Já, Tonya

Tohle mohlo dopadnout jako klasický průměrný životopisný film, ale Rogersův inovativní scénář s pohledy všech postav a jejich zásahy do vypravování, to dost vytahuje. Občas to trochu kazí snaha diváka bavit v momentech, kdy se to tam tolik nehodí. Margot Robbie se snaží a dost evidentně jí jde o nějakou tu cenu, což jí přeju, ale přestože je to silný výkon, pořád to není takový, ze kterého si sednete do kolen. (Allison Janney ji občas zastiňuje). (06.01.2018)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů roku a to z několika důvodů. Velmi svěže a neortodoxně podaný životní příběh Tonyi Harding, který v rukou jiných tvůrců mohl skončit jako další nudné biografické drama s dojemným koncem. Gillespie s pomocí skvělého scénáře ze scén domácího násilí, emocionálního týrání a životního neúspěchu dělají v podstatě černou komedii, která ale nikdy neztratí pojem o tom, jak těžké to Tonya měla, a jak daleko došla. Její příběh možná nemá nejšťastnější konec, ale při pohledu na to jaké imbecily měla kolem sebe, je s podivem, že to přece jen pro ni skončilo takhle. Margot Robbie si tenhle projekt vzala na starost a do svého výkonu dala všechno. Svět se k Tonyi zachoval nespravedlivě, ale ona určitě ne. (29.12.2017)

Vzhledem k tomu, co se kolem Hardingové dělo, mohlo se jednat o hodně depresivní a nepříjemné drama. Tvůrci to naštěstí pojali jinak a vznikl z toho snad nejvtipnější film roku, který sice tempo neudrží až do konce, (kde se zcela logicky začnou odehrávat ty nejdramatičtější situace a úpadky všech zúčastněných) ale po většinu času výborně baví a překvapuje spoustou výborných nápadů, hlavně co se týká využití dobových, hudebních pecek. (12.08.2018)

Jakkoli herci excelují, hlavní hvězdou je režisér Gillespie - ten dokázal poskládat bujarý příběh, v němž některé motivace nelze úplně pochopit a v závěru není pro morální ošklivost všech aktérů moc komu fandit, tak energickým a soudržným způsobem, jak to uměl ve svých nejlepších dílech třeba i Martin Scorsese. Nevzpomínám si na jiný snímek, kde by mě retrospektivní schéma doplněné zúčastněnými vypravěči tak bavilo, navíc doplněno "soderberghovskými" vsuvkami v podobě výrazného soundtracku, na němž je inscenace mnoha scén závislá, nebo náhlými časovými úskoky ve prospěch údernějšího vypointování. Pod přívalem skvělých nápadů a zajímavých (byť většinou svinských) postav nakonec opravdu skoro nevadí, že by to sneslo kratší stopáž a silněji vygradované vedlejší linie. Vítané provětrání stereotypních akademických vitrín, škoda že i na Margot se nedostalo.. (27.02.2019)

Na film jsem se dlouho těšil. Byla to chyba, po těšení přichází zklamání, to se u Tonyi bohužel dostavilo. Rozhodně ne z herců: Allison Janney je jako bezcitná mrcha dokonalá a Oscara má jistého, Margot Robbie zdatně sekunduje a coby držkatá buranka taky válí. Ve scéně, kdy sama krasobruslařskou soupeřku tluče holí a pak se podívá do kamery, nejde si nevzpomenout na její úchvatnou Harley Quinn. Ani slabošsky idiotský manžel Sebastian Stan nebo tlučhuba Paul Walter Hauser nezaostávají. Už vůbec nemluvím o kameře a střihu, zvlášť scén na ledě, namaskování přelomu osmdesátek a devadesátek taky nemá chybu. Tak v čem je problém? Ve scénáři. Při vší úctě k Tonye Hardingové, její příběh na dvě hodiny prostě není, není tak moc zajímavý. Minimálně půlhodinu ubrat, to by byl dobrý první krok. Scénář totiž psal Steven Rogers, co se podepsal pod romanťárny Kate a Leopold nebo P.S. Miluji tě. A co bylo jejich hlavním problémem? Ano, utahanost. Změny z pseudodokumentu do hraných sekvencí by mi nevadily, promluvy do kamery v rámci hraných pasáží už trochu jo. Škoda, no. Já, Tonya není špatný film. Jen měl mít jiného režiséra a scenáristu, aby byl opravdu dobrý. Dvě hodiny redneckských exhibic a vzájemné svalování viny na druhé je příliš mnoho. (01.03.2018)