Kapitán

Velmi zajímavý příběh, jenž je dokonce založen na skutečných událostech u sklonku druhé světové války. Film je velmi silný, s některými scény v lágru jsem měl problém-ano, i prostých vojáků wehrmachtu bojujících na straně zla mi bylo líto, když se tváří v tvář setkali s sadistickým mladým "kapitánem", kterému divák přeje na konci filmu spravedlivý osud. Film kazí velice nevhodně dobraná hudba a některé zpomalené "bullet-timy", proto nedávám plný počet. (04.09.2021)

"Takže vy ste desiatnik??" Krásna vojnová lahôdka, ktorá prišla ako blesk z jasného neba. Nemci posledné roky sebareflexne natáčajú realistické vojnové filmy bez príkras, presne tak ako sme kedysi za komunistov o tom snívali. Vtedy bol kvalitný vojnový film vzácnosť, drtivá väčšina filmov bola natočená podľa šablony Nemec-vrah , Rus- hrdina...V tomto výbornom filme sa nám predstaví pestrá paleta rôznych pováh, tak ako to aj v skutočnom živote chodí. Trochu som sa pousmial, keď až po 24 minútach nabehol v doprovode zaujímavej hudby názov filmu "Der Hauptmann". Netradičné, ale veľmi efektívne. Nespomínam si, ale myslím, že som doteraz v žiadnom filme nevidel rozoberať tému zabíjanie nemeckých zajatcov Nemcami...Čiernobiela farba filmu neskutočne sedí, jeden farebný záber sa objaví až v samom závere. Divák si od hlavnej postavy drží odstup, čo je logické, keďže robí svinstvá, ale na druhej strane je v napätí, pretože čakáte kedy ho niekto alebo niečo prezradí...Je trochu škoda, že nám režisér neponúkol záver tak ako sa skutočne stal. Ten filmový záver je fajn, ale radšej by som videl v závere jeho popravu. Po skončení filmu ešte chvíľu vydržte, nasledujú pomerne veľmi originálne titulky s výbornou scénou jazdy filmových prestaviteľov dnešným moderným mestom. 100%. (17.09.2018)

Na otázku, ako si predstavujem dokonalý film o druhej svetovej vojne mimo frontovej línie, bez dlhšieho váhania odpovedám – Der Hauptmann. Tretia ríša na sklonku vojny v čiernobielej vízii zúfalstva a beznádeje režiséra Roberta Schwentkeho, ktorý sa konečne po prvý raz autorsky prebudil a precitol. Herecký výkon Maxa Hubachera, z ktorého mrazí, spustošený bezprávny nemecký vidiek plný rabovania a vrážd, celok podtrhnutý chladivou zimou a monštruóznym, industriálne znejúcim, ba až desivým hudobným podkresom Martina Todsharowa. Aby toho nebolo málo, v snímke absentuje akýkoľvek mizerný herecký výkon, všetci do jedného si idú svoju vlastnú ligu a z prejavov/prednesov je cítiť autoritu. Po rovných 100 minútach však prichádza zlom, kedy sa zo sledovaného stáva úplne iný film (myslené v zlom, podotýkam), čo ale pri zostávajúcej dĺžke stopáže až tak moc nevadí, aj keď je z nej (aspoň u mňa) cítiť nejasnosť a pomerne slabé uchopenie deja v porovnaní s tým, čo sme videli doteraz. Tých posledných pár minút ale môžem seriózne oželieť... ♪♫ (14.9.2018) (9.1.2019) (17.12.2020) (7.4.2022) (13.12.2022) (25.11.2023, vďaka Grco za big screen x) (27.11.2023) (07.04.2022)

Nějak nechápu, jak se Schwentke po těch únavně nevybočujících hollywoodských blivajzech dokázal nakopnout k takhle radikální tmě. Der Hauptmann není oproti očekávání ironická satira o zlámané společnosti či klasickým 'agent v utajení' thrillerem, ale neúprosnou a místy až surreálnou studií o přijímání rolí a destruktivních důsledků lidových hierarchií. Vyústění v tom, že rachtající byrokratická mašinérie nacismu byla stále lepší variantou než lidové soudy, které v rámci oné ideologie dokázaly pracovat efektivněji, ale o to s hrůznějšími výsledky, jde hodně proti srsti současnému trendu vyzdvihování přirozené lidské inteligence a hodnot individualismu navzdory nespravedlivým zlým systémům. Zároveň se opírá o výborné kompozice a velmi kontrastní černobílou kameru (čím větší tma ve vaší místnosti, tím více z filmu uvidíte), která film posouvá k nepohodlnému pocitu známého z neuchopitelných hororů či nočních můr. "Všichni jste byli povýšeni. Vezměte si od mrtvých nové uniformy a seřaďte se do řady." (20.06.2022)

V rukou schopnějšího režiséra, který by netrpěl žánrovou nerozhodností, to mohla být skutečně černá komedie, alegorie nebo daleko drásavější a niternější studie lidského charakteru, kdy i nejmenší lidskou (nebo tím spíše) dušičku pohltí opojná síla propůjčené moci. Schwentke si, mám dojem, bere od každého trochu a výsledkem je nekoherentní spleť na sebe navazujících scén, přičemž vrcholem nezdaru se zdá závěrečná nepřesvědčivá pasáž korunovaná titulky. Na druhou stranu je dobře, že takové filmy v Německu vznikají a navíc v černobílém hávu. Je to rozhodně vítaná změna oproti vyloženě chabým R.I.P.D. a té dystopické srandě pro puberťáky. (21.01.2019)