Kapitán

Hauptmann je přesně takový, jaký jsem si ho představoval. Znepokojující kapitolou v závěrečném dění 2. sv. války, která velmi autenticky prezentuje náturu jak vysoce postavených důstojníků tak řadových vojínů. Proslulý německý ordnung se hroutí, morálka upadá a na povrch vyplouvají dodatečné zvrácené rozkazy a nařízení. Němci bezskrupulózním způsobem natočili ve věrohodném světle svou vlastní historii. V tomto případě není moc prostoru pro hledání chyb. 80% (23.06.2019)

Zřejmě nejbrutálnější sebekritika německých filmařů vůči jejich národnímu odkazu – druhé světové válce. A natočeno tak dobře, že jsem měl co dělat, abych našel nějaké negativum. Robert Schwentke je evidentně profík každým coulem. Po umělecké stránce to pojal černobílou formou s tak dobrou kamerou, že dlouho jsem lepší neviděl. Atmosféra je taková, že by se dala krájet a chvílemi jsem měl i pocit, že dialogy tu okopčili od Tarantina. Ta scéna u toho sedláka, kde si mladej kapitán Willi Herold vytváří speciální rotu, nebyla za pět, ale rovnou za šest hvězd. Příběhově to bylo pojato spíše komornější formou, ale vlastně to bohatě stačilo. Neuvěřitelná cesta Williho od řadového vojína po kapitána byla tak bleskurychlá, že jsem minutu, co minutu zíral, co jedna nalezená uniforma dokáže s jedním vojákem na sklonku války. To, že je vše podle pravdy jen utvrzuje fakt, že válka rozevře skryté lidské vlastnosti dokořán a ukáže, co se v lidské bytosti vůbec skrývá. Ač by to nikdo z nás nedokázal připustit, natož pak pochopit. Kapitán je neuvěřitelný film. Kvalitní filmařina, skvělý námět a kopa brilantních nápadů vč. samotné závěrečné scény nebo jediného barevného záběru dokázala, že se jedná o jeden z nejlepších válečných filmů posledních let, co jsem měl možnost vidět. (29.01.2019)

Režisér RED, R.I.P.D. alebo pokračovaní Rezistencie sa pokúsil o art a nedopadlo to najlepšie. Kruto nevyužitý potenciál a obrovský bordel. Mohla to byť strhujúca štúdia charakteru, veľmi (ale fakt, že veľmi, veľmi) čierna komédia alebo napínavý thriller s obrovským presahom. Takto je to zlepenec štýlovo nesúrodých scén rozprávajúcich fascinujúci a strašideľný príbeh. Veľmi rád by som to videl v rukách niekoho šikovnejšieho. 5/10 (23.06.2018)

Všichni si plně vybavíme snímek 'C. a k. polní maršálek' (1930), [jak známo, vedle české verze vznikla i německá], ve kterém se Vlasta Burian ve své roli oblékl důstojnickou uniformu a začal dělat pořádek. Tento německý snímek je v podstatě to samé, jen s katastrofickým dopadem brutalismu. Pronásledovaný mladý německý voják na sklonku druhé světové války náhodně nalezne odstavené auto s důstojnickou uniformou kapitána, kterou si oblékne a přesně po vzoru Vlasty Buriana si hraje na mocného, když se tu náhle objeví voják jiný. Identitu kapitána tak okamžitě vezme za své a začnou se dít věci. "Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka...", zpívali kdysi si Werich s Voskovcem a jak je opět vidět, něco na tom skutečně je. Německý snímek plně střílí do vlastních řad ukazující urputnou krutost a fanatismus fašistického idealismu.  Aby to nebylo zase tak jednoduché, poukazuje se i na fakt, že i tady platila určitá pravidla. Snímek je záměrně natočený černobíle, avšak jako překvapení tu přeci jen jeden barevný záběr máme, jehož smysl je jasný. Záměrně je však použít i doslova groteskní styl poukazující právě na absurditu všeho dění. Příběh, odehrávající se v zajateckém táboře německých dezertérů, je zřejmě staven na skutečných událostech, které v takovémto zpracování mají tak nedozírnou sílu, že se mnohým slabším povahám musí z toho snad i žaludek zvedat. Po technické stránce je každá scéna natočena precizně a na vysoké úrovni. Jestli se pojatou hrůzou a násilím tento vcelku odvážný počin zařadí vedle slavného snímku Stevena Spielberga 'Schindlerův seznam' (1993) už zůstává na samotných divácích. Potenciál však k tomu má. (27.04.2020)

V rukou schopnějšího režiséra, který by netrpěl žánrovou nerozhodností, to mohla být skutečně černá komedie, alegorie nebo daleko drásavější a niternější studie lidského charakteru, kdy i nejmenší lidskou (nebo tím spíše) dušičku pohltí opojná síla propůjčené moci. Schwentke si, mám dojem, bere od každého trochu a výsledkem je nekoherentní spleť na sebe navazujících scén, přičemž vrcholem nezdaru se zdá závěrečná nepřesvědčivá pasáž korunovaná titulky. Na druhou stranu je dobře, že takové filmy v Německu vznikají a navíc v černobílém hávu. Je to rozhodně vítaná změna oproti vyloženě chabým R.I.P.D. a té dystopické srandě pro puberťáky. (21.01.2019)