Žít

Jak žít a pracovat v japonské společnosti, kde se věta v rozhovoru se zástupcem starosty: "Můžete to prosím ještě zvážit?" stává teroristickým činem? Watanabe byl po celý svůj život zářným příkladem úředníka - neřekl ani slovo, celým svým tělem vyjadřoval podřízenost, neboť mluvit a činit znaméná angažovat se a pracovat, což znamená žít. Možná se nám dnes Kurosawův výkřik zdá zdlouhavý a místy až tezovitý, ale pro Japonce v padesátých letech to musel být úder kladivem. (06.05.2009)

Opravdu nádherný film, kterému podráží nohy jeho stopáž - hlavně na konci při smuteční večeři, tam to mohl Akira mírně prostříhat. Je to však asi jediný kaz tohoto filmu. Ostatní - Takashi Shimura (ten chlapík mne dokázal dojmout, i když třeba jenom stál u dveří), scénář, hudba a samozřejmě Akirova citlivá režie - je perfektní. Vřele doporučuji. (17.05.2007)

Mám společný názor s kolektivem (ach k čemu ty komentáře vůbec jsou, když by skoro u všech filmů stačilo odkázat na jiné komentující :-) ). Perfektní Shimura, přepálená stopáž a proklatá závěrečná sekvence - ano, my víme, o co se Watanabe snažil, ano víme, že japonská byrokracie je absurdní, ano chápeme poselství filmu - tak proč nám to Kurosawa musí vysvětlovat ještě další půl hodinu? Jinak perfektní záležitost. (14.04.2009)

Výtečný film. Teda málem. Na škodu je prolog. Nic proti němu, má tu své místo i opodstatnění, ale do osmdesáti minut vybobtnal opravdu nemusel. Navíc má Akira nutkavou potřebu sdělit něco velkého, ale činí tak až přespříliš okatě a horlivě. Na druhou stranu je tu opravdu velké množství scén, které naprosto uzemní. Jenže jsou to jen jednotlivé momenty a ne celý film. A tu olbřímí stopáž tak neutáhne ani Akirovo režijní mistrovství, ani skvostný výkon Takashiho Shimury. Pro našince je však vyznění filmu svým způsobem velmi pozitivní. Může nás uklidňovat, že japonská byrokracie byla na počátku padesátých let stejně kafkovsky neprůstřelná a zkorumpovaná jako ta naše dodnes. Takže v tom nejsme (resp. nebyli jsme) sami. (03.07.2008)

Když tohle se těžko oceňuje v dnešní době, kdy je mnoho filmů o umírajících lidech, co si chtějí zbytek života co nejvíc užít a většina z nich je na jedno brdo. Žít je možná jakýmsi slavným "průkopníkem" (když to přeženu), ale čeho se tu dočkáme? Jen toho, co podobné filmy neustále kopírují a opakují. Kdybych nikdy žádný jiný film se stejným tématem neviděl, hodnotil bych výš. Jenže i když má Žít něco do sebe, pár silných scén (nejsilnější je asi ta, kde se v baru zpívá o umírání a Watanabe se rozbrečí) a skvělou filmařinu, i tak mi to nic nového nedalo a navíc se to strašně táhne. Fakt nechápu tu dvou a půl hodinovou délku, když obsahuje spousty zbytečně dlouhých scén. Objektivně za 3*, ale znova už bych si ten film jen tak nedal. (16.08.2020)