Děrsu Uzala

Na dialogy skoupé putování sibiřskou tajgou. Prakticky jen v pomalých obrazech se odehrávající příběh nerovného přátelství. Kontrast civilizace, představujícího kapitána a naivního Uzaly, ctící z generace na generaci předávanou moudrost předků. Metafora civilizace ničící (jakkoliv nevědomky) přírodu jen pouhým svým kontaktem, pouhou snahou divočinu trochu zkulturnit a přizpůsobit ji modernímu životu. (29.12.2010)

Velice pěkný film určený převážně pro milovníky přírody, kterým nevadí pomalé vyprávění příběhu. Tato podívaná se totiž táhne rychlostí amerických turistů do prudkého kopce a je z ní cítit každá minuta její bezmála dvou a půl hodinové stopáže. Film je plný dlouhých záběrů, ve kterých se nic neděje a spousta ne zrovna záživných ale dlouhých dialogů. To mi ale nebrání v tom dát filmu vysoké hodnocení, protože má nesporné kvality, které jsou znát především při krásných záběrech na krajinu, která je střídavě nemilosrdně pustá i neprodyšně zarostlá. Zároveň bych neměl opomenout i velice dobré herecké obsazení v němž exceluje převážně hlavní hrdina, který je nejen sympatický ale i neskutečně uvěřitelný. Pokud dáte tomuto dílu šanci, odmění se vám nevšedním zážitkem. (10.07.2009)

Další film, který jen potvrzuje Kurosawovu genialitu. opět je ze zcela odlišného žánrového soudku a opět se rovná o velkou záležitost. Silně působivé je už jen prostředí ve kterém se film odehrává, kraijna tajgy je překrásná. Další impozantním prvkem je samotný lovec Děrsu Usala a jeho mentalita. Fiml je překrásný, Kurosawa zde popírá tvrzení, že se nenaučil točit barevné filmy. Konec filmu je krásně nepateticky a nesentimetálně dojemný. (06.11.2006)

Velice lidský příběh plný moudrosti, lásky k přírodě, tolerance a přívětivosti. Děrsu Uzala je jakousi studnicí vyjmenovaných ctností a strašně příjemně se jeho příběh sleduje. Až do střelby po tygrovi měl Kurosawův snímek tu vlastnost, že na mě působil velmi pozitivně. Poté se však příběh dostává do smutné a dojemné roviny, jež je působivou a nezapomenutelnou tečkou za uplynulými minutami filmu. Nádherné scenérie a příjemná hudba dotváří jedinečný dojem z tohoto dobrodružného dramatu, kterému dávám bez zaváhání 5*. Děrsu Uzala v sobě nese nesmírnou hloubku, jež musí pozornému divákovi proniknout pod kůži. Scény jako bylo spěšné sekání trávy, setkání kapitána s přítelem v roce 1907, střelba na láhev a později na jelena či soužení sibiřského lovce ve městě, si budu velmi dlouho pamatovat. Jedinou moji výtkou je, že nikdy nemáme příležitost pořádně zblízka spatřit tváře postav. (07.04.2011)

Babajanovu verziu o Dersuovi Uzalovi z roku 1961 som síce vôbec nevidel, ale i napriek tomu si dovolím tvrdiť, že sa zrovna tej Kurosawovej z roku 1975 za žiadnych okolností nevyrovná, nepriblíži a ani nedorovná, až tak som z nej neuveriteľne nadšený, že ani v podstate sám neviem, či je to najmä vďaka tej samotnej, drsnej prírode, ďalej, povedzme sympatickým postavám, či dokonca i samotnému spracovaniu (nakrúteniu), alebo skrátka z každého rožku trošku, keďže som mohol obdivovať všetky tieto filmové zložky od samého začiatku až vari po samý koniec, keď som predsa ostal trochu smutným a zarazeným divákom, a to nielen z toho dôvodu, akej informácie sa mi dostalo následne do uší, ale vlastne už na samom začiatku som bol toho priamym svedkom, čo protagonista na konci len podtrhol. A niekde medzi tým sa náramným spôsobom rozprestieral tento nadčasový, skutočný príbeh, pojednávajúci o prieskumníkovi a lovcovi, z ktorých sa stali, vskutku naprosto nerozluční priatelia - niekedy začiatkom 20. storočia vo východosibírskej tajge, kde na seba po prvýkrát natrafili. Apropo, aj bez priamej účasti Toširóa Mifuneho (dvorného herca prechádzajúcich "kurosawoviek"), sa stále jedná o majstrovské, umelecké dielo, jedno z najlepších, aké počas svojej kariéry nakrútil, aj keď možno teraz trochu viacej preháňam, no podotýkam, že v tomto prípade ide predovšetkým o náročnosť ako takú, čiže podľa mňa film nie je určený pre dnešné zjednodušené publikum, chce to v prvom rade vnímavejších a trpezlivejších divákov, akých v súčasnosti bohužiaľ príliš veľa nie je, ktorí sa totižto správajú, ako nejakí, maximálne nevychovaní diviaci! Treba si všímať najskôr kultivovaného diváka, a až potom akéhosi diviaka, a je to mimochodom poriadny rozdiel. (14.12.2022)