Deštivý den v New Yorku

Při sledování Deštivého dne v New Yorku jsem si připadal jako při návštěvě těžce nemocného přítele v nemocnici. Překotně vyprávějící starý pán se ztotožňuje s těmi, jimž patří svět, který opouští. Nereálné a úděsně obsazené postavy, žijící mimo čas, nepravědpodobný a nesoudržný příběh, spíše snůška víceméně vtipných anekdot, zkratkovitost, pathos, rychlý spád, happy end. Přesto mi ty chvíle v obrazech zcela lhostejných k realitě a odevzdaných oprávněně dětinskému snění přišly vzácné. Hezký - a vzácný - příklad, že i "mimo film" lze zažít silný filmový zážitek... (22.02.2020)

Netypicky optimistický Woody, což je při jeho soukromých trablech docela div. Film jako zamyšlení nad tím, že některý druh snobismu může být lepší, než vypočítavé rádobylidské přátelství, jde dost proti proudu. Jinak a) s mladými herci pracuje Allen průběžně už dvacet let, b) téměř žádný režisér netočí bombu každý rok, c) je nechutné nabalovat režisérovy aféry na MeeToo, když důkazy nejsou, úřady případ odložily a zbyly jen hysterické reakce herců. (18.03.2020)

Z úcty ke starému mistrovi se leccos odpustí, já vím, ale tady mi připadne, že nedělní inscenace na ČT1 mají promyšlenější dramaturgii než toto. Postavy jsou stereotypy odtržené od reality, situace postrádají nějakou základní vnitřní logiku, tématicky je to zmatené, a jen čas od času někdo řekne, že prší. Já se omlouvám, ale přijde mi, že to Woody nabouchal za měsíc a nikdo neměl odvahu se ho ptát, proč tahle postava jedna tak jak jedná, proč je tam tenhle monolog, nebo proč se tam objevuje takhle postava, když nic neudělá a ve zbytku filmu ji už nevidíme. (06.03.2020)

Po rokoch opäť správne vybalansovane neurotický Woody, ktorý dokázal zo všetkých dôležitých postáv vytiahnuť to zaujimavé a herecky neopozerané. Dokonca i Timothée hrá úplne inak a to už som ho začal podozrievať, že sa bude opakovať v každom novom filme. A Elle je tak roztomilo priblbá, že som nevedel, či postavuje karikaturuje alebo si ju jednoducho vychutnáva od A do Z. Nostalgickě. (13.09.2020)

Žádná vytrucovaná sebeopisovací omalovánka, ale naopak nejlepší allenovka od Půlnoci v Paříži. Chalametův všestranný talent se pro upršený New York dokonale hodí a snad právě ona lehká pozéřina galerií, večírků, filmařů a vzpomínání na dekády staré umění, se v jeho posmutnělém obličeji zračí zcela přesně a příjemně. Nezastírám, že se i popadesáté vtipkuje o stejných tématech v čele se vztahovým hemžením, ale když je výsledkem takhle povedená sebezpytující romantická komedie, milerád to zkusím i pojedenapadesáté. (09.10.2019)