tam chybělo, to mělo vražednejch 124 minut. Dobře zpracovanej byl ten jeho vztah s mámou a pak pár solitérních scén. Těm samozřejmě kraluje závěrečný upalování, který mi přijde hustý už od kupování benzinu. PS: Za mě jich samozřejmě každej den pověsit aspoň třicet. (65%) ()
jsem celej žhavej.. - Jan Palach; 1968; kolorizované ()
Popisek v TV programu: Koprodukční film o studentovi a jeho heroickém činu. No ty pyčo, tak ono už to z protestantské sebevraždy upgradovalo na heroický čin?!!! Já si pod takovým výrazem představuju, že obětuje svůj život, aby zachránil jiné, nebo když už - že si alespoň stoupne před jedoucí ruský tank, neustopí a ten ho přejede... ale že někomu mrdne v hlavičce, poleje se benzínem a zapálí? Jaká je přesná definice rozdílu mezi kteroukoliv jinou protestní sebevraždou a tímto? Komu pomohl, koho zachránil? Ten přístup veřejnosti k tomuto činu po letech je komický - Pro komouše byl Palach pomatenec a běda, jak by ho někdo nazval hrdinou. Pro havloidy je Palach hrdina a běda, jak by ho někdo nazval pomatencem. Stejná masírka, jen změna stran. Fakt si představte tu absurditu v praxi: Dva lidi stojí na střeše, jeden řekne: "Nemiluje mě." a skočí, druhý řekne: "Protestuji proti okupaci" a skočí taky (ale v duchu si také myslí "nemiluje mě", protože to je jedna z možných variant Palachova činu). Na zemi dvě rozpláclé mrtvoly. Jedna psychicky labilní bezejmenná, druhá národní geroj. Jo, až takhle absurdní to je. ()
Totální symfonie a plivanec do ksichtu všem omezeným českým filmům. Nechápu, kde to Sedláček vzal. Je to jak film z absolutně jiné dimenze. Citlivý, vyprávějící v jemných náznacích, nedořečený. Ve spoustě pasáží jen kroutíte hlavou a říkáte si, jak strašnými drobnostmi dokáže Sedláček předat nějaký pocit, vykreslit změnu nebo letargii. Palacha nezneužívá, ale naopak nám naplno dá možnost proniknout do jeho života. Nemoralizuje, jen prostě ukazuje, že i po obyčejném studentovi filozofické fakulty mohou být pojmenována náměstí. Z jednotlivých střípků skládá zdrcující mozaiku, kterou budete muset ještě dlouhou rozdýchávat. Samozřejmě to není film bez chyb, například hudba někdy až příliš tlačí na pilu, nejlepší je podle mě v momentech, kdy naopak jen jemně zvyšuje napětí. Nicméně takhle sebejistému filmu odpustíte i těch pár zaváhání. ()
Reklama