Armageddon

No docela by mne zajimalo, proč Ben Affleck si do vesmírného vozidla jménem pasovec vzal Lva a "Medvěda" tedy z něj udělal pěkný zvěřinec. Zase ruská oprava je ruská oprava. No much to má víc než moc, ale je to dobrá oddechovka, i když momunentalní. A písnička od Chantal Kreviazuk - Leaving On A Jet Plane je půvabná, minimalně jako zpěvačka sama!;-) (25.10.2008)

Než se začne odpočítávat start spásného letu, má i scénář ten správný drajv, který spolu s efektní klipovitou (a bohužel repetivní) Bayovou režií vytváří příjemný popcorňák. Pak příjde příbehová bezradnost a tupé vršení rádoby strhujících situací ve stylu "už zas se něco pokazilo" a z plátna pokoutně vystrkuje růžky paní nuda. (15.03.2008)

Michael Bay si poprvé výrazněji pohrává s americkým vlastenectvím dohnaném až do krajních mezí. Ti, co dovedou číst mezi řádky, chápou, že si z něj ve skutečnosti dělá legraci. Každopádně pro někoho nesnesitelné, pro jiné velmi zábavné. Rozhodně je Armageddon opět skvělou akční jízdou, jak jí máme u Baye rádi. Potvrzuje, že je nejtalentovanějším akčním režisérem, jeho styl je zkrátka nezaměnitelný. (08.06.2002)

Mejbí jů vana klouz maj ajz, bat aj vana oupn jór héd jůzing sam ríly big gan, Majkl. Update 11.8.2007: Dnes to zase božský Bruce dokázal. Ale tentokrát, tentokrát měli teda všichni namále :)). Tak jsem si zrovna říkal, že jsem byl v hodnocení možná až příliš krutý, ale závěr filmu mě utvrdil. Mě prostě nikdo nenamluví, že to Bay s tím patetickým patriotismem nemyslí vážně. (19.05.2006)

Testosteron napumpovaný na maximum, stejně jako všudypřítomné americké vlastenectví. Všechno je to tak sebevědomé, že prostě u těch bezobsažných scén nelze, než držet palce. Hlavně, když jsou tak výborně řemeslně zvládnuté. Divák začíná ucvrkávat hned u úvodních destrukčních orgií, následně začne na prstech obou rukou počítat jednotlivé herecké hvězdy, brzy si k nim najde cestu, pak si bude užívat výbornou hudbu nebo dokonalé kamerové filtry, jen škoda, že ty svižně natočené sekvence tak trochu brzdí přemrštěná stopáž a zejména v druhé polovině několik scén, které šly hravě prostříhat. Když pak začnou scénáristé, kteří dávají postavám do úst místy neuvěřitelné „perly“, házet našim hrdinům klacky pod nohy, jen aby cestu k heroickému americkému vítězství ještě víc podpořili a zdramatizovali, lehce to zamrzí. Jinak jsme nicméně tuhle adrenalinovou jízdu a po Skále druhého nejlepšího Michaela Baye na střední škole sjížděli co půlrok. A pořád jsme ty palce drželi. Božská zábava. Kdo nechce (filmoví i životní teoretici nechť se nechají poučit o tom, jak mají vypadat pravé filmové emoce), ať jde klidně pozorovat mravence nesoucího kousek stébla nebo západ slunce. Stejně nebude tak vymazlený jako u Baye a Bruckheimera. (31.05.2015)